Připravují se z domácích rostlin a do určité míry nahrazují čínský čaj. Jsou dobrým občerstvujícím nápojem. V naší flóře je řada rostlinných druhů vhodných k nahrazení čínského čaje. Do čajových směsí se používají i některé léčivé rostliny. Užíváme-li je ve správném množství a ve vhodné době, vyhneme-li se návyku na některé léčivé druhy, není námitek proti jejich použití. Jinak vzniká nebezpečí, že si organismus na léčivý druh zvykne a v době nemoci na léčivo tak dobře nereaguje.
Domácí čaje se liší od čaje čínského tím, že neobsahují kofein, který má povzbuzující účinek. Příjemnou chutí a vůní se však některé z domácích čajů čínskému čaji nejen vyrovnají, ale mnohdy jej i předčí.
K přípravě domácích čajů se užívá kromě květů především listů. Chceme-li dosáhnout příjemné chuti a vůně, podrobujeme listy – stejně jako u čínského čaje – fermentaci. Je to velmi výhodný způsob zpracování a lze ho používat při úpravě listů obsahujících třísloviny. (Nemůžeme ovšem fermentovat rostliny se silným léčebným účinkem.) Čaje z neupravených listů nejsou tak aromatické a mají svíravou chuť. K fermentaci sbíráme jen listy mladé, šťavnaté (bez řapíků) nebo mladé špičky větví a lodyh od doby rašení až do počátku květu rostliny. K fermentaci potřebujeme větší množství materiálu. Po sběru necháme nejdřív zelený materiál půl dne až den na stinném místě poněkud zvadnout, pak listy rozložíme na tenkou vrstvu a válečkem pomačkáme. Takto upravenou surovinu rozložíme na plátno (nikoli na igelit, který odnímá vůni), stočíme je jako ovocný závin, smotky uložíme na teplém místě a zatížíme. Fermentace je proces vyvolaný působením různých fermentů, které pozměňují určité vlastnosti látek. Materiál se samovolně zapaří. Asi po 2 dnech smotky rozbalíme, drogu ve stínu dosušíme a rozkrájíme. Fermentace ovlivní nejen vůni, ale i vzhled a barvu. Fermentované listy jsou tmavší, hnědší až černé a vůní připomínají čínský čaj. Domácí čaje obvykle připravujeme z druhů indiferentních, s určitým obsahem tříslovin. Jsou to hlavně ostružiník, maliník, jahodník, kontryhel a vrbka. Po fermentaci si zachovají osvěživě nakyslou chuť a značný obsah vitamínu C.
Čaje můžeme připravovat také z druhů aromatických, např. heřmánku, máty peprné, meduňky,lipového květu, mateřídoušky, tymiánu nebo i šípků. Šípky sice nemají tak silné aroma, ale čaj má nakyslou chuť a při opatrné a správné úpravě také značný obsah vitamínu C.
Chuť osvěžujících čajů můžeme ještě dál korigovat přidáním jablečných slupek (např. z malináčů) nebo sušených slupek pomerančových a citrónových (před použitím dobře umýt!) zbavených vnitřní hořké bílé dužiny.
Při úpravě nápoje používáme samozřejmě většího množství listů než u léčivých čajů, na litr vody dáváme obvykle 3 – 4 polévkové lžíce. Listy nikdy nevaříme, pouze je spaříme vroucí vodou. Užíváme nádoby nekovové. Čaj musí být čirý a zlatohnědě zbarvený. Nejlépe chutná, je-li přiměřeně teplý a sladký.
K přípravě čaje použijeme buď jeden druh (např. lipový květ), nebo kombinujeme několik rostlinných druhů, nejčastěji drogy tříslovinné s aromatickými. Volba obyčejně závisí na osobité chuti. K dlouhodobému užívání se osvědčily např. směsi:
- 2 díly listů jahodníku, po 1 dílu maliníku a ostružiníku, vše fermentované.
- 3 díly lipového květu, 1 díl heřmánku, 1 díl listů jahodníku a 1 díl jablkových slupek.
- Po jednom dílu heřmánku a lipového květu.
- Po 2 dílech listu maliníku, ostružiníku a jahodníku, květu trnky, lipového květu 1 díl, kořene žindavy 1 díl.
- Listu ostružiníku a jahodníku po 2 dílech, natě dobromysli a květu podbělu po 2 dílech, květu černého bezu 1 díl.
- Listu ostružiníku, maliníku a ořešáku vlašského po 2 dílech, šípku, květu řebříčku a natě konopice po 1,5 dílu, kořene ibišku a višňových květů po 1 dílu.
Čaje občas vystřídáme (zejména nejde-li o indiferentní druhy rostlin), např. čaje z bylinných částí s čajem ze šípků.
