Pokud na besedách s mladými lidmi přijde řeč na sexuální abstinenci jako na nejspolehlivější a nikdy neselhávající metodu regulace porodnosti, vídávám v řadách obecenstva pohrdlivé úsměšky svědčící o tom, že se tato metoda netěší zrovna veliké popularitě. A skutečně: kdybychom měli v rámci sexuální výchovy nabádat lidi k tomu, aby souložili pouze v té chvíli, kdy se chystají zplodit potomka, jsem přesvědčen o tom, že by nás dlouho nikdo nebral vážně. Pokud by totiž každý člověk udělal jakousi inventuru své sexuality a spočítal pohlavní styky "rozmnožovací" a potom ty "pro radost", ta druhá skupina našich souloží zcela bezpečně vede. Člověk dokázal v mnoha případech oddělit sexualitu od rozmnožování a velmi jasně rozlišuje její dimenze "prokreační" (rozmnožovací) od "rekreačních" (oddychových). V žádném případě bych tím nechtěl říci, že je sexuální abstinence k ničemu.
Především je zcela nezbytná ve velmi mladých věkových obdobích člověka. Hrůzné případy dvanáctiletých a třináctiletých těhotných jsou opravdu varovné. Vždyť i ten největší sexuální liberál musí zastávat názor, že v tak mladých věkových skupinách je pohlavní styk vysloveně nežádoucí a sexuální abstinence zůstává jediným výchovným cílem. Pokud ovšem s mladými lidmi začnete diskutovat na toto téma, okamžitě se objeví otázka: "Tak nám tedy řekněte, pane doktore, odkdy?" Tento dotaz se táhne jako červená nit veškerým sexuálním poradenstvím a sexuální výchovou. Jednoznačná odpověď neexistuje, protože se často vyskytuje výrazný rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem. Učitelé by o tom mohli vyprávět zkazky, jak jsou v jedné třídě stejně staré děti velmi často různě sexuálně vyspělé. Takže bychom snad mohli razit heslo "čím později, tím lépe".
A skutečně třeba v USA mají tak zvané "zdrženlivé" sexuálně výchovné programy prioritu. V pubertální mládeži jsou všemožnými způsoby propagovány pocity, že je skutečným hrdinstvím odmítnout soulož. "Řekni ne!" hlásají samolepky na školních sešitech, nápisy na tričkách a pestrobarevné šňůrky do bot. Nutno ovšem podotknout, že současně však sexuální výchova hlásá možnosti tak zvaného nekoitálního, neboli "nesouloživého" sexu, jako přirozeného ventilu mladistvého sexuálního napětí. Patří sem především onanie, která v průběhu posledních desetiletí prodělala proměnu od zatracované, škodlivé a málem smrtelné aktivity přes neškodnou libůstku až po současné hodnocení jako blahodárné a všestranně prospěšné činnosti. Patří sem však také veškeré párové aktivity často velmi tvrdého pettingu včetně orálního sexu, který se v rámci zábrany nežádoucího otěhotnění může rovněž jevit jako aktivita pro mládež doporučení hodná. V tomto případě je ovšem nutno sice upozornit na absolutní antikoncepční účinnost, avšak bohužel velice malou prevenci sexuálně přenosných nemocí. Ostatně je velice zajímavé, jak i dospělí často podceňují možnost infekce při láskyplném líbání a olizování partnerského genitálu.
Propagace sexuální abstinence s možnostmi nekoitálních aktivit nepředstavuje jen jakýsi kuriózní americký import, ale je jistě chvályhodným tématem i tuzemské sexuální výchovy. Snad by měla být ještě více zdůrazňována nutnost stabilního vztahu, výběru zdravého partnera a úzkostlivé dodržování nejen pohlavní, ale i ústní hygieny.
A ještě jeden druh sexuální abstinence stojí za zmínku. Je to tak zvaná periodická sexuální abstinence. Spočívá ve využívání méně plodných období v menstruačním cyklu ženy. V minulosti šlo většinou o součást náboženského tabu, vědecký základ k určování více a méně plodných period položil až v roce 1929 v Rakousku profesor Knaus a o rok později nezávisle na něm dr. Ogino v Japonsku. Teprve v této době, asi před 80 lety, bylo zjištěno, že uvolnění vajíčka z vaječníku – ovulace – má poměrně přesnou souvislost s menstruačním krvácením, objevuje se totiž zhruba uprostřed cyklu. Od starověkých dob až do třicátých let dvacátého století se totiž lidé mylně domnívali, že ovulace je totožná s menstruací a maximální možnost otěhotnění je tudíž těsně po skončení menstruačního krvácení. Je zajímavé, že ani osmdesát let po objevech Knause a Ogina není u nás většina lidí s tímto základním biologickým faktem seznámena. O souvislostech menstruace a ovulace ví sotva polovina našich obyvatel.
Trvalo však opět několik desetiletí, než začaly být tyto poznatky uplatňovány jako metoda regulace plodnosti. Toto uplatnění může být použito buď za účelem zábrany nežádoucího těhotenství – když se partneři vystříhají nechráněného pohlavního styku v období zvýšené plodnosti (tak zvaná metoda periodické sexuální abstinence), nebo naopak, když v případech nechtěně bezdětného manželství plánují pohlavní styky právě na období nejvyšší možnosti otěhotnění (cílená soulož).
Jako nejjednodušší způsob stanovení ovulace podle menstruačního cyklu je prosté zaznamenávání každého menstruačního krvácení. K uvolnění vajíčka dochází zpravidla 14 dní před začátkem další menstruace, maximální rozpětí je 12 – 16 dní. Takový výpočet ovšem může fungovat pouze u ženy s naprosto pravidelným menstruačním cyklem. Vzhledem k častým nepravidelnostem, které menstruaci u mnoha žen provázejí, se můžeme řídit různými pomocnými úkazy.
Takovým velmi typickým znamením jsou změny základní (bazální) tělesné teploty. Po uvolnění vajíčka (ovulaci) vzniká ve vaječníku tak zvané žluté tělísko produkující hormon, který má vliv na zvýšení této teploty. Je zajímavé, že teprve v roce 1947 se po prvé objevil nápad využívat tohoto zvýšení teploty k výpočtu neplodných dnů. Už od roku 1933 bylo známo, že zase na jiný vaječníkový hormon reaguje hlen v děložním hrdle. Tento hlen se v období ovulace stává řídkým, tažným a kluzkým. Využívání změn tohoto hlenu jako antikoncepčního opatření vypracoval australský gynekolog John Billings se svou manželkou Evelyn. Kromě toho je také možno gynekologickým samoobslužným vyšetřením zjišťovat stav děložního čípku. Čípek při ovulaci měkne a zevní ústí děložního hrdla se mírně pootevírá. Výpočet plodných a neplodných dnů se pochopitelně stane bezpečnějším, když se všechny tyto metody kombinují a jejich výsledky se vzájemně porovnávají.
Existuje ještě mnoho dalších způsobů, jak zjistit u ženy ovulaci. Některé z nich jsou ovšem pro každodenní používání nedostupné a komplikované. Ovulaci můžeme třeba přímo pozorovat při takzvané laparoskopii, kdy vsunutím optického přístroje do břišní dutiny můžeme uvolňování vajíčka z vaječníku přímo vidět. K tomu je ovšem třeba celkové narkózy a takové vyšetření se už podobá malé operaci. V poslední době si celou situaci můžeme ulehčit pozorováním pomocí ultrazvuku. Nebo můžeme sledovat hladiny různých hormonů v krvi a podle křivky jejich vylučování poměrně přesně ovulaci stanovit. Dříve to předpokládalo dobrou laboratoř a každodenní odběry krve, v dnešní době existují také jednodušší metody, jsou ovšem dosti nákladné. Poměrně jednoduchým způsobem je mikroskopické sledování změn v hlenu z děložního hrdla. V období kolem ovulace totiž nabývá zvláštního charakteru. Původně nepřehledné mikroskopické struktury se v období ovulace začínají soustřeďovat do zvláštního stromečkovitého uspořádání připomínajícího listy kapradí.
V roce 1959 objevil známý endokrinolog B. Zondek zajímavý jev, že podobně jako hlen děložního hrdla začínají při ovulaci krystalizovat i jiné výměšky v těle, například hlen vylučovaný nosní sliznicí. Odtud už nebylo daleko ke zjištění stromečkovitých struktur v období ovulace i ve slinách. V té době ovšem většině žen chyběl mikroskop, takže stromečkovité struktury ve slinách zůstaly jenom v úzkém zájmu několika výzkumných pracovišť. Devadesátá léta dvacátého století přinesla však mnohým ženám kapesní pohotové mikroskopy ke zjišťování struktury zaschlých slin, takže zjišťování ovulace touto metodou se stalo málem jakousi módou. Počáteční nadšení však brzy ochladlo, protože se začaly objevovat i určité falešně negativní výsledky závislé na složení potravy a na mnoha jiných životních okolnostech.
Přesné stanovení termínu ovulace k výpočtu plodných a neplodných dní by ovšem nemělo žádný význam, kdybychom neznali délku životnosti uvolněného vajíčka a dobu, po kterou jsou mužské spermie v ženském těle oplození schopné. Naštěstí je životnost ženských i mužských zárodečných buněk limitována i když o jejím přesném ohraničení máme zatím představy nejisté. Vajíčko musí být oplodněno do 12, nejpozději však do 24 hodin po ovulaci, potom jeho schopnost oplodnění zaniká. Horší je to se spermiemi. Ty jsou třeba v pochvě pohyblivé jenom několik hodin, v děložním hrdle, v děloze a ve vejcovodu mohou žít však až několik dní. Jejich pohyblivost však ještě neznamená, že jsou schopny vajíčko oplodnit. Většinou se tato doba odhaduje asi na 3 dny, byly však popsány případy, kdy spermie oplodnila vajíčko ještě za 7 dní. Po této době už s největší pravděpodobností žádná spermie není schopna vajíčko oplodnit. Znamená to, že doba plodnosti v menstruačním cyklu v závislosti na termínu ovulace je opravdu značně časově omezena.
V různých antikoncepčních návodech většinou chybí výpočty plodných a neplodných dnů pomocí výše uvedených ukazatelů. Je to většinou proto, že se opravdu jedná o nepříliš spolehlivou metodu zejména vzhledem k ovulačním nepravidelnostem. Ačkoliv se o tom gynekologové již několik desetiletí vášnivě dohadují, může totiž existovat i tak zvaná vyprovokovaná ovulace mimo jakékoliv vypočítané termíny. Vzhledem k tomu, že periodická sexuální abstinence je jedinou metodou k regulaci početí, kterou povoluje římsko-katolická církev, bude zapotřebí zejména vzhledem k hluboce věřícím ženám zmínit se o všech těchto metodách a výpočtech, současně však také upozornit na občasnou možnost selhání. V gynekologické literatuře jsou totiž popisovány případy, kdy žena otěhotněla při pohlavním styku i v průběhu menstruace. Je to sice velice málo pravděpodobné, ale zcela vyloučit se to nedá.
