Pokud jednoho dne mě uvidíš starého, pokud se zašpiním při jídle a nebudu se umět obléci … měj se mnou trpělivost, vzpomeň si na časy, kdy jsem to učil já tebe. Pokud budu mluvit a stále opakovat to samé … nepřerušuj mě, poslouchej. Když jsi byl malý, musel jsem ti každý večer vyprávět tu samou pohádku. Když se nebudu chtít umýt, nezahanbuj mě … vzpomeň si jen, kolik důvodů jsem si musel vymyslet, abych dostal do koupelny tebe.
Když budeš vidět moji nevědomost pro nové věci, dej mi čas a nedívej na mě s ironickým úsměvem. Já jsem měl trpělivost, abych tě naučil abecedu.
Když budu mluvit, a nebude to dávat smysl, dej mi čas, abych si vzpomněl … není důležité, co řeknu, ale potřeba být s tebou, mít tě.
Když moje unavené nohy budou dělat mé kroky stále těžšími, přijď mi naproti a podej mi ruce – tak jak jsem to dělal já tobě, když si zkoušel první kroky.
Když řeknu, že už chci zemřít, nezlob se, jednoho dne pochopíš, co mě nutí to vyslovit.
Jednoho dne objevíš, že i navzdory mým chybám jsem vždycky chtěl pro tebe to nejlepší, že jsem se ti snažil odstranit trny z cesty. Dej mi trochu tvého času, dej mi trochu tvé trpělivosti, dej mi rameno, na které mohu položit mou hlavu stejně, jako jsem to dělal já pro tebe. Pomoz mi dokončit tuto cestu s láskou a klidem.
Dám ti za to můj úsměv a nekonečnou lásku, jak vždy dosud.
Zdroj: FB – skupina Spriaznené duše
