Čínský kalendář je odvozen od nebeského pohybu Luny, narozdíl od západního kalendáře, který je odvozen od nebeského pohybu Slunce. Všichni víme, že síla Měsíce, jako nejbližšího nebeského tělesa, se projevuje například vzedmutím vodních ploch, moří a oceánů.
Je také všeobecně známo, že při úplňku vzrůstá nervozita, nespavost, ale i kriminalita a násilí. Vlivu Měsíce na život na Zemi si všímali již staří Číňané a vypracovali lunární kalendář.
Čínští rolníci používali kalendáře jako ročenky, podle níž určovali nejvhodnější dny pro setbu a sklizeň, ještě dávno předtím než moderní věda vyvinula své metody předpovědi počasí.
Nejnižší jednotkou lunárního kalendáře je lunární den, což je doba mezi dvěma kulminacemi měsíce, na Zemi reprezentována například periodou přílivu a odlivu. Trvá 24 hodin, 50 minut a 28 vteřin.
Základní jednotkou lunárního kalendáře není ale den, nýbrž lunární rok. Čínský lunární rok začíná obvykle koncem našeho ledna nebo začátkem února. Každému roku je v kalendáři přiřazeno jedno z dvanácti znamení čínského zvěrokruhu. Periodicky se tak opakuje rok myši, buvola, tygra, králíka, draka, hada, koně, ovce, opice, kohouta, psa a vepře.
Tato dvanáctiletá perioda se ještě kombinuje s pětiletou periodou, kdy se střídají elementy (kov, voda, dřevo, oheň, země) a dvouletou periodou, kdy se střídá náboj (Yang a Yin). Každý zrozenec je pak ovlivněn čínským znamením roku, elementem roku, nábojem roku, ale i čínským znamením dvouhodiny ve které se narodil.
