Ježibabě vyhovuje stav „nevím, kde mi hlava stojí“. Jejím cílem je varovat před přehnaným optimismem, zabránit druhým v rozletu a pozitivnímu přístupu ke světu. Uchovat je takové, jací jsou, pokud ovšem jsou závislí na autoritě.

„Ježibaba“ má své zkušenosti, prožila nejedno zklamání a svoje negativní emoční bilance šíří dál. Uvažuje v extrémech. Těžko po ní chtít, aby se vcítila do nuancí u druhých. Je hlasatelkou mýtů v mezilidských vztazích. Pozor! Ježibaba sídlí v úrovni Rodiče, což ovšem neznamená, že by byla vždycky mluvčím rodičů. Tuto roli může převzít každý, kdo na rozum bere, a to bez ohledu na věk a pohlaví.

  • Normální je trpět, být nespokojen – nedá se s tím nic dělat, lépe už bylo, je zle a bude ještě hůře. Nespokojenost je základní životní pocit. Spokojení jsou vlastně nezodpovědní a domyšleno do důsledku i nenormální.
  • Slib je řešení – v rozporu s předchozí skepsí jako by zde byl předkládán bezbřehý optimismus, samozřejmě u druhých lidí. Ježibaba totiž radí: „Slíbit můžeš všechno. Tím situaci vyřešíš. Co pak splníš, to se uvidí“.
  • Lež má krátké nohy – lhát můžeš, ba dokonce musíš. Začni u sebe a nalhávej si, že nelze žít jinak než ti radím. Lží můžeš zastřít nepříjemnou realitu, popřít problém, nevidět rizika. Lži a dobře se ti povede.
  • Perfekcionismus je normální – jen žádné slitování se sebou samým. Ještě máš k dokonalosti moc daleko. Neusínej na vavřínech a vůbec nejlepší bude, pokud se nebudeš mít rád. Sebeláska přece smrdí. Stejně jako jsi náročný na druhé, buď náročný i sám k sobě.
  • Mít radost, bavit se, smát se je podezřelé – je tolik věcí, které ruší dobrou náladu. Na legraci by snad byl čas, kdyby bylo vše kolem v pořádku, to ovšem nikdy nebude. A vůbec, jestlipak se mi vlastně svým smíchem nevysmíváš?
  • Sebe sama ber velice vážně – co slovo, to perla. Co čin, to zápis do zlaté knihy. Tak nějak se chovej a jednej, tak nějak k sobě přistupuj. Když si budeš dělat legraci sám ze sebe, nebude tě brát vážně ani nikdo druhý. To pak bude naprostá katastrofa.
  • Raději si nikoho nepouštěj k tělu – lidé jsou zlí, vše, co jen trochu mohou, zneužijí.
  • Za své okolí neseš plnou zodpovědnost – vše musíš mít pod kontrolou, protože nelze nikomu věřit. Buď přísný! Nic není jistého, nic nemůžeš pustit ze zřetele, buď stále ve střehu.
  • Po pochvale můžeš toužit, ale musíš ji odmítat – říkej si svým dokonalým a bezchybným chováním o pochvalu, ale tak, aby vlastně ani nikdo nepoznal, jak po té pochvale toužíš. Přeješ si, aby někdo z tvých blízkých k tobě přistoupil a pohladil tě? Především by to měl dotyčný poznat a jednak tak přes tvůj odpor, aby to neměl lehké a moc si nemyslel. Pokud mu už ty naznačíš, co si vlastně přeješ, tak zašifrovaně. Třeba: „Pojď ode mě blíž“. V nejednoznačnosti je krása nebo alespoň elegance.
  • Věci jsou černé nebo bílé, dobré nebo špatné – člověk může být buď zcela zodpovědný nebo zcela nezodpovědný, perfektní nebo mizerný. Nic mezi tím.
  • Měnit názor je nenormální a bezcharakterní – pokud máš někoho rád, musíš ho mít rád stále, pokud někoho zavrhneš, je zavrhnutí definitivní.

Jen jedna cesta je správná a je tvoje chyba, pokud po ní nejdeš.

Já vím, která to je!

Jen žádné kompromisy.

Příště test: Kolikaprocentní ježibaba je vaše snacha/tchyně nebo kdokoliv jiný, třeba vy sama. Vaše Iva Hédlová

Iva Hédlová podle Tomáše Nováka

Z knihy Jak se domluvit s tchyní , nakladatelství Grada, www.grada.cz

REKLAMA:
loading...

Komentáře