Michelangelo Buonarroti se narodil 6.března roku 1475 v Caprese u toskánského Arezza. V mládí Buonarrotiové svěřují syna do péče venkovské pěstounky. Snad spolu s mlékem kojné, dcery a ženy kameníka, načerpal mladý Michelangelo lásku k mramoru.
Jeho vášeň později způsobí, že opustí školu i navzdory svým rodičům, kteří si přejí, aby studoval gramatiku a stal se humanistou.
Michelangelův otec, starosta Caprese, byl velmi pracovitým člověkem. Michelangelo po něm tuto vlastnost zdědil. Zde je zajímavé všímat si Marse v konjunkci se Sluncem, která v tomto horoskopu představuje otce a v trigonu na Saturn, to je typický aspekt energie, vytrvalosti, houževnosti, ale i systematičnosti a precisnosti, trigony od Urana a Neptuna celou konstelaci zesilují, dodávají intuici, nápaditost, schopnost pohotově reagovat. Byl druhým z pěti synů – Slunce a Mars, tedy obě mužské planety jsou v domě třetím, tedy domě sourozenců ve dvojitém znamení Ryb pod mimořádně skvělou aspektací.
Stejně jako při pohledu na horoskop Leonarda da Vinciho nás i v horoskopu Michelangela zaujmou nápadné planetární konfigurace. Silně zdůrazněná vodní znamení znamenají vždy výraznou citlivost, vnímavost, jsou-li prvky navíc pospojovány do planetární konfigurace nazývané velký trigon,dá se hovořit až o genialitě a jasnozřivosti.
Druhou klíčovou konfigurací je Merkur umístěný na konci znamení Vodnáře v konjunkci s Lunou a sextilu na Venuši. Tento aspekt zvyšuje přirozenou inteligenci člověka, emocionální složka představovaná Lunou a ryze analytická představovaná Merkurem se prolínají a spolupracují, subjekt je schopen analyzovat své pocity, sextil Venuše pak dává smysl pro krásu, umělecký projev. Obě tyto konfigurace napovídají na mimořádnost ve vnímání a myšlení nositele horoskopu. Není bez zajímavosti, že Michelangelo byl také básník, poezii se věnoval zejména v poslední části svého života.
Obtíže bychom v tomto horoskopu mohli hledat v kvadratuře mezi Venuší a Saturnem, jedná se o aspekt citového nenaplnění, frustrací. V této souvislosti není bez zajímavosti, že Michelangela v mládí udeřil do nosu násilnický sochař Torrigian a na vždy ho zmrzačil. V horoskopu, ve kterém jsou zdůrazněna vodní znamení bude mít tento aspekt daleko destruktivnější účinky, protože člověk je extrémně vnímavý. O Michelangelovi se hovoří jako osamělém gigantovi. Celý život žil sám, vyjma několika přátelství. Velký vliv na něho měl platonický vztah s vdovou Vittorií Colonnou, markýzou z Pescarry, její smrt roku 1547 byla pro Michelangela velice bolestná.
Michelangelo byl velmi vznětlivý, i jeho nejbližší přátelé a příbuzní s ním jednali s největší opatrností. „Naháníte strach každému, dokonce i papeži,“ napsal mu jeho důvěrný přítel Sebastiano del Piombo. Michelangelo se ve své odpovědi vyvrací a snaží se omluvit, ale usvědčují ho jeho vlastní dopisy bratrům, ve kterých je chvíli velmi laskavý a jindy je velmi příkrý a drsný. Známá je příhoda s Leonardem da Vinci, kterému neomaleně přímo na ulici vyčetl všechny jeho chyby.
Kde se v horoskopu tato vlastnost bere? Prvá věc je silná citlivost a vnímavost, způsobená silným obsazením vodních znameních, druhou Saturn v domě sedmém, který hovoří o velké zranitelnosti a pochybnostech ve vztazích, maskou pak bývá chlad, odměřenost, přísnost, třetí konjunkce Marse se Sluncem v domě třetím sice pod krásnými trigony, ale také v opozici na Pluto, což se dá vysvětlit jako tendence k razantnějšímu vyjadřování, někdy bezohlednému.
Jeho nejproslulejší sochou je zřejmě David, práce na ná trvaly dva roky. Socha Davida byla 14.5.1504 převezena z Michelangelovy dílny ke vchodu do paláce Signorie. Z astrologického pohledu je toto datum mimořádně zajímavé. V ten den nastalo novoluní na druhém stupni Blíženců a vytvořilo trigon na Michelangelova Jupitera.
Dlouhodobější mundánní konstealce jsou rovněž pozoruhodné, v té době na nebi stála konjunkce Jupiter na radixovém Saturnu a rozehrávala velký trigon v Michelangelově horoskopu. Téměř přesný byl trigon Jupitera na Uran v základním horoskopu. Dále tranzitující Uran tvořil trigon na své radixové postavení a na radixový Saturn. V době jeho práce přecházel s.d. Luna přes Mars a Slunce a rozehrávala opět velký trigon v jeho horoskopu. Tímto dílem si získal velkou proslulost, aspekty hovoří o vzestupu, úspěších, poctách.
Jeho nejznámější malířskou prací jsou fresky v Sixtínské kapli, celkově se jedná o téměř 500m čtvereční plochy. Práce začíná v roce 1508 a první část sixtínské kaple je odhalena 14.8.1511, práce se opozdily, protože umělci se nedostávalo prostředků, papež Julius II. je tou dobou na válečném tažení ve Francii a i přes Michelangelovu intervenci mu odmítá poslat peníze, jakmile se ale od přírody vznětlivý papež navrací, dává najevo svoji netrpělivost a neváhá vstoupit na lešení, aby se sám přesvědčil, jak práce pokračují.
Výsledek je ale úchvatný. Umělec rekapituluje nadlidské úsilí, jenž bylo nutné k realizaci fresky takto:“Při malování jsem celý zkroucený a dřu jako vůl…. Musím zaklánět hlavu, bolí mě za krkem, do zad jakoby se mi zatínal orlí pařát… A zatím barva stékající ze štětce pokrývá můj obličej překrásnou mozaikou.“ Konstelace jsou po dobu tvorby této fresky velmi napěťové.
V roce 1534 přijímá zakázku na dekoraci oltářní stěny v Sixtínské kapli a téhož roku provádí první skici. Vlastní malba začíná v létě roku 1536, s kresbou je hotov na podzim roku 1541. 31.10.1541 papež Pavel III. slavnostně odhaluje malbu Posledního soudu. Nejpřesnější je v té době tranzitující Uran jdoucí trigonem přes radixovou Venuši a Jupiter procházející konjunkcí přes Pluto.
Dvanáctého února celý den pracoval, čtrnáctého si vyjel jako vždy na koni a to i přes to, že bylo špatné počasí, patnáctého dostal horečku, tento den Mars kvadraturou přeně napadl vládce domu šestého Merkur. Umírá téměř devadesátiletý v Římě 18.2.1564, Synovec Lionardo jeho tělo tajně převáží do Florencie, slavnostní pohřeb se uskutečnil v kostele San Lorenzo.
Čtyři nejvýznamější umělci tehdejší Florencie jsou pověřeni prací na jeho náhrobku. Je to sochař Benvenuto Celliny a Bartolomeo Ammannati a malíři Bronzino a sám Vasari. Michelangelo byl pohřben v kostele Snta Groce, návrh náhrobku, který byl Michelangelovi postaven navrhl Vasari.
