Musíme se vyrovnat se svým zvláštním způsobem, jak ovládáme jiné lidi. Je to naše ovládací drama , které jsme se naučili v dětství v boji o energii mezi ostatními lidmi.
Příklad: Tvůj způsob kontroly lidí a situací, s cílem získat energii, aby proudila tvým směrem, může být vytvořením si v duchu takového drama, během něhož vypadáš rezervovaně záhadně a tajemně. Doufáš, že se někdo pokusí zjistit, co se s tebou děje. Když to udělá, získáš jeho plnou pozornost a to k tobě vyšle jeho energii .
Rozeznáváme následující dramata: "rezervovaný", "tazatel", "zastrašovatel" a "lituj mě". Rezervovaní lidé vytvářejí tazatele a naopak. Zastrašovatelé vytváří typ lidí lituj mě a naopak."
Jestliže si označíme iniciátora komunikace slůvkem (JÁ) a adresáta slůvkem (TY) máme před sebou čtyři různé možnosti kombinací postojů člověka k sobě a ke svému partnerovi při vzájemné komunikaci:
|
|
Já |
Ty |
postoj: |
|
1. |
OK (+) |
OK (+) |
rezervovaný |
|
2. |
ne OK (-) |
OK (+) |
tazatel |
|
3. |
OK (+) |
ne OK (-) |
zastrašovatel |
|
4. |
ne OK (-) |
ne OK (-) |
lituj mě |
První dvě možnosti jsou konstruktivní kombinace postojů k sobě a ke svému komunikačnímu partnerovi. Vyznačují se pozitivním vztahem, respektem ke svému komunikačnímu partnerovi.
Druhé dvě možnosti jsou destruktivní kombinace postojů k sobě a ke svému komunikačnímu partnerovi. Vyznačují se negativním vztahem, despektem ke svému komunikačnímu partnerovi.
Nejčastěji dochází ke komunikaci mezi členy rodiny. Tyto výměny informací jsou také zpravidla pro život člověka nejdůležitější. Virginia Satirová ve svém díle: "Kniha o rodině", popisuje způsob komunikace v rodinách a z kvality této komunikace vyplývající lidské postoje. Základní otázka zní: Přináší mi společenství mé rodiny radost a povzbuzení? V. Satirová rozlišuje 3 aspekty rodinného života.
3 ASPEKTY RODINNÉHO ŽIVOTA
Pocity a názory, které má člověk o sobě a které nazývám sebehodnocení. Na úrovni sebehodnocení lidí závisí i další dva aspekty jejich rodinného života. Jsou to. Jednak způsoby, jak se lidé k sobě chovají, které lidé používají pro vzájemné dorozumění; nazývám je komunikace. A pravidla, kterými se lidé ve svém cítění a konání řídí.
ve všech rodinách platí:
Každá osoba má pocit vlastní ceny, pozitivní nebo negativní. Otázka zní:
Jaký?
sebehodnocení:
Pocit nízkého sebehodnocení ("prázdný hrnec") znamená, že i když máš nežádoucí pocity, snažíš se chovat, jako kdyby neexistovaly. Přiznat si své pocity malomyslnosti, to vyžaduje mít vysoký stupeň sebehodnocení.
Každá osoba komunikuje. Otázky zní:
Jakým způsobem? S jakým výsledkem?
komunikace:
jsou čtyři manipulační druhy komunikace
Vypočítávající reakce může vyvolat závist. (viz."rezervovaný", flegmatik)
Rušící reakce může vyvolat chuť bavit se. (viz."tazatel", sangvinik)
Vinící reakce může vyvolat strach. (viz.""zastrašovatel", cholerik)
Smířlivá reakce může vyvolat pocit viny. (viz.""lituj mě", melancholik)
Takže:
Jestli v tobě vyvolávám závist, možná se staneš mým spojencem.
Jestli v tobě vyvolávám chuť bavit se, možná mě budeš tolerovat.
Jestli v tobě vyvolávám strach, možná mě budeš poslouchat.
Jestli v tobě vyvolávám pocit viny, možná mě budeš šetřit.
Ale v případě těchto mých reakcí ke mě nemůžeš mít důvěru.
Důvěru ke mě můžeš mít v případě, že se ti upřímně svěřím se svými pocity, projevím otevřeně svůj postoj (souhlas či nesouhlas) nebo dám otázkou najevo to, že situaci zcela nerozumím.
Každá osoba se řídí nějakými pravidly. Otázky zní:
Jaká jsou pravidla jednotlivých lidí v rodině? Jsou shodná nebo se liší?
Pravidla:
Komu se můžeš svěřit?
Jak se zachováš, nesouhlasíš-li s někým nebo s něčím?
Jak se dotazuješ, nerozumíš-li něčemu (ptáš se vůbec)?
Možnosti tu jsou. Každý z nás má vytvořené své ovládací schéma, pomocí kterého řídí vztahy s ostatními lidmi. Jakými mechanizmy si však jedinec své originální ovládací drama vytváří? Každý jsme neopakovatelná individualita. V něčem se ale shodujeme s velkou skupinou ostatních lidí. To něco je naše krevní skupina.
