To nejlepší na mišpuli, kromě jejího zvláštního vzhledu a květů, jsou plody. Vypadají jako malá jablíčka, ale jsou to robustní, světlehnědé chlupaté malvice. Jsou jedlé až po přejití mrazem. Proto mají na stromě zůstat až do prvních mrazíků a déle, kdy je lze po změknutí (zhniličkovatění) jíst syrové přímo ze stromu, nebo je utrhnout už v listopadu a skladovat několik týdnů do změknutí v přepravkách. Pak ale nejsou nikdy tak dobré a aromatické, jako když dozrají a změknou na stromě. Plody obsahují hmotu, která chutná jako pikantní marmeláda. Nejlepší způsob jedení je odtrhnout stopku a obsah mišpule vytlačit do pusy. Někdo preferuje vybírání lžičkou. Pak ještě musíte vyplivnout několik velkých semen. Začátečníci přistupují k požívání mišpulí nejdříve s nedůvěrou, ale jak si na ně jednou zvyknete, mohou se začít zdát návykové. Obzvlášť když v zimě stojíte na již holé zahradě a konzumujete je přímo ze stromu. Na fotografii jsou již změklé, připravené ke konzumaci.
Další použití mišpule:
Zpracovávají se na kompoty, ale hlavně (pro značné množství pektinů snadno rosolovatí) na rosoly, povidla, marmelády a různé pasty. Užívá se jich i k výrobě různých likérů, dají se údajně i sušit podobně jako hrušky, někdy se konzervují společně s jinými plody – do směsí jsou dobré např. borůvky, jeřabiny, dřínky, šípky, jablka a hrušky. Ze zralých plodů se vyrábí rosoly s přidáním jablečné šťávy v poměru 1:1 a také sirup, který se podává pro svůj stahující účinek (obsahují třísloviny) malým dětem při průjmech. Používají se i ke kořenění nápojů. Než přejdou prvními mrazy nebo dojdou uložené ve sklepě (kolem Vánoc), mají natrpklou navinulou chuť a v tomto stavu se přidávají k ovocným moštům a vínům, kterým takto svým značným obsahem tříslovin zvyšují trvanlivost. Přemrznuté změklé plody obsahují 75% vody, 7,5% vlákniny, okolo 10% cukrů, dusíkaté látky, stopové prvky a vitamíny (železo, vitamín C..), organické kyseliny, z nich pak nejvíce kyselinu jablečnou.
Existují odrůdy s malými (průměr 2 cm) a velkými plody (okolo 5 cm). Některé maloplodé mišpule vynikají oproti velkoplodým svojí intenzivnější chutí. Plody velmi chutnají zvěři.
Pěstování mišpule:
Vzrůst mišpule záleží na podnoži, rozmnožuje se totiž obvykle roubováním na hrušeň nebo na hloh (méně často na jeřáb nebo kdouli). Dá se množit i výsevem, speciálními metodami pro zpravokořeňování již naroubovaných stromků, nebo hřížením. Potomstvo z některých výsevů je prý více trnité a méně vzrůstné než roubované rostliny. To je potřeba vyzkoušet ještě u semen z pravokořenných rostlin. Dobré využití menších a trnitých rostlin by ale mohlo být v živých plotech a na nově zakládaných mezích.) Mišpule nemají žádné zvláštní nároky na péči ani hnojení. Je odolná proti nízkým teplotám, poměrně dobře snáší mrazy, je málo náročná na půdu, dobře roste i v půdách těžších a chladnějších. Nejlépe jí však svědčí půdy živné, vápenité, hlinité, na teplé poloze a na plném slunci, snáší však i velmi dobře polostín. Téměř vůbec netrpí škůdci, není nutné ani dobré ji řezat.
Mišpule se občas dají koupit v zahradnictvích, která vedou i méně běžné druhy rostlin, nebo u specialistů na netradiční druhy ovoce a staré odrůdy.
Text a foto: Jaroslav Svoboda 2003-2005
