Toto psychické utrpení je pak ale mnohem těžší a bolestnější než „jen“ fyzické strádání.
Navíc duševních chorob a to zejména depresivity včetně dalších psychických poruch valem přibývá. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že během dalších dvaceti let se deprese posune v žebříčku příčin onemocnění na druhé místo. Zpráva také uvádí, že každý rok spáchá milión lidí sebevraždu a pokus o ní učiní deset až dvacet miliónů lidí – citováno z českého překladu bh.O.Hládka původně anglického článku bh.Tírthy.
Současně se mění i klinické obrazy a projevy již známých onemocnění a nejen to, mění se také pacienti a jejich fyziologie a reakce. Mladší generace je jiná než jejich rodiče.
Reakce na utrpení a projevy nemoci jsou u mladých lidí a dětí odlišné vzhledem k jiné struktuře osobnosti mladších lidí, kdy nad organickými chorobami převažují onemocnění funkčního charakteru a je více „problémů“ s energií než s hmotným orgánem.
U většiny nemocí je sice v chytrých knihách popsáno mnoho zajímavého, ale to nic nemění na skutečnosti, že každý stůně stejně jinak a nemoc, kterou sice můžeme popsat souborem určitých znaků probíhá u každého pacienta odlišně. Nemoci mohou být stejné, ale každý stůně jiným způsobem.
Změny v této oblasti souvisí s úrovní vědomí, chápání a poznání člověka, kdy sice můžeme být okouzleni až fantastickými výdobytky technických věd, digitálních technologií a komunikačních počítačových programů, ale to nás k poznání toho, čím člověk ve skutečnosti je, neposune ani o píď blíž. Naše pozornost tím totiž stále zůstává zaměřena na věci vnější, maximálně na věci mimo nás a minimálně pak na skutečnosti vnitřní, na projevy a procesy našeho nitra, duše a vědomí, které zanedbáváme.
Velký rozpor mezi tím, co víme o vnějším světě a toho, co víme sami o sobě se prohlubuje a starověké memento :“poznej sebe sama“ je stále aktuálnější a stále nedostatečně chápané, nerealizované a nedoceňované.
Fakt, že sebe sama skoro neznáme nebo známe minimálně, jelikož je naše pozornost z 99 ti procent pohlcena vnějšími věcmi, je důvodem, že se v sobě nevyznáme a když přijdou potíže nevíme si rady, trpíme a svůj boj prohráváme.
KOUPÍME-LI SI DNES JAKÝ KOLIV TECHNICKÝ „ZÁZRAK“ , TELEVIZOR, MOBILNÍ TELEFON NEBO PRAČKU, DOSTANEME SPOLU S TÍM PODROBNÝ NÁVOD, KTERÝ NÁS POUČUJE O VŠECH FUNKCÍCH TOHOTO PŘÍSTROJE.
Návod na použití tak složitého ústroje, jakým je náš organizmus, mozek, jehož kapacitu využíváme max. na 5 % a na správné zacházení sama se sebou jakožto s člověkem, ale v porodnici nedávají a tak jsme nuceni se bolestně učit až ze svých chyb a pádů.
Dá se říct, že život s jeho průměrnou délkou asi 70-ti let je na tak složitou lekci opravdu příliš krátký a lze pak více pochopit východní filosofie, které argumentují reinkarnací.
V současnosti jsme tak jako tak chtě nechtě svědky velkých změn kolem nás a to ve všech sférách života a nejen tedy v oblasti poznávání příčin lidského utrpení, sférou, kterou se v podobě nemocí zabývá medicína a příbuzné obory.
Můžeme mít pocit, jakoby to staré přestává fungovat a to nové jakoby se teprve rodilo.
Stále však v léčení nemocí přetrvává i navzdory pokroku vědy a v myšlení lidí mnoho zastaralého, nesprávně chápaného a rozporuplného. Je to tím, že jak školská věda tak pacienti hledají příčiny utrpení jen v hmotném těle, kde se nemoci pouze projevují, ale jejich původ je jinde. Je tam , kde ho lidé nehledají a proto nenalézají. Je v úrovni vědomí, psychiky a jemnějších energetických úrovní, které nejsou lidským smyslům dostupné.
Lidské smysly a zejm. zrak jsou nastaveny na příjem jen omezeného spektra elektromagnetického záření a tak vidíme jen to co zachytí sítnice oka a poznáváme jen to, čemu odpovídá již v mozku a v paměti vytvořená matrice odpovídající naší konkrétní zkušenosti. My sice vidíme solidní hmotný útvar jako např. židli nebo hrneček na stole, ale to jen proto, že to odpovídá naší představě a zkušenosti vytvořené ve vědomí.
Ve skutečnosti je všechno energií, jak řekl už skoro před sto lety kvantový fyzik Albert Einstein a pokud naše smysly vnímají „neprostupnou“ hmotu je to jen interpretace smyslů potažmo mozku (CNS) a neodpovídá to plné pravdě nýbrž jen pravdě částečné.
Stejně jako žijeme v iluzi smyslů i v jiných oblastech (např. iluze vnímání času) není v žádném případě dokonalé ani naše poznání sebe sama a poznání příčin utrpení.
Kdybychom položili běžně uvažujícímu člověku otázku: „ Na co si nejvíce pamatuje a co bylo před jeho narozením nebo jestli se pamatuje na svůj porod“ nebude si asi stěžovat na krátkou paměť jako spíš na tazatelovu nepatřičnost. Přesto není problém v tazateli, ale v dotazovaném, přestože se jistě někde v mozku tohoto člověka nachází úroveň (místo), která tyto události zaregistrovala. Neznamená to, že když si je nedovede vybavit a rozpomenout se na ně, že neexistují. My ale podléháme iluzi, že pokud něco nevíme, tak to prostě neexistuje.
Kvantová fyzika dnes už sděluje naprosto otevřeně, že vše je jinak a že naše vnímání světa a tím i sebe sama je velmi subjektivní, zkreslené, povrchní a nedostatečné pokud se spoléháme jen na své omezené smysly a nedostatečně využívaný (5 %) mozek.
Einstein už v první polovině minulého století prohlásil, že nejen hmota ale i energie jsou ekvivalentní (souměřitelné) projevy jedné a téže entity (podstata) a že pro ně platí stejné přírodní zákony. Jelikož se žádná energie nemůže ztratit, ale pouze přejít jedna její forma v druhou podle zákona zachování a přeměny, je nasnadě, že nejsme schopni poznat sebe sama a tím člověka a příčiny jeho nemocí bez toho, abychom nevzali do úvahy i energetický rozměr lidské bytosti a neomezovali se jen na jeho hmotnou, smysly vnímanou jevovou stránku, ale uvědomili si, že ve hře také energie projevující psychickými procesy, myšlením, cítěním, vnímáním, poznáváním, uvažováním a dalšími (mentálními) funkcemi.
Je až s podivem, že nejen průměrnému člověku 3. tisíciletí, ale zejm. kompetentním vědcům nedochází, že pokud se nevezme v potaz energii, nelze člověka pochopit v jeho celistvosti, protože lidská bytost není jen hmotnou strukturou a tělem složeným z masa, krve, kostí a orgánů, ale že ve hře je životní síla, se kterou už 5000 před námi pracovala čínská medicína a odvozovala příčiny lidských neduhů od nerovnováhy právě této vitální energie, kterou nazývala Čchi.
Polaritami mezi kterými se energie projevuje jsou známé pod pojmem Jang a Jin a jejich symbolem je známá čínská monáda zobrazující kruh rozdělený sinusovku na dvě stejné, ale odlišně zbarvené, poloviny obsahující v sobě zárodek opačného pólu.
Autor: MUDr. Tom KILIAN
