Energie zprostředkovaná vzduchem
Významnou část energie přijímáme rovněž z potravy a vody, ale mnohem důležitější a vitálnější je energie, kterou přijímáme z okolního prostředí prostřednictvím vzduchu. Potrava zprostředkovává určitou energii, voda zprostředkovává další druh energie a také vzduch zprostředkovává jiný druh energie, kterou potřebujeme pro udržování života. Z nich je nejjemnější energie ze vzduchu, která také udržuje ostatní dva druhy energie.
Na druhou stranu je známo, že člověk může vydržet desítky dní bez potravy, několik dní bez vody, ale bez vzduchu nemůže vydržet více než 2-3 minuty. Z toho můžeme vyvodit, že energie ze vzduchu je mnohem důležitější než ostatní dvě. V určitých podmínkách lze energie, které přijímáme z potravy a vody, úplně nahradit energií ze vzduchu. Paramahansa Jogananda v knize "Životopis jógina" popisuje případy dvou osob, Giri Bala z Indie a Terezy Neumann z Německa, které žily desetiletí zcela bez potravy a vody.
Vztah mezi dýcháním a psychikou
Z uvedených poznámek vyplývá, že dýchání je základním procesem života a následkem toho představuje základní projev člověka, který si zaslouží, abychom mu věnovali mimořádnou pozornost. Spolu se vzduchem vniká do těla i jemná energie. Mluvíme o základní energii života, o živoucím dechu Boha, o práně, o božském tvořivém dechu. Díky dýchání se velmi lehce dají ovlivnit tři základní aspekty člověka: myšlení, city, sexualita. Mezi těmito třemi existuje velmi pevný vztah. Vlivy, které přicházejí na jedné úrovni, se prakticky odrazí okamžitě i na ostatní úrovně. Myšlení, city a sexualita mají společnou energetickou podporu, která je úzce spojena s dýcháním. Můžeme říci, že dýchání, myšlení, city a sexualita jsou v hlubokém a tajemném vztahu. Ve chvíli, kdy urychlujeme rytmus dýchání, přichází i mentální neklid, roste emociální citlivost a rovněž roste i sexuální blaženost. Silné emoce vyvolávají změny rytmu dýchání, ruší mentální proces a ovlivňují sexuální citlivost. Například, když má velmi emocionální bytost před zkouškou, stane se velmi citlivou, myšlení bude neuspořádané, přístup do paměti velmi obtížný, téměř nedokáže správně mluvit, dýchání bude neklidné, srdeční tep vzroste, rovněž sexuální podrážděnost může být zvýšená, některé bytosti v takovém případě zažívají stavy podobné orgasmu.
Druhy dýchání
Je známo, že ženy jsou velice citlivé. Jestliže některé prozkoumáme, zjistíme rovněž, že jejich dýchání je mnohem povrchnější, než u mužů, u kterých je z větší části plicní. Konkrétně se zjistilo, že existují tři druhy dýchání: břišní (brániční), hrudní (žeberní) a klavikulární (horní částí plic). První sestává z klesání a vzestupu břišní bránice, druhé skrze roztahování žeber (nejrozšířenější dýchání v dnešní době) a třetí klavikulární dýchání se děje zvedáním ramen a klíčních kostí. Břišní dýchání umožňuje nejrozsáhlejší pohyb plic, zajišťuje rovněž vstřebání vyššího množství čerstvého vzduchu z jednoho nádechu. Navíc tento druh dýchání zajišťuje masáž orgánů v břišní dutině a energetizuje solar plexus bytosti se všemi blahodárnými výsledky, které z toho vyplývají. Hrudní dýchání se děje skrze pohyb dolních žeber, zajišťuje jen lehké roztažení plic a malé množství vdechnutého vzduchu, které vyvolává i vyšší kmitočet rytmu dýchání se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Klavikulární dýchání je nejslabší, protože do plic proniká nejmenší objem vzduchu, zajišťuje jen povrchní ventilaci vyššího pásma plic a to je příčinou, občas neznámou, mnoha poruch a psychosomatických nemocí. Určit tyto tři druhy dýchání jde zvládnout, pokud se položíme na záda a jednu ruku umístíme na břicho, na břišní prohlubeň, druhou z boku na žebra, tím si velmi zřetelně uvědomujeme jednotlivé dýchací pohyby (viz foto). Během celé fáze vdechu mohou ruce sledovat nejprve břišní, pak hrudní a konečně klavikulární fázi dýchání.
Jednoduché cviky pro kontrolu dýchání
Jestliže máte před zkouškou, jste plní emocí, dýchejte břišně a hrudně co nejhlouběji a starejte se o to, abyste úplně vyprázdnili plíce, poté co jste 5-6 vteřin zadržovali dech při plných plících.
Když jste velmi stresovaní, hluboce vydechněte všechen vzduch z plic (přitom předkloňte trup dopředu, abyste umožnili lepší vyprázdnění plic). Potom pomalu nadechněte břišně a hrudně. Opakujte několikrát tento způsob dýchání a dostaví se stav klidu, vyrovnanosti a vnitřního míru.
Vědomé dýchání
Následující etapa spočívá v uvědomování rytmu dýchání. Poskytněme trochu pozornosti a uvědomění si nádechu a výdechu. Nemusíme dělat nic jiného, jen toto: "podívat se" (vnitřně) na nádech a výdech, aniž bychom nějak působili na rytmus a hloubku. Je to podobné, jako bychom si prohlíželi dýchání někoho jiného. Pozorujeme, ale nijak neměníme. Když máme trochu volného času, když jdeme po ulici, nebo když na něco čekáme, mohli bychom si uvědomovat proud nadechnutí a vydechnutí. Je to velmi dobrý cvik, který se bude rychle odrážet i na jiných úrovních bytosti, s kterými je dýchání v pevné souvislosti. Nezvyšujte příliš délku tohoto cviku. Ale můžete zvyšovat frekvenci provádění cviku. Jestliže ho budete provádět 2-3 denně 15 minut, zajistíte tak velmi dobré uvědomění si dýchání a mnoho dalších blahodárných účinků. Také bychom si měli navyknout hluboce dýchat, stát se vědomými při vlastním dýchání, dělat procházky na čerstvém vzduchu (hlavně na horách), co nejlépe větrat náš byt (i v zimě). Je několik doporučení, které jsme mnohokrát slyšeli, ale často stejněkrát zapomněli. Je třeba pochopit, že bez přísné kontroly elementárních činů bytosti nemůžeme v našem životě dosáhnout něčeho opravdu velkolepého.
Duchovní výsledky tohoto dýchacího procesu
O dýchání můžeme říci, že je to oběť, kterou fyzické tělo přináší Bohu a On to oceňuje a daruje nám život. V Indii bylo řečeno, že pokud budeme dávat pozor na nádech a výdech, zjistíme, že vždy vzniká specifické proudění vzduchu skrze kanály dýchacího systému. Při nádechu vzniká zvuk, který můžeme vyslovovat jako slabiku SO, a při výdechu je zvuk vyvolán skrze proudění vzduchu, které můžeme vyslovovat jako slabiku HAM. Pokud spojíme tyto dvě slabiky dosáhneme SO HAM, jednu z nejuctívanějších manter z Véd, která se překládá "já jsem On". To znamená, že je uvědomována totožnost mezi osobním já (mikrokosmem) a absolutním já (makrokosmem). Takto skrze proces dýchání člověk opakuje přibližně 21600x denně mantru SO HAM, která nás dává do rezonance s podstatou bytosti. Měli bychom o dýchání přemýšlet jako o božském daru a tak budeme mnohem víc zaměřovat pozornost na Něj.
Naše tělo začíná "dýchat" již od chvíle oplodnění.
Každá buňka těla se rozšiřuje, stahuje, odpočívá podle velice přesného vnitřního rytmu, který je vyjádřen skrze dýchání celého těla v okamžiku plození. Tento první pohyb je základní matricí naší existence. Všechny ostatní fyzické a biologické modely vznikají z tohoto. Ačkoliv stojíme, běháme do kopce nebo hluboce spíme, dýchání působí jako rezonanční přítomnost a přináší vliv do všech ostatních procesů v těle, od chemických reakcí na buněčné úrovni až k našim psychickým a citovým stavům. Z tohoto důvodu, jestliže je dýchání změněno nebo omezeno určitým způsobem, všechny naše pohyby budou porušeny. Dýchací rytmus je dokonalé zrcadlo změny života. Jestliže nejsme schopni integrovat určité změny do našeho života, budeme klást vnitřní odpor, který se bude projevovat skrze změnu přirozeného rytmu dýchání. Volně dýchat je z určitého hlediska aktem odvahy. Tendence ke stagnaci, připoutanost ke známým aspektům života a k našim mentálním zvyklostem jsou věci, které zničí tvořivost a schopnost žít svobodně. Proto bychom měli odstranit překážky v cestě dýchání, které jsme si doteď postavili.
Tanec energie
Na první pohled obvyklý čtenář jóginského textu bude zdrcen velkým počtem a zdánlivou složitostí ásan (jóginských poloh) a dalších jogínských technik. Protože jsou lidské pohyby prováděny logicky, můžeme zjednodušit a zároveň prohloubit poznání těchto prastarých praktik, pokud integrujeme principy, které jsou základem všech pohybů. Toto není primárně fyzický nebo mechanický proces. Každá matrice neboli princip pohybu je v přímé souvislosti s určitým modelem organizace vědomí a tento je následně ovlivňován dýcháním. Jestliže se naučíme volně dýchat, naučíme se svobodně myslet a také svobodně žít. Jogínské polohy, zdánlivě statické, předpokládají ve skutečnosti vnitřní pohyb, určitý tanec energie v bytosti. Tvar, který lidské tělo zaujímá při každé ásaně je tím, co vyvolává tyto subtilní a přece silné vnitřní pohyby energie. Nezasvěcenec nevnímá žádný pohyb, ale ten kdo se umí podívat, pozná, když je ásana prováděná správně. Když se pohybuje tanečník, přemisťuje se v prostoru a jeho energie má tendence rozšířit se díky úsilí, které vykonává. V józe usměrňujeme pohyb uvnitř těla a takto svými pozitivními účinky tělo regenerujeme a pročišťujeme. Naladit se na své dýchání je jako učit se tančit s partnerem. Nejprve je třeba přizpůsobit se partnerovi – jak a kdy se pohybuje. Aby ses stal dobrým partnerem dýchání, musíš být otevřený a nechat jej, aby vedl všechny kroky. Budete-li toto provádět, budete se cítit jakoby jste tančili sami se sebou. Do té míry, do které se toto uskuteční, získáte větší dovednost, rozdíl mezi vedoucím a vedeným zmizí a zůstane jenom tanec.
"Jsme dýchání"
Dýchání je jak nevědomým, automatickým procesem, tak i tím, co může být na vědomé úrovni mentálně kontrolováno. Kdokoli zkoušel hlouběji dýchat a používal k tomu surové a agresivní metody, zjistil, že mechanické úsilí způsobí jenom ještě větší omezení jeho přirozeného dýchacího pohybu. Jogíni rozvinuli složité komplexní metody kontroly dýchání spojené pod názvem pránájáma. Mezi stavem naprosté nevědomosti a stavem volní kontroly dýchání existuje třetí cesta, být jednoduše vědomí, že "jsme dýchání" a dovolit dýchání, aby se přirozeně vyvolávalo, aniž bychom na ně působili.
Vnitřní postoj prvních jogínů
Následující postupy nám pomohou naladit se na proces dýchání. Nejdůležitější postoj, který je třeba při provádění takového cviku mít, je otevřenost a přijímání. Je důležité věnovat pozornost všem vnímaným pocitům. Žádný pohyb, myšlenka ani impuls nebudou pokládány za bezvýznamné. Toto uvědomování, které přesně neurčuje ani netřídí, nám umožní proniknout velice hluboko za běžnou omezenou perspektivu. Stejný vnitřní postoj umožnil prvním jogínům objevit techniky, které dnes známe. Díky znovuprožívání tohoto postoje můžeme objevit vnitřní význam jogínské praxe a přejít tak mimo úroveň povrchních prožitků.
Volíme přítomnost
Dýchání celého těla se účastní života celé bytosti. Pokud se neustále vracíme k podstatě povahy dýchání, můžeme odstranit ztuhlost minulosti a představy budoucnosti a přijímat radostně šanci, kterou nám nabízí následující nádech nebo výdech. Naladění se na vlastní dýchání představuje rozhodnutí, které vyvolá mnoho transformací v naší bytosti. Ve chvíli, kdy ho učiníme, začínáme se odpoutávat od minulosti a budoucnosti, abychom prožili co nejvědomějším způsobem přítomnou chvíli.
První technika
Tento cvik lze provádět v jakékoliv poloze: v leže na zádech, na boku nebo na břiše, když zaujímáme jogínskou polohu, nebo při provádění jiných činností. Pro tento cvik jsme vybrali dvě polohy, abyste mohli jasněji pociťovat kývavé pohyby, které dýchání vyvolává. Je ale dobré vyzkoušet i další polohy, neboť každá vám přinese nové informace. Začněte ve stoje s nohama od sebe. Pokrčte kolena a předkloňte se. Ponechte hlavu, krk a paže uvolněné. Jestliže tato poloha není pohodlná, kvůli protažení zad nebo nohou, můžete tento předklon provádět, když sedíte na židli s nohama od sebe. V této variantě musí hlava viset mezi nohami a paže podél nich. Začínejte pociťovat, jak dech přichází a odchází z těla. Zjistíte, že existuje krátká chvíle zastavení mezi roztažením a stažením, kdy tělo a dýchání zůstávají klidné. Tyto přestávky se podobají přestávkám zhoupnutí kyvadla ve chvíli dosažení nejvyšší amplitudy. Vnímejte nyní jak z nehybnosti a klidu se dýchání roztahuje a pohybuje námi,poté se stahuje a opět námi pohybuje a vrací se do klidu, než začne nový cyklus.
Druhá technika: kývání celého těla
Vyjděte ze stejné polohy jako při předchozím cviku a představujte si, že vaše kosti jsou jako lehké vločky, které nadnáší proud dechu. Vzdejte se tomuto proudu. Malá přemísťování, otáčení, roztáhnutí a stáhnutí se vyvolávají v celém těle. Zůstaňte tak, aby jste "byli dýcháním". Nyní se snažte co nejpřesněji vnímat způsob, kterým jste ohnutí. Cítíte páteř, jak stoupá a klesá? Můžete vnímat pohyb lopatek? Cítíte jak páteř mění tvar s nádechem a s výdechem? Účastní se vaše paže pohybu také nebo je cítíte jakoby odtržené od středního toku dýchání? Hlava a krk pulzuje lehce a pohybuje se současně s nádechem a výdechem? U které částí těla cítíte, že se "účastní" procesu dýchání a které ne? Spontánní účast našeho těla na činnosti dýchání se vyvolává, když už vůlí nekontrolujeme tento proces a přejeme si, abychom dýcháním "byli pohnuti". Otevřená ústa, uvolněné svalstvo a hluboký vzdech (párkrát přitom, když vydechujeme ústy) nám mohou velmi pomoct, abychom se uvolnili a oddali. Když jste skončili, dejte páteř do dřívější polohy, můžete si také pomoci rukama, které opřete o kolena. Zůstaňte tak ještě chvíli a uvědomujte si způsob, jak dýchání nadále pohybuje vaším tělem.
Zveřejněno v časopise Regenerace (7/2004).
