KLÍŠTĚ

Sedím na louce pod milovaným Bořněm, strážcem, průvodcem a rádcem v mém životě. K přírodě a bytostem tohoto kousku země mě přitahuje veliká síla – síla Vesmíru. Vše, co bylo vytvořeno, sem patří. Patří sem také ten malý tvor, co mi právě leze po bosé noze, klíště – zvýrazňovač strachu…

Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě…(Pokora, J. Wolker)

Ano, klíště je zvýrazňovač

Nevidím všechny souvislosti, je to parazit, tak jen tuším, že jednou z jeho funkcí je ukazovat, kdo je slabý, kdo silný. Oslabený zajíc, který se neubrání virům přenášeným klíšťaty, je pro lišku snadnou kořistí, naopak zajíc v plné síle na ni může ukazovat dlouhý nos. V přírodě tak zůstává zachována síla, obranyschopnost a rovnováha, vše je v naprostém pořádku, vše je dokonalé.

Lidé se klíšťat bojí

Zároveň však spousta z nás začíná vidět, probouzíme se. Už nechceme být manipulováni reklamami typu jedna, dvě, klíště si jde pro tebe… Nechceme se pasovat do role oběti, slabého jedince. Chceme se rozhodovat sami na základě lásky a jednoty, ne strachu. Chceme žít zdravě, bez chemie, v souladu s přírodou a se svými těly, a tak hledáme jinou cestu – cestu přírody, zdraví, jednoduchosti a čistoty.

Naučil jsem se vnímat nejen svou bolest, únavu, emoce, hlad a žízeň, ale také lépe cítit své tělo. Pokud se pohybuji v přírodě, vizuálně se kontroluji a snažím pocítit, jestli po mně klíště neleze nebo zda se do mě někde zakouslo. Když tento svědivý pocit do několika hodin odhalím a klíště vyndám, vím, že mi téměř nic nehrozí.

Vyzkoušel jsem také přírodní rozmarýnový repelent. Výroba je velice jednoduchá

Pár minut vyvařit v litru vody balíček sušeného rozmarýnu a po vychladnutí přidat lžíci octa. Uchovává se v lednici, pro snadnou aplikaci v nějakém rozprašovači. Testováním jsem zjistil, že po nanesení rozmarýnu na nohy po mně lezlo při procházce přírodou asi o polovinu méně klíšťat než bez repelentu.

Venku chodím většinou v kraťasech a naboso, tak jsem klíšťata na jejich nejoblíbenějším nástupišti od kotníků po kolena dobře viděl i cítil. Při rozmarýnovém postřiku se do mne ani jedno nezakouslo, dokonce se jedno samo pustilo a sklouzlo zase do trávy.

Nemohu tvrdit, že tento přírodní repelent funguje na sto procent, ale myslím, že velice dobře. Navíc nemá žádné vedlejší účinky, je ekologický, levný a krásně voní.

Přijímejme přírodu i s klíšťaty

jsou tu z nějakého důvodu a bojovat s nimi, jednotlivě je zabíjet, nebo na ně stříkat chemii je jako házet hrách na stěnu. Jedním z nejsilnějších trumfů, jak být mocný, není boj, ale sebeláska, pokora a přijetí. Posilujme raději svoji vlastní imunitu. Prostě nemocem nedejme příležitost k vypuknutí. To považuji za jedno z nejlepších řešení.

A poslední věc

Nenechme se strašit, strach vyvádí člověka z rovnováhy. Klíšťat a přírody se bát nemusíme, jsme její součástí. Při setkání s klíštětem si můžeme tedy vybrat, jestli se lekneme a okamžitě ho usmrtíme, nebo jestli mu poděkujeme za návštěvu a scvrnkneme jej zpět do trávy. Změna je život.

Autor + zdroj petr-pavlicek.cz

Foto: „Ixodes.ricinus.searching“ od James Lindsey at Ecology of Commanster. Licencováno pod CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons