Ale protože jsem kdysi dávno získal titul lékaře, a protože se spolu scházíme na stránkách celostní medicíny, zdá se být logické abychom začali od nemocí.

Protože nemoc je mnohdy jedinou příčinou toho, že se člověk začne hlouběji zabývat sám sebou a svým životním stylem. A téměř vždy to není nemoc a stonání ledajaké, ale zpravidla dlouhodobé a velmi obtěžující. Stonání v němž nepřináší trvalé uzdravení žádný lék z lékárny. Teprve pak – a to jen malý zlomek takto zkoušených osudem – začíná tušit, že bude muset učinit nějaké větší rozhodnutí, že bude muset vyvinout mnohem hlubší úsilí než jen se obléci a vyjít za lékařem a do lékárny.

Mohu to ilustrovat na svém vlastním životu. Mé tělo od ranného dětství vykazuje řadu zdravotních neduhů a nedokonalostí. Zpočátku to byly jen neustále se vracející katary dýchacích cest, občas zpestřené záněty středního ucha či zápalem plic. V patnácti se přidala vředová choroba žaludku (jakožto součást rodové zátěže). Bolesti krční páteře přecházející do migrenozních bolestí hlavy snad každý týden znám také od mládí.
Ve dvaceti letech jsem si poškodil bederní páteř. A tehdy došlo k nenápadnému, ale významnému obratu v mém životě. Po nějaké době jsem zjistil, že pokud péči o záda ponechávám na lékařích, bolesti zad se neustále vracejí. A objevil jsem svět jógy. Ověřil jsem si, že jedině pravidelně provozované pomalé protahovací cvičení mne udržuje v provozuschopném stavu. Takzvaná hathajoga se nedobrovolně stala nedílnou součástí mého života.
Na moji velmi nízkou imunitu cvičení těla žádný vliv nemělo. Hnisavou rýmu jsem měl stále každý měsíc. Pamatuji dodnes jak velké zásoby kapesníků (papírové v té době nebyly) mi maminka připravovala každou neděli odpoledne, kdy jsem se balil k odjezdu na VŠ kolej.
Někdy ve čtvrtém ročníku studií mediciny toho měla sliznice dost a podlehla atrofii. Prostě přestala zvlhčovat vdechovaný vzduch. To není jen tak, když vdechovaný vzduch zvlhčujete až na úrovni hrdla a hlasivek .To je na sebevraždu. Pan docent na klinice ORL (otorhinolaryngologie neboli ušní-nosní-krční) pravil že se jedná o "rhinitis anterior atrofica sicca" – česky řečeno "suchý atrofický zánět přední části nosní sliznice" . Ptám se jak se to dá vyléčit a on že nijak, to že mám doživotně. Tady vám dám recepis na nějakou ochrannou mastičku aby nebylo ještě hůř. Až dostudujete, tak už si ji budete psát na svůj recept sám. Pan docent neměl pravdu. Ta sliznice zregenerovala po pravidelném vyplachování slanou vodou. To se v evropské medicině neučilo. To učil Východ – v rámci pouček, kterak jogín o své tělo pečovati má.

Podobně tomu bylo s paradentozou – diagnostikována někdy kolem 26 roku života. Prý je velmi pokročilá – paradentální choboty (odchlípení dásní od zubů) jsou místy podél zubních kořenů velmi hluboké. Postižení je dosti rozsáhlé – vlevo i vpravo, nahoře i dole. Prognosa – brzy po třicátém roce se zuby začnou uvolňovat a vypadávat. Lékaři se opět mýlili. Uplynulo dalších 25 let a ještě stále mám všech 33 zubů. Ne, nespletl jsem se. Nenarostla mi jedna osmička ale zato mám dvě devítky, malé, schované pod sliznicí horních čelistí. Našli mi je ještě na vysoké škole – a jak by řekl Werichův vodník Čochtan "ještě je mám schovaný". Mnohokrát za den opakované masáže dásní – a opět nějaké kejkle od jogínů – a "neléčitelně" postižené dásně zregenerovaly tak, že k zubům opět přirostly.

A vzhledem k tomu, že od mnohaletých atak depresí nevybředl pomocí antidepresiv ale pomocí meditačních cvičení, bystrý mladý pan doktor si obrazně řečeno zalezl do kouta aby podumal a s definitivní platností pochopil, že to co ho naučili na škole té oficiální medicíny "západního typu" bylo úplně na houbičky jemu samému.
Od těch dob mám nejen sám na sobě odzkoušeno, že občas lze vyléčit tzv. "neléčitelné" ale především aktivní péče o zdraví se stala mým nejpřednějším koníčkem.

A jak to dopadlo s mojí imunitou? Ta je opravdu tak nízká že na ni nestačí ani joga, ani vitamíny , ani česnek a bylinkové čaje. Také sauna se minula účinkem. Po studených sprchách mi mrzly i kosti v těle a při sportování mne bolely všechny klouby. Ale v roce 2001 mne Dr. Míka (a já mu na tomto místě děkuji) – kolega z mého rodného města – přivedl k určité skupině potravinových doplňků , které mne dodnes nepřestávají fascinovat.
Byl mezi nimi i preparát "VMM" – dnešní "Imunity Star", který konečně pomohl a dodnes pomáhá odolávat všem těm neviditelným potvůrkám, které už nemají šanci obtěžovat dýchací cesty mé tělesné schránky. Dnes už podobných a mnohdy nadprůměrně efektivních preparátů konzumuji kolem patnácti, a je pro mne potěšující, že po téměř neustálém postonávání let dřívějších je nyní mé zdraví psychické i fyzické na tom nesrovnatelně lépe než zamlada. Samozřejmě zůstává zranitelnější než u běžné populace ale konečně od roku 2001 nejsem co chvíli nějak nemocný. Celostní medicinu jsem tedy vystudoval především sám na sobě – praxe nejcennější.
A navíc – když dnes vnímám takzvaný biologický věk mých vrstevníků uvědomuji se stále zřetelněji, že i takzvané stárnutí lze velmi efektivně (a dnes už i měřitelně) zpomalovat.
A to je to, co by celostní a přírodní medicína mohla nabídnout i zdravému člověku – pokud by o to ovšem skutečně stál : účinné zpomalování procesů stárnutí.

Samozřejmě že takováto komplexní péče vyžaduje investici času i peněz. Ale podívejte se na to takhle: V Čechách je nejčastější přípitek "na zdraví" . A položíte-li komukoliv otázku, co je pro člověka to nejcennější a nejdůležitější, většina lidí odpoví, že je to přece ZDRAVÍ .
A tak prosím, vážený čtenáři položte sám sobě otázku:

KOLIK HODIN DENNĚ A KOLIK PENĚZ MĚSÍČNĚ INVESTUJI DO PÉČE O TO, CO JE PRO MNE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

A to je na úvod vše. Děkuji za pozornost.

S přátelským pozdravem Dr.Šafránek, Váš lékař pro zdravou dlouhověkost.

Převzato z  www.celostnimedicina.cz