Alternativní medicína, zdravý životní styl, ezoterika

TRNITÁ CESTA K MATEŘSTVÍ

Stále více žen se na mne obrací s problémy kolem plodnosti. Vidím to i u kamarádek kolem svojí dcery, které je 39 let a má dvě děti, pátá a první třída, a trápí mě to.

 

Přesto si myslím, že mnoho žen si zaviní svoji „ neplodnost „ tím, že upřednostňují kariéru nebo bezstarostný život před otěhotněním s myšlenkou, že otěhotní kdykoliv budou chtít až někdy v 35ti letech,někdy to mají naplánované i na později. Překvapuje mě to a někdy šokuje.

Lidé mají mít děti, dokud jsou mladí, plní sil a v době, kdy je otěhotnění nejsnadnější. Mnohé z těchto žen si také vysní partnera, který v podstatě neexistuje a nemíní ze svých přehnaných požadavků slevit. Vymstí se jim to tím, že jim je 40 let a takový partner nikde, o dítěti nemluvím.

Byla bych ráda, kdyby ženy toto stanovisko přehodnotily a uvědomily si, že dítě jim v 50, 60 nebo 70ti letech kariéra nenahradí. Většinou zůstávají potom samy , většinou i bez partnerů, ale také bez dětí.

Samozřejmě úplná rodina je pro děti ideálem, ale dnes, v době takového počtu rozvodů, má spousta dětí jiného matčiného partnera než je jeho biologický otec a nikdo se nad tím nepozastavuje, takže ženy pořiďte si dítě max. do 30ti let, ale spíš do 25ti let nebo zůstanete bezdětné.

Našla jsem o neplodnosti dobrý článek na webu doktoronline.cz a ráda vám ho předkládám. Možná se zamyslíte nad tím, že dítě není druhořadá záležitost , ale u většiny žen tvoří jejich poslání a smysl života.

Iva H.

V současnosti se metodou mimotělního oplodnění rodí u nás ročně přibližně dvě procenta dětí. Toto procento se ale může brzy změnit. Ženy totiž odkládají své mateřství na pozdější dobu a jejich plodnost s věkem klesá. Do pětatřiceti let má žena největší šanci, že se mimotělní oplodnění podaří.

O neplodnosti začínáme mluvit tehdy, nedojde-li k otěhotnění do roka po vysazení antikoncepce. Většina dvojic to zkouší ještě mnohem déle, než se odhodlá k návštěvě odborníka. Jeho prvním úkolem je zjistit, co vlastně není v pořádku. Nelze jednoznačně říci, jestli je problém spíš na straně ženy, nebo muže. Shrnuto čísly - 40% tvoří muži, 50% ženy a v 10% se dokonce nezjistí žádná konkrétní příčina.

Kde je problém?

Neplodných párů přibývá, neplodnost je definována jako nemoc, proto se léčí, a to poměrně úspěšně.

Při základním vyšetření plodnosti se posuzuje spermiogram, kde se zjišťuje celkový počet spermií a kolik z nich je pohyblivých. Příčina mužské neplodnosti většinou souvisí se sníženou tvorbou spermií. Muži si snižují plodnost kouřením, celkově špatnou životosprávou. Zjistilo se, že pobyt ve velkém horku a přílišné zahřívání varlat v těsném prádle spermiím také nesvědčí.

U ženy se provádí hormonální vyšetření, ověřuje se, zdali dochází k ovulaci a zda je v pořádku průchodnost vejcovodů. Dalšími příčinami neplodnosti mohou být endometrióza, imunologické poruchy či onemocnění jiných orgánů (např. těžká cukrovka nebo porucha činnosti štítné žlázy). Některé případy mužské neplodnosti lze řešit operační cestou, ženskou plodnost se někdy podaří zvýšit pomocí léků.

Podle výsledné diagnózy zvolí lékař další postup, ať už je to rehabilitační cvičení, hormonální léky nebo vpravení koncentrovaných spermií do dělohy. Pro mnoho dvojic jsou ale jedinou cestou k vlastnímu potomkovi špičkové metody asistované reprodukce.

Cesta začíná

Pokud je zdravotní situace partnerů taková, že vyžaduje mimotělní oplodnění, musí lékař nejprve požádat o schválení léčby zdravotní pojišťovnou.. První tři cykly umělého oplodnění jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Pojišťovna však nehradí veškeré náklady spojené s léčbou. Doplatky mohou činit něco mezi pěti až pětadvaceti tisíci. Pokud je ovšem ženě více než 39 let nebo již absolvovala tři cykly umělého oplodnění hrazené pojišťovnou, musí si dvojice uhradit veškeré náklady spojené s léčbou sama. Přitom je jen málo pravděpodobné, že tyto tři cykly uspokojí touhu rodičů po minimálně dvou dětech a každý další cyklus IVF přijde neplodný pár v průměru na 60 000. Největším limitem léčby je věk ženy. Po vyhasnutí činnosti vaječníků je možné poslední cykly umělého oplodnění darovaným vajíčkem udělat ženám do 48 let.

Pomoc přírodě

In vitro fertilizace (IVF) neboli oplodnění ve zkumavce není žádnou horkou novinkou - první takové dítě se u nás narodilo 4.listopadu 1982 na I. ženské klinice ve Fakultní nemocnici KÚNZ v Brně (jen čtyři roky po světové premiéře).

Nejprve lékaři u ženy nastimulují pomocí speciálních léků dozrání několika vajíček najednou, aby poté mohli těsně před ovulací provést jejich odběr. Následkem hormonální léčby může ženino tělo vyprodukovat deset či patnáct zralých vajíček, ale v extrémním případě jich může být dokonce i šedesát. Pacientka dochází na injekce každý den nebo si je aplikuje sama. Počet aplikací závisí na tom, jak vajíčka dozrávají. Průběh hormonální stimulace se pravidelně sleduje ultrazvukem, což znamená, že žena musí chodit přibližně obden na kontroly. Zralá vajíčka pak lékaři z těla vyjmou velkou jehlou přes stěnu pochvy. Zákrok probíhá v krátké narkóze. V tentýž den odevzdá své sperma i partner, aby bylo možné vajíčka oplodnit.

Z ejakulátu se prostřednictvím odstředivky oddělí pouze kvalitní spermie. Jsou-li spermie v pořádku, přidají se k odebranému vajíčku a v laboratoři ve zkumavce ho oplodní. V takovém případě proběhne oplodnění téměř stejně jako v těle ženy. Ulehčí tak ale cestu spermií za vajíčkem. Pokud se oplodnění nedaří, je možné spermiím trochu pomoci - vpravit jednu z nich do vajíčka pomocí jehly. Říká se tomu ICSI (intracytoplazmatická injekce spermie). Oplodněná vajíčka se pak uloží do inkubátoru, kde se za přísně monitorovaných podmínek vyvíjejí v kultivačním roztoku.

Jedno, dvě nebo tři?

Jedním z problémů při umělém oplodnění je, že se ženám do dělohy vkládá více embryí, a pokud se všechna uchytí, může nastat vícečetné těhotenství. Pokud se embrya vyvíjejí tak, jak mají, vkládají se za dva až pět dní po oplodnění do dělohy. Ve speciálním prostředí je také možné některá embrya kultivovat až do nejvyššího stadia, kterého lze v laboratoři dosáhnout (do tzv. blatocysty), protože pak mají větší šanci na uchycení. Obvykle se zavádějí do ženina těla pouze dva zárodky, aby se zamezilo trojčetnému, či dokonce čtyřčetnému těhotenství. Vzhledem k tomu, že každé vícečetné těhotenství je pro matku nebezpečné, doporučují gynekologové redukci na maximálně dva plody. V některých zemích je dokonce taková praxe, kdy se ženě a jejímu partnerovi ukáží všechna embrya na ultrazvuku a oni rozhodnou, jaká budou zachována. U nás toto není možné, rozhoduje se na základě kvality embryí.

Ostatní životaschopná embrya se zamrazí a mohou se použít pro další cyklus mimotělního oplodnění, při kterém již žena nemusí absolvovat náročnou hormonální stimulaci ani odběr vajíček v narkóze. Cena jednoho běžného IVF se pohybuje kolem 25 000 korun, zavedení rozmražených embryí stojí 4000 korun. Oba způsoby mají svá pro a proti. Získání čerstvých embryí znamená pro pacientku větší zátěž, ale úspěšnost oplodnění je vyšší, cca 30 až 40%. Při zavádění rozmraženého embrya ženám, které samy neovulují, se pouze tabletami zkypří děložní sliznice, aby se vytvořilo hnízdečko. U žen s normálními cykly se embrya zavedou do dělohy po ovulaci. Úspěšnost oplodnění  po zavedení rozmraženého embrya je 20 až 25%.

Možnost zmražení vzniklých embryí mohou také využít manželé, kde jeden z partnerů například trpí onkologickým onemocněním a léčba by mohla kvalitu jeho pohlavních buněk snížit.

Za jak dlouho se oplodnění podaří, nemůže nikdo nikdy dopředu říci. Jsou známy případy, že žena otěhotní už po prvním IVF cyklu, jindy naopak musí absolvovat i několika aplikací, než se dočká pozitivního testu. V takovém případě je důležité vydržet, protože je to nápor jak po psychické, tak po fyzické stránce.

Udržet embryo po IVF není snadné, žena má automaticky rizikové těhotenství a absolvuje více vyšetření než nastávající maminka bez komplikací. Riziko spontánního potratu po asistované reprodukci je 2x častější. Po přirozeném početí - 10 až 15 %, po léčbě neplodnosti 20 až 30%. Riziko předčasného porodu 5x vyšší. Vyšší počet těhotenství je ukončen císařským řezem (u vícečetného těhotenství 80-90%, u jednoho plodu 25-30%).

Hledá se vajíčko

Pokud žena nemá či pokud nelze použít její vlastní vajíčka, může být použito vajíčko dárkyně. Ty se získávají jednak od pacientek center reprodukční medicíny, které mají vlastních vajíček nadbytek. Druhou možností je, že vajíčko daruje příbuzná či kamarádka pacientky. Žena žadatelka pak má přednostní právo na provedení zákroku, ale vajíčko od své „dárkyně" nedostane. Žena příjemkyně nikdy nesmí vědět, od koho vajíčko dostala. Není tedy možní získat vajíčko například od své sestry.

Případů, kdy není možné získat spermie od manžela žadatelky, je minimum. Lékař pak dárce vybírá na základě fenotypu. Výběr je sice anonymní, ale lékař ví, jak vysoký byl dárce, jakou měl barvu očí, vlasů či pleti. Pokud je tedy muž žadatelky vysoký blonďák s modrýma očima, lékař se snaží ve spermabance vybrat takového dárce, aby dítě bylo co nejvíce podobné svému zákonnému otci. Jméno, povolání a inteligenci skutečného biologického otce se tedy rodiče takto zplozeného dítěte nedoví.

V případě, že už žena jedno dítě oplozené spermatem dárce má a chce další, lékaři použijí sperma od toho samého muže. Tím se zajistí, že si sourozenci mohou být podobní, navíc je zde vyšší pravděpodobnost otěhotnění, protože „dárce se již osvědčil". V některých státech paradoxně dovolují, aby žena byla oplodněna spermiemi svého tchána. V případě, že manžel nemá zdravé spermie, zůstává rodová linie zachována.

autor: - kš -  

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (2 hlasů)
loading...