Snažím se být už několik let zdravá. Důvod? Lehká nedůvěra k mé obvodní lékařce. Já vím, namítnete, že když jsem nespokojená, ať si najdu někoho lepšího. Není to jednoduché. Dobří lékaři mají plno, a ti ostatní – to bych si asi moc nepomohla.

Když jsem svoji obvoďačku viděla poprvé, bylo mi osmnáct. Říkala jsem si: je roztržitá, protože je už dost stará, je stoprocentně v důchodu a přesluhuje. Utekla pěkná řádka let, a moje obvoďačka, říkejme jí třeba Anastázie, tam sedí pořád.

jednu zásadní nectnost. Když k ní přijdete s podezřením na zánět žlučníku, otevře kartu a než vás začne prohlížet, tak se začte do posledních dokumentů, tedy, dejme tomu, do výsledků vyšetření na EKG. A začne s vámi, bez ohledu na to, jak vám zrovna je, rekapitulovat staré výsledky. Tedy že srdíčko pracuje dobře, že to nebylo nic vážného, ale bylo by dobré změnit trochu životosprávu. Ve chvíli, kdy se na židličce kroutíte bolestí a držíte se za pravý bok, protože žlučníková kolika není žádná švanda, vám starostlivě nabídne kontrolní EKG.

Váš žlučník sice nepřejde mávnutím ruky v pravém slova smyslu, ale taky s tím nedělá velké ciráty. Při troše štěstí vás pošle na odborné vyšetření. A příště, až přijdete do ordinace s chřipkou a potíže s podrážděným žlučníkem budou pro vás milosrdně zapomenuty, ona se k nim spolehlivě vrátí.

Bude se vás ptát, jestli vás to ještě bolí a zda vám nevadí přepalovaná jídla. Co na tom, že zrovna máte osmatřicítku horečku, ochablé svaly, bolavé klouby a třeští vám hlava…

Je to taková milá bytost. Kromě toho, že si občas plete názvy léků a nebo předepíše balení léků, které se už drahně let nevyrábí, je vcelku neškodná. Nutno dodat, že skutečně nevím o tom, že by skutečně nějak vážně selhala a stal se malér…

Jedno se jí nedá upřít. Zajímá ji všechno. Od vašeho zdravotního stavu (hlavně se pořád vrací do minula, chce mít asi jistotu, že to při vaší poslední návštěvě neodbyla a nezkazila) přejde plynule ke zdravotnímu stavu vašich rodičů, zeptá se vás, do jaké třídy chodí vaše dítě a jestli ten svetr, co máte na sobě, jsem pletla sama. Prohlíží si vzorek a pak vypálí otázku, kde jste koupila vlnu. Bodejť by se občas při psaní receptu nepřepsala…

Anastázii jen tak něčím nevyvedete z míry. A když je vám opravdu blbě, tak vás povzbudí tím, že viděla už horší případy. Vzhledem k tomu, že je Martě snad sto let a dřív nebyla medicína na takové úrovni, lze jí snadno uvěřit. Musím uznat, že občas tahle její věta, pokud to není opravdu nic vážného, pacientům dokonce i pomáhá 🙂

Autorka: Ivana Lochmanová

A co Vy? Také máte obdobné zkušenosti se svým lékařem? Nebo jste našli toho opravdu správného? Napište nám to do komentáře… Iva Hédlová

loading...

Komentáře