Aura je nejlépe viditelná část subtilních energetických procesů, probíhajících uvnitř kteréhokoli fyzického objektu. Každá hmota má nějakou auru – i kámen. Aura vyzařuje ze všech hmotných objektů, živých sil a barev, stejně jako i z jiných zdrojů energie. Prvním krokem v našem učení je využiti málo známého faktu
– barvy mají také auru.
Každá barva má svou vlastní, unikátní auru.
Ta je barevně ovšem úplně odlišná, nežli originál. Aury, vyzařované z jasných, primárních barev, jsou mnohem hustší a daleko zpozorovatelnější, nežli jakýkoli jiný typ aury. Využitím aury barev jako tréninkové pomůcky vidí mnoho lidí auru hned na první pokus. Jak pracuje vidění aury: Vidění aury, tak jako většina jasnozření, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění. Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce svázány. Obě jsou formy percepce, které umožňují mozku přijímat energii různých typů jako obraz.
A. Normální vidění.
Oči přijímají světlo – a světlo je formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii na světločivá nervová zakončení na sítnici, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto energii světelnou na proud velmi složitých elektrických signálů a tyto signály jsou vedeny optickým nervem až do mozkového centra vidění. Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz – což obvykle nazýváme normálním viděním.
B. Vidění aury
Třetí oko (čelní čakra) přijímá mnohem subtilnější typ energie nežli světlo. Tento typ energie může být přijat právě jedině tímto centrem, tedy když je aktivováno a naladěno na percepci této energie. Čelní čakra je umístěna přesně mezi očima a je navázána na optické vidění. Energie, přijatá tímto centrem je postoupena také centru vidění – tedy stejné části mozku, jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechno, co mu přijde do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou vrstvu, obklopující viděný objekt. *Oči jsou orgánem pro normální zrak (fyzikální orgán) * Čelní čakra je orgánem pro abnormální vidění (ne-fyzikální orgán)
Oba tyto orgány jsou umístěny na v podstatě stejném místě, tedy čelní čakra na čele, přímo mezi očima, což nabízí myšlenku, že spolu velice úzce souvisí, dokonce že jsou spojeny. Jakkoli je zde úzke spojení mezi normalním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani žadná jeho forma. Někteří lidé si myslí, že aury jsou stále typem elmag. vlnění, tedy světlem o vyšší frekvenci, a to je pak viděno jasnozřivcem. Kdyby to ovšem byla pravda, bylo by možné auru detekovat a měřit.
Komplexnost normálniho zraku: Ačkoli by se mohl zdát proces vidění aury velmi komplikovaný, je ve skutečnosti VELMI jednoduchý, jakmile ho porovnáte s normálním, optickým zrakem, tedy věci, která je většině z nás dána do vínku při narození. Pohleďte z okna, rozhlédněte se po pokoji, co vidíte ? Přemýšlejte o těch milionech objektů, barvách a jejich tónech, které vás obklopují, vše v jediném okamžiku a v neuvěřitelně přesném, trojrozměrném detailu. Rozmýšlejte, jak to, že nehledě na to, jak rychle se otočíte, váš mozek udrží všechen ten fantastický obraz, který vidíte. Vaše oči přenášejí neuvěřitelné množství informací do mozku, a mozek je okamžitě interpretuje. Normální optické vidění je neuvěřitelně komplexní a mocný nástroj. Nyní to porovnejte s několika málo barvami a víry, které vidíte v lidské auře – nehledě na jejich krásu a zdánlivou komplexnost – je to stále velice jednoduchý obraz. Ve skutečnosti jde o zcela nesrovnatelné jevy – normální zrak je o mnoho složitější a také potřebuje mnohem více mozkové kapacity, nežli vidění aury. K rekapitulaci dřívějšího: Vidění aury je pevně svázáno a závisí na normálním zraku, vzhledem k jeho funkci. Při vidění aury vlastně vidíte mozkovou interpretaci reflektované energie, která vyzařuje z vašeho subjektu. Vaše oči jsou použity k vyladění a zaostření vaší čelní čakry na tento typ energie. Elektrická reprezentace této energie je postupována mozku, kde je interpretovaná jako vizuální obraz. V případě aury – mozek ji vyhodnotí jako barevnou vrstvu obklopující objekt vašeho pozorování.
Světlo a Aura
Světlo je nezbytné k vidění jakékoli aury. Aury živých organismů reagují na světlo – zvětšují se a zjasňují. Tato reakce je zaznamenatelná nejvíce při expozici aury na slunečním světlu. Mohlo by se říci – aury jsou fotosensitivní. Aury lidí se na světle zvětší a jsou taktéž podstatně jasnější. Na přímém slunečním světle jakoby přímo bublaly životem. Aury mohou na denním světle expandovat do velikosti i několikrát větší, než byla jejich normální. Hlavní aura není v úplné tmě vidět.
Poznámka:
V úplné temnotě je možné vidět trochu aktivity kolem energického těla, velmi blízko povrchu kůže. Je skoro neviditelná, ale vypadá jako útle a velmi mdlé proužky a víry namodralého světla. Jsou velmi mdlé, nejvíce je uvidíte kolem konečků prstů, když si je dáte před sebe. Někdy je také možné vidět malé, ale velmi intensivní světelné body, umístěné na plně aktivních čakrách. Ve skutečnosti musí být VELMI otevřené, abyste tento jev mohli vidět. Při pozorování jakékoli části energetického těla v temnotě se k zaostření čelní čakry používá paměťové visualizace. Musíte přesně vědět, kde subjekt je a být schopni přesně změřit vzdálenost, směr, pozici, a vše si přesně představit.
Jak to vidět?
Tu samou techniku, jakou použijeme k vidění aury barev, používáme i k vidění ostatních typů aury, tedy i aury lidské. Ta samá technika je ovšem i částí plnohodnotné jasnozřivosti. Proto je pozorování aury barev velmi dobrým tréninkem pro vidění lidské aury. Aura barev je mnohem hustší a je jednodušší ji vidět, nežli lidskou auru. To vám dovoluje naučit se příslušným technikám mnohem jednodušeji a rychleji, než-li cvičením přímo na lidské auře.
