Základní princip čínské filizofie, taoismus, předpokládá existenci síly "čchi", která představuje současnou existenci dvou protikladů (hmotného a nehmotného, kladného a záporného), které ovlivňují veškeré dění na zemi i mimo ni.
Čchi v sobě skrývá dva základní principy, mužský (jang) a ženský (jin).
Jang je aktivní a uděluje věcem a dějům dynamiku. Jeho typickými vlastnostmi jsou světlo, sucho, beztvarnost, pohyb, lehkost, vzestupný a odstředivý směr pohybu. V prostoru představuje a tvoří horní část, povrch a levou stranu věcí. Charakterizují jej Slunce, nebesa a oheň. Jin je naopak pasivním principem. Dává věcem viditelnou podobu a poskytuje jim stabilitu. Jeho vlastnostmi jsou tma, chlad, vlhkost, nehybnost, tíha, sestupný a dostředivý směr pohybu. V prostoru vytváří dolní část, vnitřek a pravou stranu věcí. Charakterizují ho Měsíc, země a voda. Jin a Jang sice tvoří vzájemný protiklad, ale nikdy neexistují samy o sobě. Výsledkem jejich působení jsou stálé změny, pohyb,střídání protikladů, vznik a zánik. Tento proces probíhá ve čtyřech cyklických fázích, které nemají konec ani začátek.
Pět základních prvků
Čchi vytváří pět základních prvků (dřevo, oheň, zem, kov a voda), které se vyznačují určitými charakterovými vlastnostmi a řídí se čtyřmi zákonitostmi.
Ani základní prvky však nejsou konečné a zpětně působí na čchi. Tato filozofie je základem k pochopení průběhu veškerých procesů v lidském těle, které je také podřízeno jin-jangovému modelu. I zde existuje pět prvků, které v těle formují pět orgánů: játra (dřevo), srdce (Oheň), slezina (zem), plíce (kov) a ledviny (voda), které se řídí základními vlastnostmi mateřských prvků a vstupují mezi sebou do stejných vztahů.
Pěti základním orgánům podléhá pět základních tkání, pět smyslových otvorů a pět částí povrchu těla. Pět základních orgánů (zang) vykonává i další funkce, a to nejen ve smyslu fyziologickém, ale i psychologickém. Tělo je navíc propojeno sítí silových drah čchi. Existuje dvanáct řádných drah a jejich spojnic a osm mimořádných drah, které slouží k harmonizaci čchi.
Nemoc je nerovnováha
Nemoc je vždy chápána jako nerovnovážný stav organismu. Příčiny vedoucí ke vzniku onemocnění jsou vnější (atmosferické – toto označení musíme chápat v širokém slova smyslu, protože obecné pojmy jako vítr, chlad apod. jsou spojeny s některým tělesným orgánem nebo jeho částí), vnitřní (tzv. sedm nemocí, potrava a únava z nepřiměřené aktivity) a ostatní (sekundární). Metody diagnostiky a terapie se zásadně liší od postupů západní medicíny. Lékař nepátrá po jediné příčině choroby nebo jediném příznaku. Jeho cílem je zjistit, v čem spočívá a jak vznikla nerovnováha v lidském organismu jako takovém a odstranit ji. Při stanovení diagnózy jsou brány v úvahu i vlivy okolního prostředí (např. roční období, počasí), psychika nemocného apod. Vyšetřování se provádí zrakem, sluchem, čichem, poklepáváním a pohovorem s pacientem. K základním léčebným metódám patří akupunktura, herbalismus a moxibusce (požehování).
Rostliny
Všechny rostliny patří do kategorie zvané "yao", tzn. lék v obecném smyslu nebo bylina. Překlad však nevystihuje pravý význam tohoto slova, protože vyvolává představu nemoci, yao se však užívá pro udržení nebo posílení zdraví.. Léky rostlinného původu nebo byliny, které jsou součástí čínského lékopisu, se nazývají "caoyao". ani v tomto případě slova západního původu nevystihují čínské pojetí této oblasti. Pro Číňany může slovo yao, za různých okolností, představovat cokoli, nejedná se o uzavřenou množinu věcí, ale spíše o jistý potenciál vrozený některým potravinám. Například maso kuřete je známé jako lék proti úplavici, pomáhá regenerovat krev apod. Pokud je konzumováno z těchto důvodů, je "yao" (má potenciální léčebné vlastnosti), když slouží k zahnání hladu, je to jen potravina. Tato skutečnost je vyjádřena i různými názvy, které označují z našeho, západního pohledu jedinou věc. I pro jednu rostlinu existují různé názvy ve smyslu lék/ potravina, což mnohdy působí při identifikaci nemalé problémy.
Léčiva
V odborných spisech jsou léčiva dělena v souladu se základními prvky do pěti skupin. V kapitole "voda" jsou uváděny obecné léčivé nebo škodlivé vlastnosti různých druhů minerálních vod, pod názvem "oheň" je možné najít kladné i záporné vlastnosti slunečního světla, ohně, ale je zde pojednáváno i o požehování (nmoxibusci). V kapitole "země" se nachází popis vlastností různých druhů léčivého bláta, v kapitole "kovy" jsou popsány vlastnosti a rizika užívání různých minerálních látek a kovů i pojednávání o akupunktuře. V kapitole "dřevo" se nacházejí rostlinná i živočišná léčiva, kterých je však nesrovnatelně více než v tradičních lékopisech západního stylu. Rostlinné drogy mají celkem čtyři povahy, pět chutí, vztahují se k určitým orgánům těla a jejich účinek je veden určitým směrem. Jen výjimečně jsou používány jednotlivě, většinou jsou sestavovány do směsí, vždy individuálně podle svých vlastností. Některé vzájemně zvyšují svůj účinek, jiné nesmí být spolu nikdy použity. V recepturách se běžně používají irostliny silnějedovaté (oměj, kýchavice, lýkovec apod.) nebo takové, které mají závažné nežádoucí účinky (např. podražec).
Na rozdíl od našich zvyklostí jsou drogy různým způsobem upravovány. Mohou se pražit na přímém ohni nebo se péci v nádobě a to buď samotné, nebo spolu s jinou rostlinou nebo látkou (med,tuk). Mohou se sušit i na mírném ohni nebo v jeho těsné blízkosti. Cílem je získat drobivý materiál, případně snížit jeho tixicitu a dráždivé vlastnosti. Mytím, propláchnutím, plavením a máčením ve studené nebo v horké vodě se rostlinná droga očistí a změkčí, zmírňují se její jedovaté vlastnosti, případně se odstraní její nepříjemný pach. Dalším druhem přípravy je vaření v páře, v tekutině (voda, ocet, víno) nebo máčení po tepelné úpravě. Tímto postupem se má docílit zeslabení nebo zesílení účinku léku, případně odstranění jedu. Počet, druh a způsob přípravy lékových forem je velmi rozsáhlý.
S tradiční čínskou medicínou sesetkáváme stále častěji a reakce na ni nejsou jednotné. Na vědeckém poli probíhá dlouhodobá spolupráce výzkumných pracovišť a vysokých škol Číny a západních zemí a tento výzkum přináší řadu nových a cenných poznatků. Řada odborníků však její metody považuje za nevědecké a odmítá je. V zemích EU působí nemalé problémy, protože ne vždy splňují evropské požadavky na bezpečnost a zdravotní nezávadnost. Při používání přípravků tradiční čínské medicíny bychom měli mít vždy na zřeteli odlišnou filozofii způsobu léčby, neměli bychom experimentovat, ale raději se poradit se skutečnými odborníky.
Zpracováno podle článku v časopise Moje zdraví, autor RNDr. Dagmar Nová
Naše poznámka: Právě díky jiné filozofii a také vzhledem k celostnímu přístupu léčby nám čínská medicína pomáhá řešit naše potíže přírodní, nenásilnou cestou. Praktičtí lékaři naše potíže řešili chemickými léky někdy i systémem pokus – omyl bez výsledků. Nevýhodou čínské medicíny je skutečnost, že pacient si vše hradí sám a že se mohou, tak jak všude, vyskytnout jedinci zneužívající situace pacienta.
