Nevyvíjíme žádné napětí, nereagujeme, nebráníme se ani jim nevěnujeme pozornost. Prostě si jen tak sedíme. Díky tomuto cvičení zjistíme, že myšlenky vznikají a zase mizí jako oblaka na nebi nebo vlny na moři. Jakmile pochopíme, že myšlenky mají pomíjivý charakter, spatříme i svou vlastní podstatu v mlčení, mimo slova, mimo myšlení.
Jedním z nejzákladnějších nebo nejdůležitějších prvků, jež jsou součástí meditace, je čirá dbalost; stáváme se pozorovateli, kteří na ničem nelpí ani netrvají, kteří nečiní úsudky – a pozorují nikoli ze zorného úhlu vědomého já, ale z perspektivy samotného uvědomění. Registrujeme, jak v nás vznikají a zase zanikají fyzické počitky, emoce, zájmy, představy a vnitřní dialogy.
K zaměření pozornosti se možná rozhodneme použít nějakou pomůcku; můžeme například sledovat či počítat nádechy a výdechy, poslouchat repetetivní hudbu (mantry) nebo se koncentrovat na nějaký obraz (třeba plamen svíčky). Když si všimneme, že se pozornost toulá, že sledujeme proud myšlenek, prostě znovu upřeme pozornost ke zvolenému objektu; uděláme to bez zájmu, bez odsudku, bez velkého úsilí.
Můžeme vybírat mezi mnoha formami meditace i mezi školami a knihami, jež vyučují základní pravidla a techniky. Já jsem si zde vytkl za cíl zdůraznit, v čem je jádro meditace: v technice bystrého pozorování nezatíženého vazbami na věc.!
Zdroj: Dan Millman: Nevšední okamžiky (Průvodce pokojného bojovníka denním životem)
