Žaludek je buď váš kamarád nebo nepřítel, podle toho jak ho obsluhujete
Pokud jste zdraví a nejste upoutáni na lůžko, nemůže nikdo kromě vás ovlivnit co přijde do vašeho žaludku. A to, co přijde do žaludku určuje nakonec to, co bude v tlustém střevě. Této skutečnosti nelze uniknout. „Jsi to, co jíš“ je otřepané rčení, ale obsahuje mnoho pravdy.
Buňky a tkáně vašeho těla jsou vaši služebníci a za jejich výživu jste zodpovědni. Pracují pro vás nepřetržitě a zodpovědně, ve dne v noci a tak dlouho, dokud jim dáváte příležitost k regeneraci přiváděnou potravou.
Abychom porozuměli žaludeční činnosti, podíváme se jak se dostává do žaludku potrava, kterou jsme vložili do úst. Jak jste si všimli v kapitole o dýchacím ústrojí, uzavírá příklopka hrtanová průdušnici v okamžiku, když vložíme něco do úst, co je určeno pro žaludek a umožňuje postup potravy jícnem. Těmito nutnými bezpečnostními opatřeními zabraňuje tělo našemu udušení při každém polknutí. Komplexní pochod – otevření a uzavření glotis – se děje velmi rychle. Není žádné, ani zlomek vteřiny trvající, časové rozpětí mezi uzávěrem hrtanu a vstupem potravy do jícnu, na její cestě do žaludku. Rychlost postupu potravy jícnem závisí na její pevnosti. Měkká a tekutá potrava, podporována polykacím aktem, dosáhne vchodu do žaludku v desetině vteřiny. Tuhá a polotuhá potrava je donucena peristaltickými pohyby svaloviny jícnu pohybovat se směrem k žaludku a potřebuje k dosažení svého cíle i několik vteřin. Horní konec žaludku, kde ústí jícen, se nazývá kardie a je v klidu uzavřený. Tato krajina je inervována parasympaticky nervem zvaným vagus, který kontroluje také zažívání a zesiluje stahy žaludeční svaloviny, ale i sympaticky z hrudního sympatiku, který svalové stahy uvolňuje a má spojení se solárním plexem.
Slova „plexus solaris“ by vám měla něco připomenout. Je to první orgán v těle, který se „stáhne“ při sebemenší tělesné nebo duševní poruše. Z toho důvodu musí každá taková porucha hned na počátku negativně ovlivnit zažívání. Obyčejně potřebuje potrava, aby dosáhla dno žaludku, poloviční dobu, než kterou potřebovala od úst ke kardii. Stahující účinek negativních pocitů na solární plexus se může přenést na svalovinu kardie a vyvolat poruchy zažívání.
Vztah solárního plexu k nadledvinkám a svalovině kardie má velký vliv na trvání zažívacího aktu. Mnozí lidé dovedou přesto jídlo spolykat bez zjevných škodlivých následků. To však přivede žlázy zažívacího ústrojí, svaly kardie a samo zažívání z rytmu a vede nakonec k ochabnutí žaludku „pokaženému žaludku“ Ba dokonce k tvorbě vředů v zažívacích orgánech. Kdo jí pomalu a jídlo v ústech řádně promísí se slinami, podporuje podstatně zažívací proces, samozřejmě za předpokladu, že se konzumované potraviny spolu snášejí.
Způsob, jakým se potrava pokousáním a promísením se slinami připraví, má značný vliv na zažívací proces a na odevzdání vlákniny a jiných nestravitelných složek z tenkého do slepého střeva na začátku vzestupného tračníku. Čím vydatněji potravu požvýkáme, tím lehčí práci mají žlázy zažívacího ústrojí a jater.
Potrava, která dosáhla žaludku, nemůže postupovat libovolně dál, pokud je pylorus (vrátník) uzavřen. Prstencová svalovina pyloru otvírá na několik sekund v pravidelných intervalech žaludek, aby propustila malé množství potravinové kaše. Různé žaludeční šťávy mohou tedy působit na rozličné druhy živin, ze kterých je potrava složená. Neexistují žádné účelné pohyby žaludku, které by například oddělovaly tekutou a pevnou stravu. Účelem žaludeční kopule není hromadit vzduch, který se říháním dostává navenek, ale sloužit jako rezervní skladovací prostor pro potravinovou kaši, která jak jsme již řekli, se v dolní části žaludku zvlhčuje a změkčuje a čas od času předává do dvanácterníku.
Před jídlem je žaludek plochý, kolabovaný.
Každé sousto je na cestě od kardie k pyloru zpracováváno žaludečními šťávami. Uhlovodany opouští žaludek brzy, protože potřebují k dokonalému „předtrávení“ v žaludku zhruba poloviční dobu než bílkoviny. Tuk naproti tomu, jestliže byl konzumován sám, zůstává v žaludku dlouho. Jíme-li ho společně s jinou potravou, oddálí se značně jeho přechod pylorem.
Jíme-li uhlovodan před bílkovinným produktem, má výhodu priority a opouští rychle žaludek přes pylorus do dvanáctníku, zatímco bílkovina je v žaludku pozdržena k natrávení. Když je však bílkovina konzumována před uhlovodanem, zpomalí se jeho přesun do dvanáctníku.
Jíme-li koncentrované bílkoviny a uhlovodany společně, začíná trávení této kombinované potravinové kaše nejdříve bílkovinnými enzymy v horní části žaludku. Tím se uhlovodanová část jistým způsobem „znečistí“ a k tomu přistupuje ještě okyselení kyselinou solnou ve střední části žaludku. Tímto zdržením zůstávají uhlovodany déle v žaludku, než by potřebovaly k vlastnímu natrávení svými, k tomu určenými, enzymy. To vede nakonec na jejich cestě k absorpci a vyměšování ke kvašení. Vyměšování je tím závažně postiženo (viz tabulka Správná kombinace potravin a kniha Fit pro život od H. & M. Diamondových).
V naší dnešní civilizaci vydělává člověk buď peníze, aby si mohl jídlo koupit, nebo pobírá sociální podporu a stává se tak svěřencem společnosti. Nakonec přijme zvyky stravování svého životního prostředí, které mohou vést k pozvolné intoxikaci.
Tlusté střevo je nejlepším indikátorem lidských návyků a stavu lidského těla, ať už je tělo zdravé nebo nemocné. Čisté tlusté střevo je tou nejlepší zdravotní pojišťovnou, kterou můžeme mít. Doposud jsem nenašel žádnou lepší metodu jak udržet čisté a zdravé tlusté střevo, než střevní výplachy a správnou výživou.
Kdybychom měli možnost žít na venkově a pěstovat si svoji potravu organicky sami, neměli bychom žádné problémy se zácpou a vyměšováním. Takový život může však být spojen s těžkou prací; v životě se ale nevyplácí vlastnit něco, pro co jsme nemuseli pracovat.
Statek na venkově nám může dodat všechny potraviny, které potřebujeme, aniž bychom byli závislí na obchodě.
