Preventivních onkologických programů sledujících prevenci nádorových onemocnění je celá řada a některé z nich již doznaly příznivých výsledků, např. prevence nádorů děložního čípku nebo tlustého střeva a konečníku. Prevence nádorů prsu má pak tu důležitost, že se jedná o nejčastější nádory u žen, s podílem téměř 20 % nových nádorových onemocnění a 15 % podílem úmrtí na ně. Počet nově hlášených onemocnění nádory prsu se za posledních 20 let téměř zdvojnásobil a činí téměř 80 na 100 000 žen: tzn., že v České republice ročně onemocní nádory prsu 8000 žen, z nichž polovina tomuto onemocnění podlehne. Výskyt nádorů prsu u mužů lze vyjádřit poměrem 1:100, úmrtnost je však vyšší než u žen. Dalším důležitým rysem nádorů prsu je jejich dostupnost přímému vyšetření, zvláště pak tzv. samovyšetřování, kdy si žena pravidelně vyšetřuje prsy sama. Podle statistik většinu nádorů prsu stále ještě odhalí žena sama. Je-li žena na pochybách, nebo jde-li o pacientku s rizikovými faktory, jak uvedeme dále, následuje lékařské vyšetření.

Mluvíme-li o rakovině či nádorovém onemocnění, musíme si uvědomit, že nejde o jedinou nemoc. Tak jako existuje celá řada infekčních onemocnění způsobených různými infekčními zárodky, tak i nádorová onemocnění jsou vyvolána různými vnějšími činiteli, ale jedno mají s infekčními chorobami společné – jde o selhání imunity, tedy obranyschopnosti organizmu proti cizorodému vetřelci.
Lze tedy považovat nádorové bujení za jakousi formu infekce, protože stejně jako u infekčního onemocnění organismus vede souboj s viry a bakteriemi imunitními buňkami či protilátkami, tak stejnými zbraněmi ničí i nádorové buňky, které, ačkoliv vznikají z vlastních buněk, rozpoznává jako tělu cizí a nepřátelské. Imunita je jako armáda, která brání hranice státu a vetřelce nelítostně likviduje.

Nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence je buňka. Takové jednobuněčné organismy jsou v živém světě známy jako prvoci u živočichů a řasy u rostlin. I v lidském těle existují jednobuněčné organismy – jsou to bílé krvinky, schopné samostatného pohybu, vykonávající imunitní dozor a obranu i útok proti nádorovým buňkám. Buněčné jádro, ležící obvykle ve středu buňky, je nositelem genetické informace zajišťující dělení buňky na přesné kopie, ale vlivem škodlivých vnějších či vnitřních faktorů může pozměnit genetickou výbavu buňky. Výsledkem je vznik nádorově transformované buňky. Existuje hypotéza o tzv. imunologickém dozoru. Nádorové buňky podle ní vznikají v každém z nás poměrně často, ale jsou ničeny imunitní obranou.

Vznikem nádorové buňky nastává vlastní souboj mezi ní a organismem. Nádorová buňka je pro něj náležitě vybavena. Má větší růstovou aktivitu, především se však nezapojuje do fyziologické regulace buněčného růstu. Buňky zdravé tkáně rostou a rozmnožují se jen do té míry, než jsou celkovými nebo místními faktory v růstu zastaveny, a tak zapojeny do řádného životního procesu. Nádorové buňky se prakticky množí neomezeně. Mají schopnost prorůstat do okolních tkání a mízními i krevními cévami vycestovat do vzdálených orgánů, kde mohou vytvářet oddělené kolonie, tzv. metastázy. Imunitní obrana, kterou jsou vznikající nádorové buňky ničeny, je v mládí silná, proto se zde nádory vyskytují zřídka. U dětí je imunita ještě slabě vyvinuta, proto se vyskytují zhoubné nádory i u malých dětí a s věkem dítěte jejich četnost klesá. Naopak u starších lidí dochází k oslabování imunitní odpovědi, a tak nádorů ve starším věku neustále přibývá. Imunitu oslabují i některá infekční onemocnění, zvláště virová, některé chemické látky či ionizující záření.

Velmi důležitou složkou obrany proti nádorovému bujení je dobrý psychický stav jedince. Řídící funkce organismu, tedy nervový systém, hormonální regulace a imunitní systém jsou spolu vzájemně spřaženy a porucha v jednom z nich se přenáší i na ostatní systémy. Zvítězí-li lidské tělo se svou silnou imunitou a psychickou odolností, vznikající nádorové buňky jsou zničeny a nádor nevznikne. Je-li souboj nerozhodný, nádorové buňky zůstanou živé, ale spící a mohou se probudit ke svému růstu vlivem momentální psychické indispozice nebo imunitní nedostatečnosti. Nakonec, je-li nádorová buňka od samého svého vzniku silná a odolná vůči imunitnímu systému nebo je-li tento oslaben, dochází pak k nekontrolovatelnému růstu a množení nádorových buněk a vzniku nádorového onemocnění se všemi negativními důsledky.

To, že se o nádorech v poslední době mluví jako o civilizační chorobě, není důsledkem toho, že by se nádory objevily s rozvojem lidské společnosti, ale toho, že jich vlivem negativních civilizačních faktorů nesmírně přibylo. Nádorová onemocnění jsou známa již z doby kamenné, jsou známa u zvířat a dokonce i u rostlin. Explozivní nárůst nádorů v poslední době souvisí s rozvojem civilizace a jejích negativních vlivů na životní prostředí i na život jedince. Stoupá koncentrace nebezpečných chemických iniciátorů zhoubného bujení, tzv. karcenogenů, které přímo způsobují genetickou změnu buňky, v ovzduší, vodě a potravě; projevuje se negativní vliv nebezpečných návyků, jako je kouření a konzumace alkoholu. V poslední době stoupá i negativní vliv ultrafialového záření nedostatečně stíněného oslabenou ozonovou vrstvou vysoko v atmosféře, tzv. ozonovou dírou. Nezanedbatelné jsou i vnitřní vlivy, jako jsou různé vrozené poruchy imunitního systému a dědičné dispozice některých nádorů v rodinách.

Vnější, ale i některé vnitřní příčiny nádorů se dají z velké míry ovlivnit, což je vlastní náplní prevence nádorů. Váha známých příčin nádorů je taková, že kdybychom mohli všechny dostupné odstranit, tzn. upravit svou výživu, ozdravět prostředí, ve kterém žijeme, zbavit se nebezpečných návyků, snížil by se výskyt nádorů o 80 %.

Prevence nádorových onemocnění má dvě formy: Primární prevence má za cíl likvidovat známé příčiny vzniku nádorů a tím znemožnit přeměnu zdravé buňky v nádorovou. Sekundární prevence pak vyhledává již jedince a skupiny obyvatelstva s vyšším rizikem vzniku nádorů, odstraňuje přednádorové stavy vedoucí k přeměně v nádory a rozpoznává časná stadia již existujících nádorů, která jsou dobře léčitelná. Někdy se rozeznává ještě terciární prevence, která sleduje nemocné s nádorovými onemocněními po primární léčbě, kdy nemoc je buď zcela vyléčena, nebo přežívá ve spící, latentní formě, která nadále ohrožuje pacienta novým vzplanutím. Proto jsou nemocní s nádorovými onemocněními trvale dispensarizováni.

Prevence rakoviny prsu má své zvláštnosti. Předně se jedná, jak jsme se již zmínili, o nejčastější a bohužel i poměrně často smrtící zhoubný nádor u žen, proto prevence dokáže oslovit velké procento žen, vždyť rakovinou prsu onemocní ve svém životě přibližně každá desátá žena. Nádory prsu patří rovněž svou lokalizací přístupné vyšetřovacím metodám široce dostupným. Základní metodou prevence je ovšem odstranění, nebo alespoň snížení možných rizikových faktorů primární prevencí.

Jaké jsou rizikové faktory rakoviny prsu? Kromě obecných zmíněných dříve mají význam ve vývoji rakoviny prsu ženské hormony, estrogeny. Ty jsou jedním z hlavních růstových vlivů na prsní tkáň.

REKLAMA:
loading...

Komentáře