Ale do toho jim rovnýma nohama padla nejmodernější současnost. Malý solární panel na střeše jurty celý den nabíjí akumulátor, aby potom večer mohla rodina zasednout kolem televize a lovit satelitní programy.
Tahle fotografie také konečně ukazuje vůz, kterým jsem přes poušť Gobi cestoval. Ano, je to ten šedivý mezi jurtami vzadu. Geniální terénní auto ruské výroby – legendární UAZ, lidově řečený "uazik". Jiná auta prakticky v Mongolských pláních nepotkáte. Ruské UAZy jsou možná nejlevnější, ale důležitější je, že jsou nejspolehlivější. Žádná elektronika či jemná a choulostivá mechanika. Pořadný pevný stroj. Když se něco rozbije, chvíli se do toho mlátí kladivem a je opraveno 🙂
Tyto UAZy vyrábí "Uljanovskyj Avtomobilnyj Zavod" už od roku 1961. Existují v několika variantách a poslední roky se dočkaly i určitých vylepšení, ale vpodstatě jsou stále stejné. Proč měnit to, co se osvědčilo?
Mongolští pastevci se prý rádi navštěvují, kdykoliv k tomu mají příležitost. Asi je to tím, že těch příležitostí v nekonečných prostorách Mongolska nebývá mnoho. Takže když se poštěstí, je to vždy výjimečná událost. Proto se prý také na návštěvy nezvou, ale prostě rovnou přicházejí. Není třeba se ptát. Vstoupíte k někomu do jurty a jste na návštěvě. Tak se to dělá.
Jen si myslím, že turisté by to s tímto tradičním mongolským navštěvováním neměli přehánět. Aby jaksi nekazili a nedevalvovali onu krásnou a skromnou pohostinnost pastevců. Jednou jsem ovšem také na takové návštěvě byl a znamenalo to velký zážitek. A pozitivní mi připadalo, že zážitek to byl zjevně oboustranný, tedy i pro domorodce. Zejména děti na nás mohly oči nechat. Okukování bylo tedy vzájemné a to se mi zdá fér.
V jurtě panuje tradiční "zasedací" pořádek i rituál pohoštění hostů. Proti vchodu sedí (a má svou postel) stařešina rodiny a na čestném místě po jeho pravici se usadí hosté. Ostatní domácí pak zaujmou poslední postel po levici dědečka (což má nespornou výhodu, že dobře vidí na hosty a hosti na ně:).
K základnímu pohoštění všech příchozích ihned patří miska ajraku, což je skvašené kobylí mléko, čili kumis. Ten se servíruje z velké kameninové nádoby na stole a o jeho chuti bych teď raději pomlčel…
