Je známé , že se v něm angažoval již zmiňovaný a dodnes záhadný vynálezce Nicola Tesla.Připravoval ho mimo jiné i Albert Einstein a matematický supermozek doktor Janus von Neumann. Vypracovali techniku, díky které okolo velkých objektů ( letadel, lodí )bylo možné vytvářet uzavřené elektromagnetické pole. Výsledkem bylo, že tyto objekty se stávaly pro radary ( a jak se ukázalo později i pro lidské oko ) neviditelné.
Mizely lodě i letadla
První experimenty se měly uskutečnit na Princentonské univerzitě v roce 1933. Úspěchy se však dostavily až o tři roky později, kdy se ke skupině vědců připojil Tesla a hned se stal ředitelem projektu. V roce 1940 se poprvé podařilo dosáhnout zmizení lodě, kterou obklopilo silné elektromagnetické pole. Další podařená zkouška byla v roce 1942, ale jí se již Tesla nezúčastnil, jelikož se obával, že takovým experimentům podrobí i lidi. Jeho protest však ostatní nezastavil. Chtěli si ověřit, jak lidské orgány snášejí působení silného elektromagnetického pole. Následkem urychlení elektromagnetických polí se okolo lodí objevovala jakási zelená aura. Před očima diváků se tvary lodí stávaly stále nejasnějšími, až nakonec byly vidět ve vodě pouze jejich obrysy. Když 20. července 1943 přišli na palubu takové lodi lidé, svědkové tvrdili, že rysy jejich tváře se taktéž rozplývaly. Někteří dokonce zpozorovali, že námořníci, nacházející se v té chvíli na palubě, jakoby se vznášeli nad vodou,anebo po ní chodili… Když posádku lodě po experimentu vyšetřili, zjistili, že všichni její členové se cítili velmi zle. Ale také zjistili i to, že většina námořníků měla vážné duševní poruchy. Navzdory strašným následkům experimentu výzkumy nepřerušili.
Experiment, který žil vlastním životem
Test, který později vzbudil hodně rozruchu, se uskutečnil 12.srpna 1943 v přístavu ve Philadelphii. Odborníci vytvořili elektromagnetické pole obrovské síly kolem válečné lodě Eldridge. Zpočátku všechno probíhalo podle plánu, ale když zvýšili sílu pole, svědci náhle spatřili záblesk a loď zmizela! Když se o chvíli později objevila, rádiostožár a přijímač byly zničeny a těla některých námořníků jakoby splynula s palubou. Zřejmě se jejich těla smíchala s částicemi materiálů lodě. Námořníci, kteří takovému osudu unikli, se zbláznili. Pouze dvěma technikům, bratrům Cameronovým, kteří v ten den obsluhovali generátor pod palubou lodě, se nic nestalo. Později bratři Cameronovi vyprávěli o svých neuvěřitelných zážitcích. Byli přeneseni časovým tunelem a ocitli se na základně Montauk v roce 1983. Potkali tam Januse von Neumanna staršího o 40 roků. Ten je upozornil, že nevypnuli generátor lodě a že to musí bezpodmínečně udělat. Po vypnutí zařízení se ocitli opět v roce 1943.
Ztracení v čase
Vědci neměli ani ponětí, jak mohlo dojít k cestě časem. Proto 28. října 1943 experiment zopakovali, ale na palubě nebyli lidé. Loď obklopili elektromagnetickým polem a postupně zvyšovali jeho sílu.V určité chvíli spatřili záblesk a loď zmizela. Když se objevila, chyběla část jejího vybavení a kontrolní stanoviště bylo vyhořelé. Odborníci zjistili, že během experimentu musel být někdo na palubě, ale stopy po něm se nenašly. Zanedlouho však přišla otřesná zpráva. Loď se objevila ve vojenském přístavu v Norfolku ( asi 600 km od Philadelphie ) a opět zmizela. Badatelům se tedy podařila i teleportace… O cestování v čase se dnes zajímá mnoho vědců, včetně snad nejznámějšího z nich, Stephena Hawkinga, který je přesvědčený, že takové cesty jsou možné. Podobný názor mají i vědci David Deutesch a Michael Lockwood. Z experimentů vědců s fotony začátkem 70. let, které se uskutečnily na Kolumbijské univerzitě, vyplynulo, že to, co je nyní, má vliv na to, co bude později, ale i budoucnost má vliv na současnost. Z toho je možné vyvodit, že minulost i budoucnost existují v současné chvíli ( což už dávno tvrdí např. indičtí sádhové, ale i jiní mystici ).
