Pro depresi je charakteristická trvale melancholická nálada a ztráta zájmu o činnosti, které dříve patřily mezi oblíbené. U osoby v depresi se často mění potřeba spánku a tělesná váha, a to jak směrem nahoru tak dolů. Běžné jsou pocity extrémní únavy, velkého zpomalení nebo naopak vybuzení. Lidé v depresi často pociťují vinu, i když k tomu není důvod a mají sklon být sami k sobě extrémně kritičtí. Zdá se být obtížné přemýšlet a splnění i těch nejjednodušších úkolů vypadá jako velké břemeno. Mohou se také objevit myšlenky na sebevraždu nebo přání už nežít dál.
Je třeba zdůraznit, že mezi lidmi s depresí jsou podstatné rozdíly. Stejně tak jako jsou lidé individualitami za nepřítomnosti poruchy nálad, jsou jimi i ve stavu, kdy mají psychologické problémy. Zatímco jeden se cítí rozrušený, provinilý a nerozhodný, jiný se může cítit vyčerpaný, zpomalený a potřebuje pořád spát. Uvedené symptomy navíc musí být přítomny dosti dlouho, alespoň po dobu několika týdnů. Když se tedy někdo cítí v depresi jeden či dva dny a má velice melancholickou náladu, nebyl by za normálních okolností diagnostikován jako pacient s depresí, pokud se posléze problém vyřeší nebo výrazně zlepší. Je jasné, že u každého dochází ke změně nálady a i značně depresivní nálada patří k běžným zkušenostem. Klinická deprese a „pocit deprese“ se tedy od sebe liší svojí závažností, délkou a rozsahem důsledků provázejících symptomy.
Mánie
Mánie je obvykle považována za protipól deprese. To však není úplně přesné. Zatímco někteří lidé s mánií se skutečně cítí bujaří nebo velmi šťastní, nemusí tomu tak být ve všech případech, protože běžné je i podráždění nebo vznětlivost.
K běžným projevům mánie patří pocit nadřazenosti nad ostatními, ať už po stránce duševní, tělesné, vzhledové nebo nějakým určitým talentem. Lidé v průběhu mánie často potřebují méně spánku a někdy vydrží nespát celé dny. Bývají povídavější než obvykle a také rychleji mluví. Posluchač má někdy pocit, jako by byl tempem, objemem a délkou hovoru s někým v maniakální fázi přímo bombardován. Nápady se na sebe jen vrší, osoba s mánií se vyjadřuje řečí, která je jako obtížně sledovatelná kaskáda, protože je projevem snahy udržet tempo s různorodými rozbíhavými myšlenkami a vyjádřit je. Pacient projevuje intenzivní zájem o zaměstnání, koníčky či nové projekty. Když sleduje svůj velký nápad, pracuje přehnaně dlouho bez odpočinku či spánku. Sebedůvěra člověka je v této fázi často tak vysoká, že investuje své úsilí do různých plánů, třebaže je ostatní odmítají a snaží se ho od nich odradit. Sebemenší pochvala je v této fázi často považována za jasně poskytnutou podporu. U osoby v manické fázi bývá schopnost koncentrace nízká, protože její pozornost cokoliv snadno odvrátí. V maniakální fázi se také projevuje zvýšená touha po rizikových činnostech, ke kterým patří sexuální dobrodružství, vyhledávání nebezpečí, zneužívání drog či alkoholu, ačkoliv takové chování normální povaze daného člověka často výrazně neodpovídá.
I v tomto případě platí, že takové chování musí trvat výrazně dlouho (alespoň týden), jinak nelze stanovit klinickou diagnózu mánie. Stejně jako u deprese jsou i zde velké individuální odchylky. U některých lidí jsou určité prvky výše uvedených symptomů součástí jejich „normální“ povahy a maniakální fáze je tedy pouze jejich krajním projevem. U jiných osob však maniakální fáze zahrnuje taková chování a činnosti, které jim po uplynutí epizody připadají úplně cizí. Někdo tak může zažívat maniakální fázi, během které má bujarou náladu a je unášen pocitem inspirace a vlastní nadřazenosti, což může být zpočátku příjemné, ale toto impulzivní chování začne posléze způsobovat praktické problémy. Jiný má mánii spojenou s vysokou, a tudíž nepříjemnou, hladinou podráždění a rozrušení, velmi rychle mluví, má současně mnoho protichůdných nápadů, což ve spojení s dalšími symptomy znamená, že je značně obtížné splnit jakékoliv úkoly.
Psychotické symptomy
Psychotické symptomy se mohou vyskytovat v depresivním i maniakálním stavu. Hlavní psychotické symptomy jsou bludy a halucinace. Blud je silné přesvědčení, že je něco skutečností, i přes jasné důkazy svědčící o opaku. Halucinace jsou zrakové, sluchové, hmatové a čichové vjemy něčeho, co neexistuje. Nejčastější jsou sluchové halucinace, za nimi následují halucinace zrakové. Příklad bludné představy je uveden níže.
V letech po svých dvacátých narozeninách byla Laverne dvakrát hospitalizována z důvodu maniakálních epizod, neboť věřila, že je posedlá duchy (bludné přesvědčení). Spala jen velmi málo, dlouho do noci poslouchala hudbu a hledala v populárních písních duchovní význam.
Doplňkovým rysem bipolární poruchy je hypománie. Stejně jako u mánie zažívají lidé ve stavu hypománie bujarou náladu, často mívají zvýšené sebevědomí a jsou více družní. Myšlenky jsou překotné, řeč rychlá a objevuje se sklon s rizikovému chování (sexuální dobrodružství, zneužívání drog, vyhledávání stimulací). Hypománie se od mánie liší tím, že s ní nejsou spojeny psychotické symptomy a že změny u hypománie jsou méně závažné. Mnoho lidí zažilo krátká období hypománie jako pozitivní stav, ve kterém byli tvůrčí a produktivní. Delší trvání tohoto stavu je však spojeno s významným rizikem zhoršení do deprese nebo plné mánie, jak ukazuje následující příklad.
Melissa má dvacet osm let a pracuje v reklamní kanceláři. Během dospívání a v letech po svých dvacátých narozeninách trpěla výkyvy nálady, takže obvykle zažívala melancholickou náladu v zimě a v létě se cítila energická, tvůrčí a společenská. Během jednoho z těchto období „nahoře“ nakoupila tolik věcí, za které platila kreditními kartami, že se velmi zadlužila. Náhodně se seznámila se třemi muži a zapletla se do skupinového sexu. Byla tím ponížená a rozrušená a následovalo období velmi špatné nálady. Vzpomínky na tuto příhodu ji trápily řadu let po celé události.
