Potom si začínáme uvědomovat emocionální/mentální úroveň. Začneme se nudit a přemítáme, jak dlouho tu takhle dřepíme. V hlavě nám vyvstane starý neklid nebo myšlenka na nějakou rozjednaný obchod – zájem, lítost, problém. Najednou zase přemítáme o událostech, které se podle našeho očekávání mají stát, nebo se zabýváme příjemnými fantaziemi. Je možné, že v těchto úvahách uvízneme a zapomeneme na sám smysl meditace: tím je hluboké pochopení nezatížené zaujatostí a citovými vazbami – vidět a nechat plynout. Jestliže si ovšem připomeneme, že tyto myšlenky a pocity máme nechat stranou a znovu upřít pozornost na meditační objekt či na prosté uvědomění, naše pozornost dosáhne ještě hlubší roviny.
Meditace pak začne být zajímavější; na této úrovni nám už naše základní já posílá vzkazy v podobě vlastních symbolických kódů nebo snů. Začínáme si všímat střídajících se představ, obrazů či zvuků, tváří, jež jsme neviděli celé roky, tvořivých nápadů nebo inspirace. Dostat se na tuto úroveň už je skutečný úkol, výzva jako hrom, ale jestli i v této fázi dokážeme znovu obrátit pozornost k meditačnímu procesu, naše pozornost se může dotknout Prázdnoty, nicoty, čirého transcendentálního Bytí, velkého, nesobeckého klidu.
Samozřejmě že v okamžiku, kdy zase naskočí vědomé já – „Jé! Já jsem zažil Prázdnotu“ – je to pryč a my se vracíme zpátky na emocionální/mentální úroveň.
Když zažijeme Prázdnotu, naše pozornost se neustále vylaďuje, a to čím dál jemněji, a druhou stranu tohoto pokojného místa tvoří nezměrný hlubinný proud vědomí, který spojuje všechny a všechno. Na tomto místě víme úplně všechno, ale je nám to jedno. Jakmile se s tímto místem jednou spojíme, bude stále snazší se tam z vlastní vůle vracet, poněvadž naše duše „už ví, kde to je“; tento proces má svou analogii v relaxaci, které se učí naše tělo.
Plně zvládnout tento proces je pravděpodobně otázka mnoha měsíců, ne-li mnoha let, a závisí na tom, jak dalece jsme připraveni. Naše odhodlání zůstat nestranní (čité uvědomění) se vztahuje i na nejhlubší či nejvyšší roviny pochopení, zkušeností a jevů.
Zdroj: Dan Millman: Nevšední okamžiky (Průvodce pokojného bojovníka denním životem)
