Nevidomá Pavla Francová, paralympijská medailistka v běhu na lyžích, sdělila dvěma desítkám zájemcům své zkušenosti z kontaktu se světem vidících.

   „Není třeba žádný recept. Důležité je poskytnout nevidomému prostor, aby mohl říci, co potřebuje,“ řekla a přiznala, že jí samotné se několikrát stalo, že ji ochotní lidé převedli přes ulici, i když to nechtěla, a tak se pak musela vracet.

   Lidé podle Pavly většinou mají zábrany. Nevědí, co dělat a co říkat. „To je v pořádku, když vidící dá nevidomému najevo, že neví – řeší situaci společně, nevidomý je v té dvojici ten zkušený,“ řekla.

   Jedna z účastnic semináře přiznala, že nabídla pomoc slepci, který stál před bankou a řekl jí, že hledá obchodní dům. Když ho k němu dovedla a zeptala se, jestli ještě něco potřebuje, řekl, že blízko obchodního domu má být banka, kterou hledá. A tak se společně k bance museli vrátit.

   Podle Pavly to je dobrý doklad toho, že je třeba se vždy jasně domluvit. Lidé by podle ní měli vědět, že pro kontakt s nevidomým není nic jiného než jazyk. Lidé doprovázejí řeč gesty, když se potkají, usmějí se. Nevidomý to nevnímá. Když ho chce někdo pustit sednout v tramvaji, nebo je nevidomý v obchodě na řadě, je třeba ho oslovit, nestačí usmívat se, poradila Pavla.

    Nevidomé podle ní matou neurčitá slova, například zvolání pozor. Když je slyší na ulici, nevědí, zda mají uskočit před autem, zůstat stát, nebo na ně padá ze střechy taška. „Lepší je zavolat stůjte, utečte,“ poradila.

   Lidé, kteří již léta nevidí a jsou se svým stavem smířeni, mají podle Pavly někdy z rozpaků vidících legraci. „Na rozloučenou řeknou, kdy se uvidíme, pak se zarazí a začnou se omlouvat. My se tím bavíme,“ usmála se.

   Jednatřicetiletá Pavla Francová, v dětství téměř a od 15 let zcela nevidomá, pracuje ve sdružení Okamžik jako vedoucí poradny pro otázky samostatného života nevidomých a lektorka programu osobní asistence pro nevidomé. Sdružení vydalo reprodukce jejích obrazů, které namalovala hmatovou technikou. Pavla ráda sportuje, dříve závodně běhala na běžkách, v současnosti s průvodcem obden běhá až deset kilometrů, ráda jezdí na kole a plave.

Zdroj : ČTK – Naďa Myslivcová kš

Sdílet
Předchozí článekDYSLEXIE
Další článekZBAVTE SE ZLOZVYKU KOUŘENÍ