V angličtině už fenomén získal označení "disease mongering", tedy kšeftování s nemocemi, a mezi kritiky tohoto trendu se běžně hovoří o "medikalizaci každodenního života".
Jinak řečeno: vynálezci nemocí vydělávají peníze na zdravých lidech, kterým namluví, že jsou choří. Tam, kde selhává fantazie, se alespoň přikrášlují oficiálně uznané choroby do katastrofičtějších rozměrů. Na lidi, jimž nic nechybí, se zaměřuje farmaceutický průmysl z jednoduchého důvodu. Vytváří si pro produkty nová odbytiště, a tak zatímco neúměrně stoupající náklady přetěžují zdravotnické systémy většiny zemí, obchody farmaceutického průmyslu jen kvetou.
Roku 2001 vzrostl zisk největších koncernů na světě o 18 procent a loni o dalších 13 procent, kdy ve více než osmdesáti zemích světa dosáhl trh s léky objemu 430 miliard dolarů.
Propojení farmaceutů s lékaři
Touhu po zisku koncernům nelze nijak vyčítat, metody, jež k dosažení cíle volí, jsou ale přinejmenším diskutabilní. Více než sporné je zejména propojení farmaceutů s vědci a lékaři. Následkem toho je nám na počátku nového století kázána medicína, která už nezná zdravého člověka.
Jak taková provázanost funguje? Bez finančních podpor ze strany farmaceutických firem by se jen těžko pořádaly například velkorysé lékařské kongresy, mnozí lékaři vystupují skrytě jako mluvčí farmaceutických firem a za odborná vystoupení například na tiskových konferencích účtují honoráře, které v Německu činí až čtyři tisíce eur.
"Lékařů napojených přímo na farmaceutické firmy je sice menšina, všichni ale musejí poskytovat péči v systému, který má blíže k průmyslově-obchodnímu odvětví než ke skutečné medicíně." rehabilitační lékař Jan Hnízdil
Často je ale podjatost lékařů ještě mnohem přímočařejší: za předepisování konkrétních léků dostávají pozvánky na semináře v luxusních přímořských letoviscích či v alpských lyžařských střediscích, provize nebo třeba nabídku na nejmodernější vybavení ordinace.
Lékař je zkrátka dostatečně motivován k tomu, aby léků pacientovi předepsal co nejvíce. Pražský rehabilitační lékař Jan Hnízdil, který jako jeden z mála v Česku proti tomuto trendu veřejně vystupuje, říká, že každý by měl důkladně zvážit, zda jeho zdravotní potíže skutečně vyžadují návštěvu lékaře.
"Může se velmi snadno stát, že zbytečné vyšetřování a užívání léků pacienta poškodí více než problém, pro nějž lékaře vyhledal," dodává Hnízdil.
Návnada zadarmo
Ve Spojených státech má jeden zástupce farmaceutické společnosti na starosti zhruba jedenáct lékařů, jimž například rozdává "vzorky zdarma", aby je mohli dávat svým pacientům.
Vytvářejí u nich dojem, že dostávají něco lepšího a napříště budou tentýž lék požadovat znovu. Ovšem již za úhradu. Úměrně s tím, jaká je věnována péče lékařům a propagaci, rovněž obrovsky narůstají výdaje na cestu léků od výrobce ke spotřebiteli.
Jen v USA přicházejí na 15,7 miliardy dolarů ročně; reklama v časopisech sto jí skoro půl miliardy, informace pro nemocnice 770 milionů, informace poskytované lékařům čtyři miliardy, informace spotřebitelům přímo 2,5 miliardy a cena rozdaných vzorků zdarma je osm miliard dolarů.
Také u nás vzrostly finance vložené do reklamy léčiv na dvojnásobek oproti polovině devadesátých let minulého století. Na přelomu tisíciletí činily 420 milionů korun.
Stejný vývoj lze pozorovat také v síti lékáren, kterých bylo v Česku v roce 1994 zhruba třináct set, k roku 2000 přibylo sedm set dalších. Dobře je to vidět například na pražském Karlově náměstí, kde je možné napočítat sedm prosperujících apatyk.
Báječný syndrom: Stáří
Významným odvětvím byznysu s léky se stal hlavně pokročilejší věk. Lidí, jejichž údajné zdravotní problémy pramení z toho, že se nedokážou vyrovnat s naprosto normálním procesem stárnutí, stále přibývá. Tento trend farmaceutický průmysl přiživuje v nebývalé míře.
Všichni musíme být krásní, zdraví, flexibilní, dynamičtí, k čemuž mohou dopomoci nejrůznější preparáty. Starý nemohoucí člověk je oproti tomuto ideálu moderní doby jakoby obtížný a nežádoucí.
Firmy Jenapharm a Dr.Kade/Besins Pharma se například v posledních letech snaží v Německu propagovat chorobu, která údajně trápí miliony mužů v nejlepších letech: Aging-Male-Syndrom. Má to být jakási mužská menopauza, charakteristická "plíživým úbytkem produkce mužských hormonů".
Podle farmaceutického průmyslu trpí příznaky nedostatku testosteronu pětina mužů starších šedesáti let. Po tisíciletí starší pánové brali ubývající mužnou sílu jako přirozený proces, který ke stárnutí patří. Dnes by však měli začít užívat hormony.
Podnětem k rozsáhlé reklamní kampani na téma Aging-Male-Syndromu přitom bylo zahájení distribuce dvou hormonálních preparátů z laboratoří zmíněných firem.
Doposud se farmaceutickému průmyslu daří v oblasti péče o zdraví žen. Obrovské výdělky přineslo zavedení hormonální substituční terapie, která má odstraňovat nepříjemné průvodní jevy menopauzy.
Po necelém půlstoletí podávání hormonů ženám v přechodu se ukazuje, že zázračné pilulky sice na jednu stranu pomáhají, ale také mohou škodit, protože zvyšují riziko rakoviny prsu.
Na světě už přitom polykají pilulky miliony žen, Američanky v roce 2001 za preparáty prodlužující "kvalitu života" vydaly 2,75 miliardy dolarů, Češky zaplatily v roce 2001 v lékárnách za stejný požitek přes 300 milionů korun.
Na konci září před hormonálními preparáty varovala dokonce německá ministryně zdravotnictví Ulla Schmidtová: "Rizika by neměla být bagatelizována." Lékaři a farmaceuti, kteří patří mezi zastánce terapie, si berou na pomoc zejména argument, že léky pomáhají pro ti řídnutí kostí, takzvané osteoporóze.
U nás údajně postihuje jednu desetinu obyvatel a stala se všeobecným strašákem. Lidé do sebe ochotně ládují vápník a nejrůznější vitaminy ve formě tablet. Odborníci ze společnosti Prameny zdraví přitom upozorňují, že osteoporóza je mnohdy nemocí nezdravého životního stylu.
Rudolf Poledne z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) nedávno prohlásil, že lidi, kteří nezmění špatné návyky, neuchrání ani polykání pilulek s obsahem vápníku.
Odvápnění kostí nepochybně existuje, ale jeho nejčastější příčinou je nedostatek pohybu, špatná životospráva a stres. Lidé v poradně pro osteoporózu však dostanou hormony, minerály, analgetika nebo wobenzym.
Vymývání mozků
Obdobně komerčně úspěšnou diagnózou jsou degenerativní změny kloubů, artróza, jež postihuje starší ročníky.
"Z té vytvořila současná medicína past na obrovskou část populace. U drtivé většiny pacientů přitom jde o přirozený projev stárnutí kloubů, s nímž je nutné se naučit žít. Nejlepším lékem je přiměřený a pravidelný pohyb, dobrá kondice a odpovídající váha," tvrdí Hnízdil.
Přesto lidé utrácejí obrovské sumy za zázračné všeléčící enzymy, "kloubní výživu" či žraločí chrupavky.
Jednu ze zvláštních kapitol tvoří cholesterol. Například v Německu byly jeho mezní hodnoty definovány tak, že lidé s "normální" hladinou cholesterolu v krvi se ocitli v menšině a z většiny Němců se v podstatě stali rizikoví pacienti.
Tyto hodnoty přitom roku 1990 prosadilo jedno zájmové sdružení lékařů, jehož členové měli vazby na farmaceutický průmysl, jenž na boji s cholesterolem vydělává miliardy.
Problematiku už léta provázejí rozsáhlé reklamní kampaně. O sk u tečné roli cholesterolu v lidském organismu, například zda se jeho zvýšenou hladinou také zvyšuje riziko infarktu, se přitom v odborných kruzích vedou už léta spory.
Profesor Paul Rosch z New York Medical College komentuje hysterii kolem cholesterolu slovy: "Vymývání mozků veřejnosti fungovalo tak dobře, že mnoho lidí věří, že čím nižší je hladina cholesterolu, tím jsou zdravější. Není to ale pravda."
Největší fantazii při vymýšlení nových chorob a strastí vykazuje psychiatrie. Farmaceutický průmysl se zaměřuje hlavně na mírné duševní poruchy a problémy, které by mohly zasáhnout co nejširší okruh osob, jako je třeba premenstruální syndrom.
Jde o nepříjemné stavy, které ženy pociťují před začátkem menstruace: bolí je hlava a "jsou protivné". Do spektra potenciálních pacientek lze zahrnout prakticky každou menstruující ženu, protože drtivá většina se s příznaky "syndromu" někdy setkala.
Na zlobení dětí je lék Ritalin
Průmysl si nad rostoucími zisky mne ruce. Přitom právě v oblasti psychiatrie je často spojitost mezi koncerny a odbornými lékaři očividná. Třeba německou společnost pro psychiatrii a psychoterapii DGPPN "podporu jí" firmy jako Astra Zeneca, Aventis Pharma Deutschland, Lilly, Novartis či Pharma und Organon.
Mnohé z "nových strádání duše", jak jim říká basilejský psychiatr Erasmus Finzen, nejsou přitom podle jeho názoru nic jiného než přirozené změny a projevy běžného života.
Nejrůznější psychofarmaka zažívají boom a stala se módními drogami. Lidé je polykají za všech možných situací: při smutku, depresích, panice či naopak proto, aby si zvýšili sebevědomí.
Všechny zmíněné stavy, pakliže už jsou jednou uznány za vhodné léčení, farmaceutický průmysl dále důkladně rozpracovává. Jenom proti různým formám strachu existuje několik desítek medikamentů. Nedávno se objevila zbrusu nová závislost: na nakupování.
Spolu s diagnózou, která byla popsána už na konci devatenáctého století, ale znovuobjevena až nyní, se pochopitelně vyrojily první léčivé přípravky. Stiženy jí jsou prý stamiliony lidí, což už je hezky velká armáda potenciálních pacientů.
Psychiatři se také už delší dobu zabývají výzkumem vzdorovitosti dětí a hyperaktivitou nejmladší generace. Například v osmdesátých letech minulého století se mezi dětmi, respektive jejich rodiči, obrovsky rozmohlo podávání léku s názvem Ritalin, snižujícího nadměrnou aktivitu.
V USA lékaři předepisovali tento lék každému třetímu školou povinnému dítěti: na žádost rodičů, kteří měli pocit, že je jejich potomek trochu živější, a přestávali se zajímat o to, zda jde o skutečnou hyperaktivitu nebo jestli Pepíček (tedy spíše Johnny) jednoduše zlobí.
Ritalin, jehož odpůrci upozorňovali, že jde o lék devastující osobnost, byl podáván i naprosto zdravým dětem.
V Německu hesenská zemská vláda zpracovala studii, v níž se říká, že každé deváté dítě základní školy polyká prášky na mentální vývoj a každé čtvrté dítě prvního stupně bere denně léky pro zvýšení výkonu. Nejideálnější chorobou, již farmaceutický průmysl podle Hnízdila přímo zbožňuje, je však chronický únavový syndrom.
Jde o tak všeobjímající diagnózu, že se do ní vejde každý, kdo se cítí unavený. U naprosté většiny lidí jde o dlouhotrvající únavu, která však obvykle pramení z nějaké životní krize.
Na únavu se naváže spousta dalších tělesných projevů: snížená imunita, infekce, bolesti hlavy i zad, zažívací a sexuální potíže, gynekologické problémy, což skýtá obrovské možnosti prakticky všem lékařským odbornostem.
Pacientům je možné předepsat celé spektrum léků od analgetik přes wobenzym, hormony, antidepresiva či imunostimulační preparáty. Nikdo s nimi ovšem nerozebere situaci, která únavu zapříčiňuje. Léčí se následky, ale neodstraňuje příčina. Postižený člověk pak dostává nálepku nemocného pacienta a choroba se stane součástí jeho života a posléze i životním stylem.
Přistiženi při lži
Farmaceutické firmy už několikrát tvrdě narazily a v odborných kruzích se formují jakési "odbojové skupiny", které se snaží na nešvary moderní medicíny alespoň poukazovat.
Trpělivost došla například Mezinárodnímu výboru vydavatelů lékařských časopisů, který rozhodl o omezení možnosti publikovat klinické studie, protože jsou v mnoha případech manipulovány farmaceutickými firmami, jež výzkumy financují.
"Existují případy přehánění předností léků nebo zamlčování nepříznivých účinků," prohlásil vydavatel časopisu Lancet John Horton. Neslavně v devadesátých letech například skončila snaha o "výrobu" takzvaného Sissisyndromu. Poprvé se objevil roku 1988 v reklamě farmaceutického obra SmithKline Beecham (dnes GlaxoSmithKline).
Lidé postižení kvazisyndromem mají prý sice deprese, ale předstírají zvláštní aktivitu a radost ze živo ta. V případě potřeby je jim možno pomoci psychofarmaky. Syndrom je pojmenován podle proslulé rakouské císařovny Alžběty, nazývané Sissi.
Média a psychiatři v Německu syndrom mohutně propagovali a počet lidí jím trpících se tu odhadoval na tři miliony. Odborníci univerzitní kliniky v Münsteru nemoc nedávno demaskovali jako vynález průmyslu, který není nijak vědecky podložen.
Za vším stála PR agentura Wedopress z Oberurselu, kterou firma SmithKline Beecham pověřila reklamní kampaní pro jednu ze svých nových pilulek. Další příklad choroby, která "vznikla u psacího stolu", poskytla koncem devadesátých let firma Roche, která chtěla ve velkém stylu uvést v A ustrálii na trh antidepresivum Au rorix.
Německý publicista Jörg Blech v knize o vymyšlených nemocech uvádí, že lék měl pomáhat proti údajně chorobné formě ostýchavosti, jíž podle tvrzení Roche trpěl více než milion Australanů.
Firmě se nakonec ale nepodařilo ani sehnat dostatek osob pro klinické studie nového léku. Ona sociální fobie byla totiž velice vzácná.
Vzhůru ke katastrofě
Stejně farmaceuti pohořeli při pokusu o léčení takzvané ženské sexuální dysfunkce. Snahy o zavedení nové diagnózy se objevily nedlouho poté, co se začaly problémy s mužskou erekcí řešit lékem Viagra, který jen v roce 2001 zaznamenal odbyt v hodnotě 1,5 miliardy dolarů.
Později se ukázalo, že tvrzení o počtu žen, které mají problémy (43 procent), pochází z úst lékařů napojených na farmaceutické firmy.
Časopis British Medical Journal poukázal na skutečnost, že číslo je značně nadsazené a že do vzork u byly zahrnuty také ženy, které mají normální potíže v partnerském vztahu. Z moderní medicíny se stal supermarket s léky a chorobami.
Potvrzují to nejen vymyšlené nebo přikrášlené choroby, ale i signály přímo z ordinací. V USA na mnohých klinikách například upouštějí od termínů lékař a pacient a zdravotnická zařízení se zamilovávají do řeči byznysu.
Pacient je nahrazován slovy klient či zákazník a doktor se stává "poskytovatelem zdravotní péče". Než Britové nové termíny převzali, zeptali se nemocných, kterým z těchto pojmů by dali přednost. Třem čtvrtinám se líbí slovo pacient, pouze 23 procent by chtělo být klienty.
Vydatná "masáž" přináší farmaceutickým firmám ovoce. Odhaduje se, že čtyři z pěti osob starších 75 let berou nejméně jeden předepsaný lék denně, čtvrtina Američanů užívá pět různých léků týdně.
Méně už se však hovoří o tom, že drtivá většina léčiv má nežádoucí vedlejší účinky, které mohou v některých případech končit až smrtí. Jen v USA umírá na následky nadměrného užívání ibuprofenu a aspirinu sedmnáct tisíc lidí ročně.
British Medical Journal k tomu napsal: "Vedlejší účinky obou léků jsou dávno známé, ale jejich masové rozšíření ukazuje, že vyvolávají skrytou epidemii."
Přesné statistiky neexistují, ale podle odborného zdravotnického tisk u skončí v nemocnici kvůli nežádoucím účinkům medikamentů až 19 procent lidí, další se na lůžku ocitnou kvůli lékovým interakcím nebo předávkování. K tragédii se nyní schyluje v oblasti antibiotik. Tlak na jejich expedici v minulém století vedl k tomu, že se lékaři naučili dávat je na každé banální nastydnutí.
"Dostali jsme se do naprosto kritické situace a koledujeme si o další a další problémy v celé medicíně. Léky přestávají být účinné," dodává Hnízdil.
Řada studií ukázala, že v 50-80 procentech případů jsou antibiotika podávána zcela zbytečně, což znamená obrovské riziko pro zdraví populace.
Farmaceutickým firmám to však vyhovuje: prodej antibiotik je stále třetím největším na světovém trhu s léky, představuje přes 45 miliard dolarů ročně. Přes katastrofické zprávy se farmaceutický průmysl nevzdává a produkuje nové a nové léky.
Na světě je nyní třeba takzvaná polypilulka, což je první univerzální prášek, který obsahuje statin, tři substance snižující krevní tlak, kyselinu listovou a acetylsalicylovou.
Místo tří prášků postačí polknout jen jeden: "Vše v jednom". Ve světle zpráv o geniálních léčivech by nebylo úplně od věci, kdyby farmaceutický průmysl vymyslel rovněž nějaký preparát na chorobné vynalézání nejrůznějších diagnóz. Možná by to nemocné medicíně 21. století pomohlo.
Autor: Kateřina Svobodová, Petr Podaný, Týden, 14.10. 2003 + Zdravotnické noviny www.zdn.cz
