Toto „ vyjití s barvou ven „ vyžaduje značnou odvahu, neboť se to často střetává s nenávistí a odmítnutím. Bezpodmínečná láska se vytrácí a je nahrazena falešnou morálkou, nebo „ co tomu řeknou lidi „. Každý člověk na této Zemi je jako jedinečná květina a je zde proto, aby si prošlapal svou vlastní cestičku duševního poznání. Pokud někoho odsuzujeme, brzdíme tím svůj vlastní rozvoj. Věřím tomu, že mají-li rodiče homosexuální dítě, je tomu tak proto, že se tak v duševní rovině rozhodli, aby tak mohli absolvovat zkoušku ze schopnosti otevřít svá srdce. To neříkám proto, abych je vinila z homosexuality jejich dětí. Chci tím vysvětlit, co získáme, když tyto děti bez výhrad přijmeme.
Je mnohem snazší být upřímný k rodičům, jsme-li upřímní sami k sobě. Pokud máme pocit, že „ nejsme dost dobří „, pak je pro nás obtížné někoho přesvědčit, aby nás přijali takové, jací jsme. Pokud máme jasno ohledně své sebelásky, pak mluvíme-li s ostatními, jednáme z pozice síly. Někteří lidé to mají o to horší, že se musejí přiznat nejen ke své homosexualitě, ale i např. k tomu, že mají AIDS. Takové dvojité přiznání je obzvláště bolestné jak pro rodiče, tak pro jejich děti. Někteří rodiče se pak sami rozhodnout „ zalézt do skrýše „ a s nikým o tom dále nemluvit.
Často slýchávám: „ Já to ale rodičům nemůžu říct, nezvládli by to „. Nebo „ To by je příliš ranilo „. To je velmi nespravedlivé. V takovém případě se prostě snažíte „ žít svůj život pro své rodiče „. Trváte na tom, že přesně víte, co si vaši rodiče myslí a co cítí. Dovolte jim žít vlastní život a mít vlastní city, myšlenky a reakce. Jak se mohou duševně rozvíjet, když je odmítáte obohatit o tuto zkušenost? Nikomu nemůžete doopravdy ublížit tím, když mu řeknete, jací doopravdy jste. Pokud se takový člověk rozhodne, že mu to ublíží, je to jeho vlastní reakce. Přitom si mohou vybrat z celé řady odlišných reakcí. Umožněte žít svým rodičům jejich vlastní život.
Doporučuji trénovat svěření se rodičům „ s nepříjemnými „ věcmi před zrcadlem. Vyberte si vždy toho z rodičů, před kterým máte větší potíže se odhalit a řekněte mu „ všechno „ do zrcadla. Poprvé to může i u Vás vyvolat silné emoce. Ale to je naprosto v pořádku. A stane se tak totiž v soukromí, kde vaším jediným svědkem bude zrcadlo. Podruhé už to nebude tak traumatické. Čím častěji to budete nacvičovat, tím snadnější to pro vás bude. Když pak dojde na skutečný telefonát či osobní rozhovor, zjistíme, že vibrace mezi vámi a vaší rodinou je mnohem otevřenější a vstřícnější. Máte-li na skutečné odhalení dejme tomu tři týdny, máte na nacvičování času habaděj.
Začněte slovy: „ Mámo a táto, chci vám něco říct „. A pak řekněte kdo jste. Můžete říct: „ Bál jsem se s vámi o tom mluvit, protože…..“ A řekněte jim, co od nich očekáváte. Nikoli to, co nechcete. Řekněte jim, co chcete. Neříkejte jim: „ Nechci, abyste se ode mě odvrátili „. Řekněte raději: „ Chci, abyste mě milovali, abyste mi rozuměli a abyste stáli při mně „. Každý další den vám bude jasnější, co přesně jim chcete říct. Kdykoli si na ně vzpomenete, pošlete jim lásku. A mezitím pracujte na milování sebe sama. To je totiž to nejdůležitější ze všeho.
Pokud se vaši rodiče, až jim řeknete pravdu, na vás rozzlobí nebo se k vám nebudou chtít znát, uvědomte si, že to je „ jen jejich první reakce „. Nechte to plavat. Dopřejte jim čas se s tím vyrovnat. Jako rodiče zcela jistě již NĚCO tušili. Umožněte jim tedy být sami sebou stejně, stejně, jako vy chcete, aby brali oni vás. Nepřestávejte jim posílat lásku a utvrzovat se v tom, že „ máte báječné rodinné vztahy plné porozumění“. Přesvědčili jsme se, že tato mentální práce skutečně působí a vyplácí se. Rodinné vztahy se po takovém cvičení vždy zlepší. Někdy dojde až k překvapivému obratu. Láska je tady a vy ji můžete pomoci nalézt a rozvinout.
Příště si řekneme, co dělat v případě, že vás rodiče zcela zavrhnou.
Iva Hédlová podle Louise L. Hay
