Rakovina je, pro většinu lidí, ten největší strašák. Slovo, kteří se mnozí bojí i vyslovit. Je to skoro jako v Harry Potterovi, kde byl Lord Voldemort, ten jehož jméno se nesmělo vyslovovat. Někteří zase dělají , že rakovina neexistuje. Nechtějí o ní ani slyšet.
To by nebylo až tak špatný, pokud by ale nedělali vše pro to, aby k nim přišla. Samozřejmě nevědomky.
Ale rakovina není zlo a nepřítel
Ať se to může zdát šílený a říkáš si, že ten Shark je asi zhulenej, přesto říkám, rakovina je přítel. Je to přítel, který ti na rovinu řekne, že žiješ špatně, že jsi sešel z cesty a trápíš se, místo abys žil radostně. Dostal jsi dar – život – a ty s ním mrháš.
Takže rakovina přijde, jako upozornění. Sám jsem si to zapříčinil svým stylem života a chováním. Určitě se ptáš, čím bych si tak rakovinu mohl způsobit sám,viď? To jakože není náhoda? Je to přece genetika..apod. Ne není. Maximálně to můžou být převzaté vzorce chování po rodičích.
Tvrdí ti, že máš velkou pravděpodobnost, že dostaneš rakovinu, protože to máte v rodině?
Věříš jim?
Ano?
Pak mají pravdu a máš velkou pravděpodobnost, že rakovinu dostaneš, protože jsi jim uvěřil!
Ano, je to tak, ty jsi přijal tvrzení lidí, které možná dost dobře neznáš. Oni neznají vůbec tebe, ale dokážou tvrdit, co se stane s tvým životem. Pokud jim uvěříš, tak uvěříš realitě, kterou ti naplánovali.
Je tu ještě jedna možnost.
Že jim neuvěříš a začneš žít tak, aby jsi všechna rizika vzniku rakoviny eliminoval.
Je to samozřejmě velmi těžký úkol, protože musíš vzít zodpovědnost do svých rukou, nespoléhat se na doktory a ostatní a začít pro to něco dělat. Ne každej má na to náturu samozřejmě, někdy je jednodušší žít dál ten svůj pohodlnej život a občas si zajít nechat něco vyříznout, něco ozářit, něco nacpat chemoterapií a případně umřít… co mám dělat, viď… když řekli, že to nejde vyléčit.
V první řadě, komu bys měl věřit, jsi ty sám.Věř sám sobě, svým pocitům, svému tělu, své intuici. Nikdo o tobě neví víc, než ty sám. Nenech si vnucovat do hlavy názory a přesvědčení jiných lidí. Udělej si svůj vlastní názor. Ani to, co tady píšu, nemusí být tvůj názor a to je v pořádku.
Nabízím pouze úhel pohledu na základě vlastních zkušeností.
Možná kde kdo si teď říká a ty seš kdo? Kde jsi studoval medicínu a kolik máš atestací a bla bla bla. Mám výhodu, páni doktoři. Nikdo mě nezaneřádil mozek spoustou nesmyslů o léčení lidí a výživě tak, jak Vám to udělalo studium. Odvážná slova? Brunátníš? Vztekáš se? Odmítáš? V pořádku, ale je to tak.
Uznávám, že se moderní medicína dostala hodně daleko a klobouk dolů před tím. Bohužel však ustrnula na bázi těla, stále léčí pouze následek a ne příčinu. Vím, že se někteří lékaři už otevírají novým přístupům a přistupují k léčení celostně, zajímají se o příčiny.
Bohužel současný systém těmto lékařům není nakloněn, Naopak, většinou jsou za to potrestáni. Opravdu léčit lidi, se totiž nikomu nevyplácí, přichází se o peníze. A to je to, co je na systému špatně.
Největší byznys je samozřejmě u rakoviny. Můžeš si říct, že za to nikdo nic neplatí. To je ale ten největší omyl. My všichni si platíme zdravotní pojištění každý měsíc a to ne zrovna málo. Peníze se shromažďují u zdravotních pojišťoven a ty proplácí každou chemoterapii, ozáření a pod. Takže si to platíš a ti zdraví to platí za tebe taky.
Je to obrovskej byznys. Čím více chemoterapie, čím více radiace, tím více peněz ze zdravotní pojišťovny. Člověk je až na posledním místě.
Jak jinak může říct doktor někomu, že sice to vypadá v pořádku, ale pro jistotu nějakou tu chemoterapii dáme??
Jak je tohle možný? Pravděpodobně zdravému člověku, ničit jeho zdravé buňky?? Proč? Není to tím, že z toho má nějaký prospěch? Čím více dávek chemo, tím více prospěchu? Nevím, je to samozřejmě jen spekulace, ale jinak mi to logiku nedává.
Jak předejít rakovině
Ne, nemusím dostat rakovinu. Je v podstatě jednoduchej recept. a jakej tedy je ten recept?
MÍT SE RÁD, ŽÍT S PARTNEREM SE KTERÝM CHCI, NE SE KTERÝM „MUSÍM PROTOŽE..“, DĚLAT VĚCI, KTERÉ MĚ BAVÍ, DĚLAT PRÁCI, KTERÁ MĚ BAVÍ, JÍST ZDRAVĚ, ŽÍT ŠŤASTNĚ.
Zdánlivě jednoduché věci, ale málokdo se podle toho řídí. Ano jasně, já vím, že se to krásně píše, ale život chodí jinak..
Ne! Život chodí přesně tak, jak si ho sami řídíme.
Moje máma onemocněla rakovinou plic, ne proto, že za to mohl její manžel, ale proto, že si za to mohla sama. Protože zůstávala ve vztahu, který ji nepřinášel radost ze života, naopak se tam „dusila“ již několik let. Byla to její chyba, že zůstávala v nefunkčním vztahu.
Nelze nikdy svalovat vinu na někoho jiného
Jsme to vždy my sami, kdo si tvoří svůj život. Pokud někdo tvrdí opak, pouze se vzdává odpovědnosti za svůj život. Mámin příběh zde ( článek o rakovině mé mámy)
Všechny zdravotní problémy, které nás trápí, pramení z našeho životního trápení.
Poslední dobou, díky naší stránce na facebooku Vyléčím se z rakoviny ( odkaz zde ) se ke mě dostávají příběhy spousty lidí, kteří mají rakovinu. Všichni mají něco společného. Něco je dlouhodobě uvnitř trápí. Dost často jsou to partnerské vztahy, stejně jako u mámy. Další častou příčinou bývají špatné rodinné vztahy s otcem, matkou, sourozenci. Ublížení, které si neseme, jako kříže na zádech a nedokážeme jim to odpustit . Článek o odpuštění si můžeš přečíst zde (článek Odpuštění )
Rakovina přijde, jako poslední varování, že musíme v našem životě okamžitě něco změnit, jinak končíme. Někdo si ten konec přeje, protože už ho nebaví život, už ho nebaví dál snášet to příkoří, už je mu všechno jedno, už nenalezne žádný důvod proč žít. Tito lidé mají jen mizivou šanci se uzdravit. Ale pozor, přeci jen tam šance stále je. Vždy se dá ta příčina vyřešit, oni ale musí aktivně chtít to vyřešit.
Pak je druhá skupina lidí, kteří si uvědomí, že něco ve svém životě dělají špatně, ať už je to dlouhodobě nefunkční vztah, nebo něco jiného. Všichni vždy víme, kde nás „tlačí bota“ Je to to první, co vás napadne, když se zeptáte sami sebe, co vás nejvíc trápí, co byste ihned změnili, kdybyste „mohli“.
Mám pro vás dobrou zprávu… MŮŽETE! Ba dokonce MUSÍTE!
Vždy je to naše volba, co si vybereme
Můžu samozřejmě spoléhat na oficiální léčbu a dál dělat ty věci, které mě způsobily rakovinu, jíst jídla, která mi podpořily rakovinu a chodit si navíc přidat pár jedů do žil, aby mi zničili moje buňky, který stejně nemám rád. To ale není úplně skvělá volba, pokud chci opravdu žít a vzít zodpovědnost do svých rukou za svůj život.
To je volba pro toho, kdo se chce spolehnout na to, že mu někdo pomůže a nebude proto sám muset hnout prstem. Bere na sebe riziko, že se vůbec neuzdraví, případně se mu nemoc vrátí. Nepochopil totiž, proč k němu rakovina přišla.
Nebo je tu druhá možnost. Zjistím, čím si ubližuju, co zapříčinilo můj stav, že se moje vlastní buňky obrátili proti mě. Čím se chovám destruktivně sám k sobě? Co neustále řeším v hlavě, co mne trápí? Ale ano, je to to, co si myslím. Nenech se oklamat, že to tím být nemůže. Ano je, je to to, co tě trápí, co tě dělá nešťastným.
Takže vyřešit hned, dokud nebude pozdě. Jak? To se ptáš mne? Ty jsi ten, kdo ví přesně, co má udělat. Víme to vždy, víme přesně, co poradíme druhým, co mají udělat, ale když to máme aplikovat sami na sebe, najdeme milion výmluv proč to nejde.
Nemůžu se rozvést, máme hodně majetku, málo majetku, děti, tchýni, psa, barák, kočku, co na to řeknou lidi, nechci zůstat sám, nezvládnu to finančně atd. To jsou všechno výmluvy a nesmysly. Proto tělo, už ty lži neuneslo a dává jasně najevo, vyber si. Dál žít tak jak doteď a umřeš, protože mrháš životem, který ti byl dán. Nebo udělej změnu a začni žít… jinak, šťastně, znovu. Nikdy není pozdě. A vždy to jde udělat.
Omezení jsou vždy jen u nás v hlavě. Jak se vyléčit(článek o tom najdeš zde)
Bojíme se vystoupit ze špatných vztahů, práce a to jen proto, že se bojíme neznáma. Bojíme se, co je za dveřma. Kdyby jsme věděli, že je to tam mnohem lepší, hezčí, neváhali bychom ani chvíli a ukončili nefunkční vztahy a špatně placené práce a šli do toho hned. Jenže, to by nebyla pak žádná životní zkouška, která nás má posunout dál. Takže hodně lidí, se raději protrápí životem, než aby našlo odvahu zabouchnout dveře staré a vzít za kliku těch nových dveří.
Všichni to známe, všichni to víme.
Moje teta má taky zdravotní potíže, docela veliký. Začalo jí to stejně, jak to měla moje máma. Žaludek, bolesti, šťávy stoupající až do krku. Už nemůže nic pořádně ani sníst, aby neměla problém. Kyselé šťávy ze žaludku jí pálí jícen. K tomu další zdravotní problémy. Vím přesně, z čeho to má. Stejně tak, jako jsem to věděl u mé mámy. Říkám tetě, ty víš proč to máš. Někdo ti „leží v žaludku“. Ona říká: ano, já vím přesně kdo to je.
Dlouhodobě nefunkční vztah, Neumí s tím nic udělat.
Říkám ji, neubližuj si, musíš to vyřešit, jinak se to může stupňovat a když s tím nic neuděláš, můžeš i umřít. A teta? „Tak to já asi umřu“….Co na to říct? Znáš příčinu svých zdravotních problémů, ohrožují tě dokonce na životě, no a co uděláš?
Nic! Tvůj strach… co je horší než smrt?… ti nedovolí udělat cokoliv, co by ti zachránilo život. Dobrovolně se odsoudíš k smrti. Někdy nevědomky, protože si říkáš, že to nějak zvládneš.
Proč lpíme na nefunkčních vztazích, trápíme se, chodíme do práce, kde nás štve šéf, peníze, všechno? Hádáme se pak doma, jsme zlí a nepříjemní na všechny okolo, a to jen a jen proto, že jsme nespokojeni se svým vlastním životem. Dokážeme ukázat na kdekoho, kdo za to může, ale neumíme ukázat na hlavního viníka… na sebe.
My jsme tvůrci našich životů. Někdy se však místo toho stáváme dobrovolně obětmi. A trpíme velmi „dobře“. Teta mohla už víc než 30 let, být rozvedená a žít šťastně s někým jiným, nebo sama. Na místo toho si vybrala nešťastný život, kde vlastně nežije a nemá dovoleno navštívit svoji mámu víc než 1x týdně a zavolat své sestře je taky problém, protože její muž jí nemá rád… co k tomu říct?
Jen to, že to je její cesta. Sama si ji vybrala a sama po ní jde. Nikdo nemá právo ji za to odsuzovat. Nikdo neví, co a proč to tak je. Možná karma. Nezbývá, než doufat, že třeba na to přijde sama a najde odvahu na změnu.
Píšu tyto řádky s osobníma zkušenostma z blízké rodiny proto, že takových lidí je mnohem víc.
Čeho se bojíte?
Znovu se ptám, co je horší než smrt?
Samota?
Nikdy nejsme sami.
Naučte se milovat sami sebe a přestanete si sami ubližovat.
Každý jsme bytost stvořena k lásce. Podvědomě to cítíme, víme. Hledáme ji celý život, partnera, který by nás miloval. Hledáme všude okolo a neuvědomujeme si, že ta láska, kterou hledáme, je uvnitř každého z nás.
Narodili jsme se a jsme tu proto, abychom milovali, žili ve štěstí a lásce. Nemoci nám ukazují, že jsme sešli z cesty, po které jsme se rozhodli kráčet ještě před narozením. Jsou to naši pomocníci.
Proto se nemusíme bát rakoviny. Je to pomocník na naší cestě. Je to poslední varování, protože jsme dlouho neposlouchali mnohem menší varování, která k nám chodila. Stále to máme ve svých rukou. Změnit svůj život, začít žít radostně, vážit si života, každého okamžiku,uvědomit si, co máme, ne co nemáme, začít žít zdravě, jíst zdravě a hlavně milovat.
Milovat v první řadě sebe sama, srdcem, ne egem.
Pak se naučíme milovat, opravdu milovat i ostatní lidi. Nejdřív ale musíme začít od toho nejbližšího, to jsme my sami. Rakovina se dá vyléčit, pokud máš opravdu důvod, proč dál žít.
Smrti se bát nemusíš, nic tím nekončí… naše duše neumírá…
Nezvládneš-li tuto zkoušku v tomto životě, v příštím životě začneš tam, kde jsi skončil… takže není lepší zvládnout tu zkoušku už teď? 🙂
Moje máma se uzdravila z rakoviny, kterou oficiální medicína neumí vyléčit a tvrdí, že je nevyléčitelná. Přesto se máma uzdravila. Pravda, ne chemoterapií, ne ozařováním. Ty opravdu neumí rakovinu plic vyléčit.
Když se uzdravila ona, z rakoviny plic, s nádorem a metastázema, proč by ses taky nemohl uzdravit?
Stačí chtít a jít si za tím, stejně tak, jako u všeho v našem životě.
Hodně lásky do života
Vám všem přeje Michal Shark
