Nejdřív je vždy jedináček (pokud se nenarodí dvojčata). Položme si otázku, co dnes hýbe světem mladých? To, aby měli práci a mohli zabezpečit svoje dítě. Všichni víme, jak je někdy obtížné vrátit se po mateřské dovolené zpět do práce. Ne každý zaměstnavatel je ochotný tolerovat vaší nepřítomnost v zaměstnání kvůli nemoci dítěte. Ještě horší bývají i kolegyně a kolegové, kteří poukazují na to, že vlastně dělají za vás.
Není pak lepší zůstat při jednom dítěti?
Otázka výše platu je také podstatná. Budete moct dát druhému dítěti to, co jste dali jednomu? Teď vůbec nemluvím o zájmu, lásce a péči. To je pro mne samozřejmost.
Jde spíše o to, jestli když jedno dítě pojede na školu v přírodě, tak to druhé může na letní školku? Víme, co to stojí a co další vybavení na obě akce?
Dalším důvodem, proč třeba rodiče druhé dítě nechtějí, může být i to, že první potomek se narodil po umělém oplodnění a oni už nechtějí absolvovat to martýrium, kterým prošli. A to, že párů, kteří nemohou mít děti přirozeným způsobem přibývá, víme všichni.
Myslím, že mít sourozence je přání skoro všech jedináčků. Já jsem jedináček nebyla, ale bratr byl starší o 10 let. On byl těch 10 let jedináčkem, nemusel se s nikým dělit. Ale já se musela dělit od narození. Tak spíš šidil on mě a já byla tak hloupá, že jsem se nechala.
Můj druhý vnuk se narodil 7 let po tom prvním. Ačkoliv rodiče chtěli holčičku, vnuk i já jsme si přáli kluka. Já věděla, že dva kluci s takovým odstupem si budou rozumět lépe než kluk s holčičkou. Teď po letech vidím, že jsem měla pravdu. Přesto, že se někdy hádají a perou, mají se moc rádi a jeden bez druhého nemůžou být, stýská se jim.
Nedávno jsem četla zajímavý článek o tom, že některé národy v Evropě během několika desítek let přestanou existovat, prostě vymřou, nahradí je jiné rasy, které se nám nebudou v ničem podobat.
Asi to tak bude, svět je dnes jiný a nikdo s tím nic nenadělá. Nebo snad máme mít víc dětí jen proto, aby se nevyplnila předpověď?
Co vy na to? Jedináček nebo více dětí?
Autor: AVI
