Nestojím sice o vytváření a rozšiřování něčeho negativního, ale na druhou stranu je někdy potřeba čelit samovznětlivé fantasmagorii a udělit jí pár ledových neutralizujících ran! Pokusím se teď konstruktivně vyjádřit svůj osobní kritický názor na to, co se na mě sype ze všech stran.
Už několik měsíců ne-li let roste a sílí informační vlna o takzvaných přechodech do vyšších dimenzí. Internet překypuje články o transformaci a jejích symptomech, různí odborníci z různých koutů zeměkoule mluví na sdílených videích o vlnách a vlivech, které proudí na Zem a zvyšují vibrace, podle některých se přesouváme do čtvrté dimenze, podle jiných do páté, a jsou tu i tací, dle jejichž názoru už vstupujeme do šesté, sedmé a možná i vyšší. Jakmile vstoupíme do té či oné dimenze nebo jakmile dorazí ta či ona energie z vesmíru, přestane existovat čas, země se rozdvojí na dvě, na jedné zůstanou ti materialističtí neznabozi, kteří v mukách zemřou následkem strašných přírodních katastrof a na druhou verzi planety se přesunou všichni duchovní lidičky, kteří poctivě četli, sdíleli a přeposílali všechny články a videa o této bezprecedentní transformační události, ta „dobrá“ verze planety se najednou sama od sebe vyčístí, lidem se rozmikatají čakry na plné obrátky, všem se z minuty na minutu otevřou třetí oka a ze dne na den tu budeme mít ráj na zemi. Budeme si na zahrádce hrát s vílami a skřítky, telepaticky si povídat s vysokými bytostmi z jiných planet a galaxií a budeme si klepat na ramena, jak jsme to dobře udělali, že jsme se včas duchovně probudili a skončili lépe než ti chudáci, co zamrzli v hmotě a zůstali na planetě číslo jedna, která se asi tak jako tak každou chvíli rozpadne.
Dlouho jsem se snažil s otevřenou nezaujatou myslí číst tyto revoluční články o transformaci, ale upřímně jsem se vždy po chvíli ztratil. Nikdy jsem z nich nepochopil, o čem je tu vlastně řeč. Co dodnes nechápu je, kdo přichází s těmito teoriemi a odkud je má? Zamyslel se nad tím někdy někdo? Odkud pocházejí všechny tyto „ověřené“ informace? Od lidí, kteří se sejdou v nějaké alternativní čajovně, zapálí si vonnou tyčinku a napojí se na antlantskou knihovnu moudrosti, energii jednorožců nebo křišťálové světelné město nad Prahou? Kdykoliv se člověk jenom trochu kritickým okem podívá na všechna ty videa a autory, musí po několika shlédnutí pochopit, že jeden papouškuje druhého a druhý třetího. Včera mi přišlo asi 10 e-mailů s odkazem na samozvaného májského specialistu Dr. Callemana, který sice na videu 35 minut mluvil, ale vlastně opět nic neřekl. Stejně jako například, dnes již notoricky známá, opět samozvaná Malá Babička Kiesha Crowther, která tak ráda mluví o tom, jak se všechno na světě mění, že je schopná sama sebe dojmout a ze svého proslovu se rozplakat. Když člověk shlédne několik jejích videí a zamyslí se nad tím, co se vlastně dozvěděl, zjistí, že se nedozvěděl vůbec nic. Kiesha, stejně jako stovky jiných, mluví a mluví, používá termíny, které frčí (transformace, dimenze, zemské póly, vesmírné energetické vlny, strážci moudrosti atd atd), ale kromě celé té dramatické show je obsah jejího sdělení poněkud vágní. Závěr? – Milujte se a mějte rádi planetu. Hezký závěr, ale to už jsme tak nějak věděli i dřív!
Známý anglický autor a mystik Paul Brunton varoval před tímto chováním již před více než padesáti lety. Zcela jasně a bez zkrupulí upozorňoval na nevyrovnané, často labilní a neurotické lidi, kteří zcela propadli svým vlastním přeludům, ale protože měli charisma a uměli mluvit, strhli s sebou celé davy ještě poblouzněnějších přívrženců, kteří je slepě následovali, dokud jeden po druhém nedošel hořkého procitnutí, že velký mistr avatar je v podstatě napůl blázen ovšem s dobrými přesvědčovacími schopnostmi. Tito více či méně poblouznění učitelé to v minulosti dělali pro obdiv a pocit významnosti. Situace dnes se změnila jen v tom, že dnes to většina dělá hlavně pro peníze, i když vůbec nepochybuji o tom, že mnozí z nich jsou o své teorii skálopevně přesvědčeni a své bludy šíří dál, díky internetu mnohem rychleji a efektivněji než tomu bylo tenkrát. Kdyby dnes Paul Brunton žil a viděl, co se děje, podle mě by se rozplakal.
Myslím, že je zřejmé, že věk Vodnáře už skutečně začal. Informace, které byly dřív přísně utajované a střežené, se vylily do ulic a zaplavily svět. Jenže žádná mince nemá jenom jednu stranu. Tam, kde se uvolní pravdivé informace, vznikne úplně stejný prostor pro informace nepravdivé nebo zkreslené. I materialistická scéna dnešního světa to skvěle dokazuje. Na jednu stranu máme takový přístup k informacím, o kterém se nám ještě relativně nedávno ani nesnilo, ale na druhou stranu je tu velký hřmící otazník, do jaké míry jsou informace, které jsou nám servírované, pravdivé a odrážející realitu? Dnes více než kdy jindy je potřeba, abychom se pevně drželi svého kritického úsudku a velmi pečlivě filtrovali všechno, co k nám přichází, a pak si ještě pečlivěji vybírali, co do sebe necháme vejít a čemu jsme ochotni uvěřit. Stejně jako kdysi měly naše na západ nadržené východní země tendenci přijímat všechno ze západu jako „lepší“ (a tato tendence ještě u mnohých stále přetrvává), dokud časem nevystřízlivěly a neuvědomily si, že pravda a kvalita budou někde uprostřed, tak stejným způsobem nyní lidstvo, po staletích zakrývání a zkreslování duchovních nauk, vyprahlé po pravdě a vyšších hodnotách, přijímá všechno s nálepkou „duchovní“ s velice potlačeným kritickým smyslem. Samozřejmě zde vůbec nemluvím o zatvrzelých materialistech, kteří něco takového ještě ani nemusí řešit, ale o lidech, kteří v upřímném hledání hlubšího smyslu života byli vcucnuti do šíleného víru takzvaného nového věku a snaží se mu přizpůsobit, jak nejlépe dovedou. Znechuceni mnohaletou skepsí a materialismem světa se pak uchylují k druhému extrému, a sice že věří všemu, co slyší. A pak je tu velká skupina lidí, kteří ve světském životě byli jako šedé myšky, nic moc nedokázali, v ničem nevynikali, charakterově se pohybovali v silném průměru. Najednou se jim otevřela nová dimenze a oni se přes noc mohli stát odborníky a znalci na něco, co (skoro) nikdo nevidí, a tudíž nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit. Často mají přeslazené úsměvy nebo afektovaně vyklidněný styl, teoreticky jsou znalci v mnoha odvětvích ezoteriky a kalendáře mají nabité semináři a přednáškami, pokud se jim poštěstí, vyjde jim první kniha a pokud ta má úspěch, tráví už jen zbytek času tím, že přemýšlí, o čem by ještě mohli napsat, aby byl nakladatel spokojený a prodejní čísla vzrůstala. Ti, co v publikování neprorazí, se alespoň snaží vytvořit si kolem sebe malý kult příznivců a otevřít si alespoň malou poradenskou praxi, kde by konečně prakticky mohli zkusit využít znalosti, které díky všem předchozím knihám a seminářům načerpali, ale které zatím neměli moc možnost vložit do praxe. Nechci tu vůbec házet všechny do jednoho pytle a rozdělovat věci na černé a bílé, ale tolikrát se mi už stalo, že jsem se potkal s nějakým duchovním odborníkem nebo terapeutem, který na mě v první chvíli působil jako naprostý magor. Když jsem byl mladší, snažil jsem se svůj kritický úsudek potlačit v alibistické snaze si namluvit, že vnější dojem může přeci klamat! Čím více jsem ale střetával tuhle skupinu lidí a čím déle jsem je měl možnost (byť jen z povzdálí pozorovat), tím více se mi zpět navracel můj kritický úsudek a já si musel často nakonec přiznat, že jsem se opravdu nemýlil, že ti lidé byli v mnoha případech jednoduše řečeno magoři. Tihle lidé se pak chytají jednoho nového směru za druhým, přičemž ten novější a zajímavější rychle nahradí ten starý a už okoukaný, stejně jako to dělají někteří lidé třeba s iphonem, touží po něm, milují ho a jen co vyskočí nová verze s vyšším číslem na konci, starý iphone putuje na aukro nebo ho zdědí jeden ze členů rodiny. Jejich slova jsou plná lásky, porozumění a vnitřního míru, všude musí být dost svíček, vonných tyčinek, mandal a krystalů, pak je to teprve to správné prostředí!
No jo, jenže teď tu máme něco neobvyklého. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se tu z neznámo kde velký PŘÍSLIB. Lidstvo vstupuje do nové dimenze! Jestliže jste tlustí, unavení, depresivní, bolí vás celé tělo, jste mimo, chce se vám brečet, zapomínáte, nerozumíte si s přáteli, jste rozežraní, labilní a nic se vám nedaří, NEZOUFEJTE a naopak se radujte, protože právě jsme vám potvrdili, že na sobě zažíváte příznaky transformace do vyšších energií!!! Nevíme sice, kdy to přesně propukne, asi 21. prosince 2012, ne počkejte, to byla chyba výpočtu, je to 28. 10. 2011, ale prd!, přijde to na jaře… no to je jedno, hlavní je, že se VŠECHNO změní! Už nebude potřeba tolik pracovat na svém duchovním pokroku, jako to dělali jednotlivci celá tisíciletí, prostě sem vlítne nová energie a všechno tak rozvibruje, že vás to vykatapultujte až k osvícení! Hlavně nezoufejte, dál všechno čtěte, přeposílejte a sdílejte a hlavně doufejte, že to fakt přijde, protože jestli ne, tak jste seriózně promarnili x let života, a poctivou střízlivou duchovní práci na sobě, kterou jste v celém tom horlivém očekávání velkého zázraku dali stranou, teď budete stejně muset udělat, protože ji za vás evidentně nikdo neudělá!
Upřímně osobně věřím, že se skutečně něco děje, dějiny se hýbou, kontinenty se hýbou, civilazce se hroutí a pomalu přeměňuje. Jenže tahle změna může klidně trvat dalších 300 let, naše planeta je dost stará, pár set let je pro ní okamžik, ve kterém se nadechne a vydechne. Víte co, i kdyby se zítra na obloze zjevila Panna Marie a viděli ji všichni lidi na světě, i kdyby promluvila a oznámila, že přichází nový věk a že lidstvo vstupuje do nové éry, tak jen co z oblohy zmizí nám stejně zůstane před sebou jenom náš všední život, který musíme žít a s kterým musíme nějak naložit. Napjaté očekávání velkého věku nás nikam neposune. Stará babička, která v zimě krmí ptáčky, každý večer se pomodlí za svoje blízké a uvaří občas oběd své kamarádce sousedce, která je starší nebo nemohoucnější než ona, dosáhne často vyšší duchovní moudrosti a poznání než zapálená hltačka seminářů, která se napojuje na jednorožce, denně přepošle sto e-mailů o transformaci a osmkrát za den na facebooku napíše, jak má ráda všechny lidičky a posílá všem sluníčkovo-srdíčkovou energii do dalších dnů. Používejme rozum, lidi, nevzdávejme se zcela své kritičnosti. Kritičnost je totiž stejná jako jakýkoliv jiný nástroj a ikdyž je často zneužívaná, někdy je prostě na místě ji uchopit a použít! Člověk, který nemá dostatek kritiky a sebekritiky, se snadno zamotá do vlastně vytvořené iluze, ve které po čase uslyší anděly, bude dostávat vize a budou k němu promlouvat vyšší bytosti z vyspělejších galaxií, ti mu pak budou oznamovat svůj příchod a velkolepou transformaci lidstva a pak už bude jen otázkou času, než si takový chudák namluví, že je poslem a musí tato poselství šířit dál a založí si vlastní stránku. Takových už je tu dost a při vší úctě jsou k politování. Vůbec nechci vyvracet, že všechny výše uvedené jevy a bytosti existují, jenom odmítám přijímat jejich poselství skrze někoho, kdo na mě jako člověk působí spíš jako případ pro psychiatra než jako nový apoštol. Dokud se můj duchovní růst nedostane do té fáze, že budu jasnovidným, budu se dál radši řídit svým rozumem a pocitem, které jdou ruku v ruce se stupňěm mého vývoje. Navíc není kam spěchat a je tu ještě hodně práce, než se vůbec jenom příblížíme úrovni, na které mají lidé opravdové vize a prorocká vnuknutí. Všechny hlavní střízlivé duchovní směry, které jsou mi známy, kladly na své žáky začátečníky dva stěžejní požadavky, které dokud žák nesplnil, nemohl se pohnout dál. Byly to 1. ovládání svých myšlenek, pocitů a chování (sebeovládání) a 2. zušlechtění vlastního charakteru. Pokud žák tyto dvě zkoušky nezvládl, bylo to, jako by nezvládl první třídu a šel zpátky do školky. Kdyby takový žák, který selhal hned na prvním stupni, přišel za mistrem a řekl mu, že chce, aby ho naučil např. telepatii, astrálnímu cestování nebo jasnozření, mistr by se mu srdečně vysmál asi jako malému prvňáčkovi, který se rozhodl, že chce v květnu maturovat. Ale nenechme se zmást, žák nebyl odmínut proto, že je potřeba dodržovat nějaká rigidní pravidla, která si někdo vymyslel, ale protože moudří mistři přesně věděli, že bez sebeovládání a čistého charakteru, by žák neměl sebemenší šanci uspět na vyšších stupních a nebo, o co hůř, kdyby byl vytrvalý, by uspět mohl, ale jeho nízký charakter by nadělal mnoho škod. Na tom se za staletí a tisíciletí nic nezměnilo! Abychom mohli duchovně žít a posouvat se, nemusíme nikam spěchat, nemusíme nutně trávit hodiny v asánách a žít tou nejpřísnější askezí. Každodenní světský život nám dává denně mnoho a mnoho příležitostí, abychom si procvičili sebeovládání a zušlechtili svůj charakter a já si myslím, že kdyby se všichni duchovní lidičky drželi jen těchto dvou na první pohled obyčejných metod, jak se posunout na vyšší úroveň (do vyšší dimenze, chcete-li), tak už by to tu dávno vypadalo mnohem lépe!
Duchovní cesta je a vždycky bude individuální záležitostí. Práci, která nás na ní čeká, za nás nikdo a nic neudělá. A ať je budoucnost lidstva jakákoliv, dokud se každý jednotlivec, díky své upřímné snaze, zkušenostem a dobré vůli, nevykristalizuje v lepšího a vyrovnanějšího člověka, tak se na své duchovní cestě moc nepohne, i kdyby ho táhlo stádo jednorožců!
Buďme střízliví, přátelé.
Autor: Jan Menděl
