Jak bylo již dříve uvedeno, od dynastie Sung a Jüan (960-1368) mezi různými školami vynikly tyto dvě: Škola mírného pěstování (Čching-siou-pchaj) a Škola zasazení a roubování (Caj-ťie-pchaj).

Tři hlavní tréninkové metody zdokonalení vyvinuté taoisty již také znáte: Velká cesta zlatého elixíru (Ťin-tan ta-tao), Dvojité pěstování (Šuang-siou) a Nabírání bylin vně Taa (Tao-waj-cchaj-jou). Meditační techniky a tréninkové postupy Školy mírného pěstování mají blíže k buddhismu a dávají přednost technikám Velké cesty zlatého elixíru. Škola zasazení a roubování tvrdí, že její metody jsou rychlejší a účinnější, a že využívají všech tří technik. Hlavním rozdílem mezi taoistickými školami je to, že Škola mírného pěstování má za cíl osvícení, jehož se snaží dosáhnout podobně, jako se buddhisté snaží dosáhnout buddhovství, zatímco Škola zasazení a roubování se cvičením snaží dosáhnout zdraví a dlouhověkosti. Rozdíly mezi těmito dvěma školami si teď stručně objasníme.

ŠKOLA MÍRNÉHO PĚSTOVÁNÍ (Čching-siou-pchaj):

Čching znamená jasný, čistý a klidný. Siou znamená zdokonalení, studium, trénink, a pchaj znamená styl nebo škola.

Základní principy taoistické Školy mírného pěstování se řídí tradicemi z taoistických spisů. Veškerý trénink je založen na fundamentalistických principech, které Lao-c’ shrnul takto: "Věcí je mnoho, každá se vrací zpět ke svému kořeni. Když se vrátí ke svému kořeni, znamená to klid. Znamená to též opakování života." Znamená to, že všechny věci mají svůj původ a nakonec se ke svému původu / zdroji vrátí. Když se věci vrátí ke svému původu, jsou klidné a mírné.
Z tohoto stavu pak znovu začíná život. Lao-c’ také doporučoval: "Koncentrujte čchi, abyste dosáhli měkkosti, můžete být jako dítě." Tyto dvě myšlenky, které vyslovil Lao-c’, zjevně zdůrazňují důležitost pěstování klidu, míru, harmonie a měkkosti. To jsou hlavní pravidla tradičního čínského taoismu, který vznikl z pozorování koloběhu přírody . Věří , že veškerý život započal a vyrostl z kořenů klidu a míru.

Všichni taoisté mírného pěstování kladou důraz na "metodu Jin a Jang, harmonii čísel (podle I-ťingu), a to, že tvar se řídí duší a spojuje se s ní". To znamená, že Jin a Jang musí být v harmonii a přirozeně se navzájem vyrovnávat. Vzhled fyzického těla se nakonec nechá vést duší. Tato skupina věří, že čisté pěstování duše je může dovést ke kýženému cíli, kterým je osvícení. Proto silné fyzické tělo není hlavním cílem tréninku. Tělo je jen dočasně použito jako žebřík k dosažení konečného cíle – duševního osvícení. Nakonec zdůrazňují meditaci vsedě, z níž se naučili "regulovat tělo" (tchiao-šen), "regulovat citové vědomí" (tchiao-sin), "regulovat dýchání" (tchiao-si), "kondenzovat duši" (ning-šen), "krotit čchi" (fu-čchi), "postihnout podstatu" (še-ťing) a "otevřít jádro" (kchaj-čchiao). To vše je známo jako sedm kroků "interního kung-fu" (nej-kung), jimiž pěstují, studují, trénují, vystopovávají své kořeny a původ (nachází bod klidu a míru mezi sebou) a nakonec pěstují nekonečný duševní život. Prostřednictvím tohoto zdokonalování usilují o dosažení úrovně nesmrtelnosti a osvícení.
 
Jak vidíte, principy a tréninkové metody školy "mírného pěstování" jsou podobné meditacím Čchanu (Zenu) v buddhismu. Jejich trénink a pěstování je založeno na klidu a míru. Jestliže je jejich mysl klidná a mírná, hledají kořeny a skutečný smysl života a nakonec se naučí být emocionálně neutrální a dosáhnout kýženého cíle – osvícení.

ŠKOLA ZASAZENÍ A ROUBOVÁNÍ (Caj-ťie-pchaj):

Caj znamená zasadit, růst nebo vypěstovat. Ťie znamená spojit, připojit, roubovat. Pchaj znamená styl nebo škola.
Pokud jde o trénink, taoisté této skupiny jdou opačným směrem než skupina taoistů mírného pěstování. Zastávají názor, že metody používané skupinou mírného pěstování – jako je meditace v ústraní, dýchání a polykání slin, používání ťi k vedení čchi za brány (dutiny čchi) a otevření nádoby – jsou méně účinné a nepraktické. Tento pohled na věc byl vyjádřen v dokumentu, jehož autorem byl Wu Čen-pchien: "V Jangu není Jin tvrdá (pevná); vypěstovati samotnou věc je marnotratnost; práce na tvaru (tělu) nebo (pouhém) vedení (čchi) není Tao; vypěstovat čchi (prostřednictvím dýchání) a stolování na růžových oblacích je konec konců prázdnota." (Kniha o probuzení k pravdě).
 
Z první věty vyplývá, že klidná meditace je jinovou stránkou pěstování. Jinová podstata nalezená v jangovém světě není čistá. Musíte praktikovat také jangové tréninkové metody, které se liší od čistě klidné meditace. To je v podstatě kritika směřovaná na taoisty Školy mírného pěstování za hledání dlouhověkosti a osvícení pouze prostřednictvím meditace. Znovu říká, že trénovat, aby čchi bylo dovedeno v meditaci pomocí kontroly dýchání, je jako snažit se uvařit jídlo z růžových oblaků – je to prázdné a zbytečné.
V taoistickém spisu Pao-pchu-c’ (Všeobjímající Jednoduchost, což je také taoistické jméno spisovatele Ke Chunga) se též říká: "Nejvyšší hlava (tj. císař) zná techniky obyčejných lidí, s nimiž zůstává ve styku a které respektuje; z důkladného studia nejvyšší prázdnoty, oživující všechny věci, pozoruje opakování a nakonec dosáhne Tao a vstupuje do nebe". Techniky obyčejných lidí jsou ty techniky, které používali taoisté skupiny zasazení a roubování: Když se dosáhne nejvyšší prázdnoty, všechny věci začínají zase od počátku a jsou oživeny. Když pochopíte, že tento koloběh probíhá v celé přírodě nepřetržitě, pochopíte skutečné Tao. Tato věta zdůrazňuje, že dokonce i císař, který používá taoistické techniky obyčejných lidí, mohl dosáhnout kýženého osvícení.

Co jsou pak techniky obyčejných lidí skupiny zasazení a roubování? Říkali: "(Jestliže) strom nezakořenil, květů je málo; (jestliže) je strom starý a vy k němu dáte mladý stromek, broskev naroubována na vrbu, morušovník je spojen se švestkou; abychom dali příklady lidem, kteří hledají skutečné (Tao), (toto jsou) původní nesmrtelné metody roubování rostlin; (pak poznáte, že) člověk, který stárne má nakonec lék na zahojení. Navštivte známé učitele, požádejte je o recepty, začněte studovat a hned pěstujte, neodkládejte to." Tahle moudrost říká, že když stárnete, můžete získat nový život od partnera, se kterým trénujete. Přenos vzájemného čchi se může uskutečnit prostřednictvím určitých sexuálních praktik nebo pomocí speciálních druhů meditace.

Dále říkají: "(Když) roztrháš šaty, použij látku k jejich zaplátání; když (je) strom starý, použij (dobrou) zeminu na obdělávání; když slábne člověk, co (by se mělo použít) k jeho zahojení? (Použij) Nebe a Zemi, abys vytvořil možnost změny." V této tezi je položena otázka: jak může zesláblý člověk znovu získat energii, když ne od jiné osoby? Můžete si všimnout, že účelem tréninku zasazení a roubování je "spolupráce podobných typů duševní komunikace mezi jednotlivými těly."
Podobné typy lidí, kteří pracují na stejném věci, si mohou vzájemně pomoci. Duševní komunikace (šen-ťiao) znamená používání vašich citů a citů vašeho partnera k navedení vaší duše ke stimulování produkce hormonů Podstaty. Toto je původní zdroj čchi, který lze vyměnit s partnerem. Určité sexuální aktivity se používají k ochraně a uložení čchi, jež může být znovu použita jako bylina k léčení. Když se sexuální praktiky provozují správně, ani jedna ze stran neztratí čchi a obě strany si prospějí k dlouhověkosti.

Jak vidíte, tento styl taoismu podporuje řádný sexuální život. Jestliže se používá správných metod, mohou být prospěšnými pro obě strany. Pak je ovšem velmi těžké dosáhnout cíle osvícení, jehož podmínkou je navození stavu citové neutrality. To vede k tomu, že tento styl klade důraz především na dlouhý a šťastný život. Spis Chan-šu I-wen č’ (Kniha o chanském umění a literatuře) praví: "Aktivita v ložnici je základní hodnotou osobnosti a emoce je konečnou fází dosažení Tao. Bránit vnější radosti znamená zakázat vnitřní emoce. Harmonie mezi manželi je poukázkou na dlouhověkost."  Z toho jasně vyplývá, že správný sexuální život je cestou k dlouhověkosti, protože vám umožňuje uvést do rovnováhy čchi a duši.
Kromě sexuálního dvojitého pěstování kladou také důraz na nesexuální dvojité pěstování (šuang-siou). Podle této teorie má každá osoba jinou úroveň čchi a ničí čchi není zcela v rovnováze. Například v době dospívání je vaše čchi silnější a výkonnější než v jakémkoli jiném věku. Když překročíte čtyřicítku, váš zdroj čchi má tendenci slábnout a stává se nedostatečným. Aby jste byli zdraví, nesmí být vaše čchi ani nadměrná, ani nedostatečná. Proto, jestliže se vy a váš partner naučíte meditaci dvojitého pěstování nebo jiné techniky, pomůžete si navzájem uvést vaše čchi do rovnováhy. Uvádění čchi do rovnováhy mohou provádět dva muži, dvě ženy nebo muž a žena. Říká se: "Jin a Jang nemusí být nutně žena a muž, Jin a Jang je slabost a síla čchi v těle". A dále se praví: "Dva muži mohou zasadit a roubovat a dvojice žen může absorbovat a vyživovat." Taoisté skupiny zasazení a roubování tvrdí, že existují čtyři požadavky na dosažení Taa: "Peníze, partner, techniky a místo." Bez peněz musíte čas trávit vyděláváním na živobytí a nebudete mít čas na studium a pěstování. Bez partnera nebudete moci nalézt "bylinu" a uvést do rovnováhy vaši čchi. Bez správných technik budete jen marnit čas. Nakonec bez správného místa na trénování nebudete moci meditovat a strávit byliny, které jste si vzali.

Stejně jako taoisté skupiny zasazení a roubování, když dosáhnete vyrovnání vašeho čchi se svým partnerem, musíte znát techniky uchování semene, přeměny semene na čchi a použití čchi k vyživování vašeho šenu. Jestliže jste schopni dosáhnout této úrovně, budete moci použít vašeho energizovaného šenu k nasměrování čchi do svých pěti jinových orgánů (srdce, plíce, játra, ledviny a slezina) tak, že budou moci efektivněji fungovat. Čchi, jíž orgány plní své funkce, se nazývá řídící čchi (jing-čchi). Váš šen může také směrovat čchi do kůže, kde může posílit energetické pole, které vás chrání před negativními vnějšími vlivy. Tato čchi se nazývá "strážná čchi" (wej-čchi). Váš šen může stejně tak vést čchi do morku kostí. To udržuje morek čerstvý a čistý, takže krevní buňky, které se zde tvoří, budou svěží a zdravé. Když je zdravá vaše krev, jste zdraví i vy a proces stárnutí se zpomaluje. Taoisté, kteří touží dosáhnout dokonce ještě více, dosáhnout osvícení, potřebují více než jen toto. Jestliže taoista chce dosáhnout cíle osvícení, musí použít své čchi k vytvoření "šenu dítěte" (šen-tchaj nebo šen-jing) neboli "duchovního dítěte" (ling-tchaj) ve svém Horním tan-tchienu. Musí dítě živit a učit ho být nezávislým. Až tehdy, když toto dítě vyroste a bude nezávislé, dosáhne cíle osvícení. Aby dosáhlo této vyšší úrovně, musí se vypořádat se svými emocemi. Je obvykle nutné opustit normální společnost a stát se poustevníkem, s cílem najít klid a mírné místo pro zdokonalování mysli.

Přestože techniky zasazení a roubování přináší rychlé výsledky, mnozí taoisté a buddhisté jsou proti nim a dokonce jimi pohrdají.
Mají pro to dva hlavní důvody. Za prvé, jelikož jste lidská bytost, je pro vás velice snadné klesnout během tréninku nazpět do normálního stavu poddanství emocím. Toto přeruší čištění vaší mysli a soustředění se. Za druhé se bojí, že mnoho lidí, kteří používají tyto metody, je nebudou používat k uvedení čchi do rovnováhy, ale místo toho se naopak zmocní čchi, které partner nabízí a nenabídnou nic na oplátku. To zvlášť platí o partnerovi, který nezná čchi-kung. Tento druh sobectví se považuje za hluboce nemorální.
Taoisté skupiny zasazení a roubování používají jako pomoc pro pěstování čchi také byliny, neboť věří, že jim byliny přináší značnou pomoc. Byliny používají i taoisté mírného pěstování a buddhisté, ale na rozdíl od taoistů zasazení a pěstování je používají pouze pro hojivé účely.

loading...

Komentáře