Alternativní medicína, zdravý životní styl, ezoterika

ASTMA MÁ ŠIROKÉ SPEKTRUM PŘÍZNAKŮ

Hlavní příčinou obtíží při astmatu je zúžení dýchacích cest. Toto zúžení vzniká spolupůsobením několika různých procesů, které mají společný původ v astmatické reakci průduškové stěny. Astma je jednou z nemocí, které se navenek projevují velmi pestrým klinickým obrazem.
  

 

Spektrum příznaků může být značně široké a mnohdy se nemoc může skrývat za příznaky zcela netypickými. Projevy astmatu záleží nejen na tíži onemocnění, ale také na věku pacienta a jeho celkovém způsobu života. Mezi typické projevy astmatu patří kašel, dušnost, pískoty a pocit tíže na hrudníku.

Pokud si uvědomíme základní mechanismy rozvoje astmatické reakce, je pochopitelné, že k hlavním příznakům patří dušnost způsobená nedostatečnou průchodností dýchacích cest při stažení průduškového hladkého svalstva, otoku sliznice a nadprodukci hlenu. Podle toho, který z uvedených mechanismů má převahu, má i astmatická dušnost řadu různých odstínů.

Astmatická dušnost je většinou typicky výdechová a je často doprovázena pískoty, které však mohou být i jediným projevem astmatu. Je to způsobeno tím, že při nádechu dochází tahem hrudníku k rozpínání plic a tím také k určitému rozšíření průdušek. Při výdechu se naopak dýchací cesty i u zdravého člověka mírně zužují.

Jsou-li pak dýchací cesty nemocného navíc ještě zúženy astmatickou reakcí, zúžení dýchacích cest při výdechu tento stav ještě zhoršuje. Doba výdechu se typicky prodlužuje a výdech obvykle není úplný. Část vzduchu se v plicích zadržuje a dochází tak ke zvýšení plicního objemu.

Kdy dušnost přetrvává U nedostatečně léčeného astmatu, kde trvale existuje určitý stupeň zúžení dýchacích cest a plíce tak vlastně při dýchání neustále přemáhají odpor, může toto objemové zvýšení dlouhodobě přetrvávat. Především u lidí středního a vyššího věku, jejichž plicní tkáň stárnutím ztrácí svou pružnost, se toto „přefouknutí plic“ stává postupně chronickým, často se přidává potrhání přepážek mezi plicními sklípky a vzniká plicní rozedma (emfyzém). V těžších případech dušnosti, kdy rozšíření dýchacích cest při nádechu již nestačí k překonání zúžení průdušek, nabývá dušnost trvalého charakteru a projevuje se v obou dechových fázích, nádechu i výdechu.

Některé podněty (např. inhalace většího množství alergizujících látek, tělesná zátěž, inhalace studeného vzduchu nebo dráždivých látek - oxidu siřičitého, různých chemikálií apod.) vyvolávají okamžitou reakci, jejímž hlavním mechanismem je křeč (spasmus) hladkého svalu ve stěně průdušky. Tato reakce se rozvíjí během několika málo sekund až minut a může dosáhnout dosti značné intenzity. Velmi rychle může dojít k dechové nedostatečnosti a poruše okysličení organismu. Rychlost a stupeň této reakce obvykle záleží jak na intenzitě podnětu, tak i na stupni pacientovy průduškové reaktivity.

Po inhalaci bronchodilatačních léků, které působí především na průduškový hladký sval, dušnost obvykle opět rychle ustupuje v závislosti na tom, jak křeč svalu povoluje. Ke zvládnutí tohoto typu reakce je kromě včasného podání bronchodilatačních léků nutné i okamžité odstranění vyvolávajícího podnětu. Není-li reakce léčena včas, uplatňují se postupně i další patologické mechanismy (otok sliznice, produkce hlenu), které následně zhoršují odpověď na léčbu.

Z publikace Překonejte své astma. Viktor Kašák, Petr Pohunek, Ester Seberová. Nakladatelství Maxdorf, 2. vydání.
 

 
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 3.88 (4 hlasů)
loading...