Ideální hladina cukru v krvi je 4 až 5 mmol/ litr krve, normálně do 5,6 mmol/ litr krve, lehce zvýšená hladina 5,6 mmol/l krve až 7 mmol/l krve, ale přes 7 mmol/ litr krve je signálem pro nemoc nazývanou cukrovka. Vyskytuje se, když slinivka břišní tvoří málo inzulínu, nebo když netvoří žádný inzulín, nebo když je inzulín sice produkován, ale tělo na něj nereaguje. Potom se cukr v krvi nedovede spálit.
Rozlišujeme cukrovku prvního typu a druhého typu. O diabetes mellitus 1. typu hovoříme tehdy, když slinivka inzulin netvoří; často vzniká již v dětství, v důsledku poruchy imunity.
I obyčejná chřipka dovede v takovém případě způsobit chaos v obraně – tělo si vytvoří protilátky a omylem zaměří svou pozornost na vlastní beta buňky slinivky, které nemohou správně tvořit inzulin. Jestliže tento proces proběhne rychle a nemoc se projeví až klinickými příznaky cukrovky se zjištěním vysoké hladiny glykemie v krvi, je většinou pozdě – uvedený proces definitivně beta buňky zničí a není tedy jiné cesty než píchat inzulín. V Česku podle statistik trpí tímto typem kolem 55000 lidí. Svou roli sehrává dědičná dispozice, ale je nutno podotknout, že této dispozici silně napomáhá dnešní trend hektického života, stále více oslabovaný imunitní systém a jiné rizikové faktory.
Cukrovka II. typu je taková, kdy se inzulin tvoří, ale tělo jej není schopno využít. Tímto typem v Česku trpí okolo 750 000 lidí. Zde převažují faktory jako obezita, nedostatek pohybu, špatná skladba jídla a samozřejmě také genetický předpoklad. Termín epidemie cukrovky je trefný. Léčí se dietou, léky a v pokročilejších fází inzulinem.
Je také třeba zmínit termín prediabetes. Používá se pro období, kdy má pacient hladinu cukru vyšší, než je norma, tedy od 5,6 do 7 mmol / litr krve. Skutečný počet nemocných může být až o 200 tisíc vyšší, protože lidé často o své nemoci nevědí. O cukrovce bylo napsáno mnoho knih, můžeme si o ní číst v kterémkoli časopise, můžeme se seznámit se statistikami, ekonomickými čísly apod. Ale tento článek píši proto, abych naznačil, jak se dívá na tuto epidemii celostní medicína a jakým způsobem může do procesu zasahovat.
Diabetes mellitus 1. typu
Jestliže má jedinec dispozici k cukrovce, neznamená to, že musí nemoc vždy dostat. S dědičnou dispozicí totiž člověk zdědí také své životní návyky, způsob stravování a jiné tendence, které pak skutečně vedou k nastartování nemoci. Ono nastartování nemoci, jak bylo popsáno výše, také není jen tak jednoduché. Jako příčina bývá často uvedeno, že jí byla chřipka, která nastartovala chybný imunitní proces. Jenže – co to znamená? Imunitní systém vlastně selhal, buď byl virus velmi agresivní, nebo prostě již v tomto okamžiku byl systém nemocný, slabý, vyčerpaný předchozími infekty, které byly léčeny antibiotiky, dále vytvořenou střevní dysbiózou, očkováním, přítomnou alergií, stresem nebo jinou nepohodou. Vlastně si ten člověk vytvářel nevhodné vnitřní podmínky, jeho pomyslná „nádoba“ se různými stresory naplnila – a pak přišel (do této chvíle banální) virus, a ten způsobil, že těmito stresory „začala nádoba přetékat“. Příčinný řetězec cukrovky, startovacího viru a slabé imunity je často mnohem delší a sahá do velké hloubky, až do nejranějšího věku.
Nyní se zastavme v období, kdy se nemoc nastartovala a protilátky působí na beta buňky slinivky – dostaví se projevy nemoci, pacient je hospitalizován a pomocí velmi vyspělé techniky a vypracovaných metodik se stabilizuje, je naveden na inzulin, na dietu, je mu vysvětlen jídelníček. Pacient a jeho rodina prožívají životní zlomový okamžik a postupně se smiřují s tímto „osudem“. Jenže se zde vznáší stále nezodpovězená otázka: Zničily ony protilátky definitivně beta buňky, nebo jsou stále ještě nějaké, které pracují? Ve své podstatě od okamžiku onoho startu jde – o čas!
Technika podávání inzulinu a stabilizace stavu je jasná, ale není jasná ta situace kolem zastavení autoimunitního procesu. Tady medicína pokulhává, často vidím, že lékař sklapne složku a řekne „Cukrovka – inzulin, nemůžeme nic jiného dělat“ a o proces, který by měl poplašenou imunitu zklidnit, se již nestará. Lékař tím dává nemoci a člověku program, že jde o konečné řešení – do konce života užívat inzulin.
Existují výzkumy i první náznaky řešení, ale jde to pomalu – obrovské množství financí jde do pokroku v léčení cukrovky – v léčení následků: Víme o inzulinových pumpách, víme o existenci inhalačních inzulinů, máme vypracované kontrolní mechanizmy, ale ten směr do imunomodulace zatím vázne – škoda. Člověka to svádí k myšlence, jestli vůbec existuje snaha průmyslníků a politiků o výzkum. Kdyby se totiž tato cukrovka léčila včasnou nápravou chybně reagujícího imunitního systému, pak by se vůbec nemusela cukrovka tohoto typu uskutečnit, a pak by si ten člověk nepotřeboval kupovat celá následující léta inzulin a jiné prostředky potřebné ke svému léčení. Jinými slovy, nebyl by ani „diabetický průmysl“.
A co dál?
Tím, že ony protilátky definitivně zničí beta buňky a že člověk bude muset užívat inzulin, to končí? Nyní není řeč o následcích cukrovky – statistického zkrácení délky života, oslepnutí, amputaci nohy, dvojnásobného rizika infarktu a mozkové mrtvice. Stále se hlásí ke slovu otázka: A ta autoimunitní příčina se zastavila? Nebo se bude vyvíjet dále? Který orgán napadnou poplašené imunitní buňky nyní? Třeba štítnou žlázu? Popsaný příčinný řetězec pokračuje dále. Celá mašinérie kolem cukrovky vrací sice pacienta zpět do relativně normálního života, ale otazník, který vidíme při rozboru situace z pohledu celostní medicíny, je stále přítomen. Není řešena příčina.
Namísto konkrétního průlomu v řešení příčiny můžeme číst ve článcích pocházejících z České farmakoekonomické společnosti výroky typu:
„Nepodaří-li se zavést do praxe důslednou prevenci snižující počty výskytů cukrovky a zintenzívněním léčby oddalovat komplikace u stávajících pacientů, nebude v brzké budoucnosti reálné náklady na léčbu cukrovky financovat“.
Nebo
„Diabetici bez ohledu na věk spotřebují ze zdravotního pojištění 2 až 5krát více prostředků než zdravá osoba ve stejné věkové skupině a léčba pacientů s komplikacemi stojí dokonce 10krát více než nemocných bez diabetických komplikací..“
Nebo
„Cukrovka je velmi zákeřné onemocnění, protože v počátečním stadiu nebolí, pacientům nepřekáží. Postupně však poškozuje cévy, ledviny, oči, nohy a může způsobit srdeční infarkt či mozkovou mrtvici…“
Ano, to všechno je pravda, ale jsou to jen pojmenované projevy, které již známe.
autor: MUDr. Pavel ŠÁCHA
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
