Žádnými reálnými důkazy není například podloženo tvrzení profesora Ralpha Chapmana, že pokud do roku 2015 nedojde k redukci emisí planeta dospěje do „bodu, z nějž už nebude návratu“, a podobně se to má s tvrzením Davida Parkera, který se vyjádřil ve smyslu, že „pokud pro omezení emisí nic neuděláme, mohlo by to Nový Zéland po roce 2012 stát až 500 miliónů dolarů ročně. Není to pravda, poněvadž, kdybychom přistoupili na schéma obchodování s emisemi, pak samotné účty za elektřinu každoročně narostou o více než zmíněných 500 miliónů.

Na Kyoto specializovaný právník Alistair Hercus nedávno dokonce tvrdil, že „jako země stejně platit musíme“. Ve skutečnosti ale Kyótský protokol neříká nic o vymáhání a dosud tu nejsou žádné mezinárodní legislativní orgány s působností soudce, poroty a exekutora. Můžeme se také kdykoli rozhodnout od Kyoto odstoupit nebo, jako většina jiných zemí, předstírat podporu tomuto protokolu a současně dělat málo nebo vůbec nic.

Tato prohlášení, a s nimi i vládní politika ohledně skleníkových plynů, obchodování s karbonem a podpory obnovitelné energie, jsou založeny na pouhé víře v to, že se svět ohřívá kvůli skleníkovým plynům vypouštěným člověkem; že podpora obnovitelné energie Novém Zélandu přinese nějaký podstatný rozdíl v emisích skleníkových plynů, a že pokud Nový Zéland redukuje své emise, ovlivní tím světové podnebí. Není to pravda, a všechny tyto domněnky jsou falešné.

Důkazy jsou jednoznačné

Důkazy jsou jednoznačné. K žádnému měřitelnému, natož nebezpečnému, umělému globálnímu oteplování nedochází a není pravděpodobné ani v budoucnu. Větší příčinou k znepokojení je možnost, že se prudce ochladí.

Globální klima se měnilo vždy a neobvyklé nejsou ani nedávné změny. Ve středověku byl svět výrazně teplejší stejně tak, jako za římské teplé periody a při mnoha příležitostech i před tím.  Za těch dob kvetlo zemědělství i civilizace. Naproti tomu v chladných periodách, jakou byla poslední „malá doba ledová“, převládal hlad, mor a válčení. Jak povrchové teplotní záznamy tak i mnohem přesnější záznamy ze satelitů ukazují krátkodobé průměrné oteplení v letech 1975 až 1998. Od té doby se svět už jen ochlazoval a nyní je na stejné teplotě, jako v roce 1995. Nikdo neví kdy, nebo zda vůbec, by se světové teploty mohly začít zvyšovat.

Sběr výzkumných dat pro zprávu Mezivládního panelu o změně podnebí pro rok 2007 skončil uprostřed roku 2006, krátce předtím, co výzkumníci zjistili, že oteplení od roku 1975 neměly na svědomí skleníkové plyny. Do loňské zprávy se tak už nedostal fakt, který mnohé naprosto mění: Oteplení kvůli skleníkovým plynům by muselo být nejvyšší 10 000 m nad tropickým pásmem. Výsledky měření a pozorování z balonů i satelitů ovšem prokázala, že k takovému ohřívání nedochází. Jinými slovy – skleníkové plyny, jako kysličník uhličitý, nepatří k podstatným faktorům ve světovém podnebí. Už jen tato skutečnost sama o sobě stačí k vyvrácení hypotézy o globálním oteplování způsobeném člověkem.

Chybné počítačové prognózy

„Důkazy“ podporující tvrzení, že svět se ohřívá, a že to bude nebezpečné, a že dojde k rychlému nárůstu hladin moří apod., poskytují jen počítačové klimatické modely, avšak tytéž modely nedokázaly předpovědět ani teplotní špičku v roce 1998, ani trend trvalého ochlazování, který nastoupil po roce 2002. Očividně nedokázaly předpovědět ani tak závažné klimatické události, jako byl například El Nino (1998) nebo La Nina (2007-08).

Jelikož modelování neposkytuje přesné znázornění světového klimatického systému a vstupní data jichž využívá jsou navíc značně nepřesná, jsou nabízené výsledky úplně bezcenné. To je další fakt, který sám o sobě stačí k vyvrácení hypotézy o antropogenním oteplování. Často nám tvrdí, že poněvadž mezi vědci panuje „shoda v názoru“ na umělou příčinu globálního oteplování, musí to odpovídat skutečnosti. Toto je ze dvou důvodů nesmyslné tvrzení. Za prvé, mnoho významných vědců projevuje s podobnými závěry důrazný nesouhlas. Takto už a priori žádný konsensus neexistuje.

Nebylo by například těžké získat všeobecný souhlas církevních hodnostářů, pevně věřících, že svět byl stvořen před několika tisíciletími. Ale samotná existence takového konsensu by nezměnila vůbec nic na skutečné délce vývoje. Věda je o důkazech a faktech, ne o víře a přesvědčeních. Kysličník uhličitý definitivně není škodlivá látka. Je pro život na zemi stejně nezbytný jako kyslík nebo voda. Zatímco imise jsou a priori něco, bez čeho bychom se rádi úplně obešli, bez kysličníku uhličitého by většina pozemského života zanikla během pouhých týdnů.

Kysličník uhličítý prospívá vývoji lidstva

Je zde jedna skutečnost, kterou si můžeme být naprosto jisti: mírný přírůstek kysličníku uhličitého za posledních asi 100 let přinesl lidstvu ohromný prospěch, protože podpořil růst rostlin, a tím i produkce potravin, přinejmenším o 15 procent! Objevují se nové a další důkazy, že je to Slunce, ne skleníkové plyny, co řídí naše podnebí. Záznamy jdoucí tisíce let zpět ukazují těsnou souvztažnost mezi slunečními skvrnami a podnebím.

Utvrzuje se teorie, že efekty související se slunečními skvrnami ovlivňují množství vysoce energetických kosmických paprsků pronikajících do atmosféry, kde působí na utváření mraků. Velmi brzy proběhne důležitý experiment, který má tuto možnost ověřit. Prokáže-li se tato teorie jako správná, bude to víc než dostatečné k tomu, aby byla domněnka o lidmi vyvolaném globálním oteplování definitivně smetena se stolu. V posledních několika letech se objevilo jen velmi málo slunečních skvrn a nový 24. cyklus slunečních skvrn, který právě začíná, je znepokojivě slabý. Z historie totiž víme, že podobné situace byly vždy spojeny s poměrně prudkým ochlazením, podobně jako už zmíněná malá doba ledová. Kdyby k němu došlo, bude stav rozbouřený současnými finančními otřesy ještě víc rozjitřen sníženou zemědělskou produkcí, bouřlivým počasím a eventuelně nastupujícím hladomorem.

Článek „Not Human Activity, Rules the Climate“ v sekci Nature na webové stránce http://nzclimatescience.net obsahuje mnohem více závažných vědeckých informací.

Zdroj: http://www.stuff.co.nz/print/4757411a1865.html
Viz také:
http://climatesci.org/2008/11/