Žijeme v dobách internetu a informační společnosti, takže je zcela normální, když jsme lépe informovaní než obyvatelé amerického venkova v první polovině minulého století. Ale je tomu opravdu tak?
V dnešní době jsme si již zvykli, že politici a média nám lžou o všem možném, tak proč by měli mluvit pravdu zrovna o marihuaně?
Máme sice k dispozici nesmírné množství informačních materiálů, ale to nijak neznamená, že bychom byli o moc informovanější než naši předci. Většina lidí ani nemá čas tyto informace analyzovat a spokojí se raději s předžvýkanými názory komentátorů mainstreamových médií. Je dobře známo, že často opakovaná lež se stává obecně přijímanou pravdou, a v případě informací o konopí to platí ještě víc než jinde. Žádná jiná rostlina nebyla v moderní historii lidstva tak démonizovaná a pomlouvaná. Žádná jiná rostlina přitom nebyla pro lidstvo tak užitečná a nepřispěla k procesu jeho civilizace jako konopí. A právě v jeho obecné prospěšnosti a široké využitelnosti tkví pravý důvod dnešního zákazu. Konopí je totiž VELMI NEBEZPEČNÉ! Jen je otázka pro koho vlastně a proč?
Dějiny zákazu konopí
Lidé konopí užívají již od pradávna a pěstují či sbírají tyto rostliny, které volně rostou v přírodě po téměř celé zeměkouli. Většinou starých kultur bylo konopí považované za dar od Boha a uctívaly je jako posvátné. Využívaly je jak k léčení, tak i k hospodářským účelům. Konopí se možná zasloužilo i o vznik tak zásadně důležitého prvku civilizace lidstva, jakým je zemědělství. Je totiž velmi pravděpodobné, že konopí bylo úplně první pěstovanou plodinou v dávných lidských sídlištích. Archeologické nálezy dokazují, že konopí je dávným a užitečným společníkem lidstva již od prehistorických dob.
V Evropě inkvizice zakázala konopí již ve středověku a zařadila je do kategorie čarodějného býlí. Ačkoliv se konopí všude hojně pěstovalo jako hospodářská plodina, jeho kouření bylo nadále považováno za smrtelný zločin čarodějnictví, za nějž se obvykle trestalo upálením. Roli inkvizice v moderní historii převzali v minulém století mocní američtí průmyslníci, kteří zašli ještě dále než církev a pěstování této rostliny úplně zakázali. Postarali se o to, aby se na užívání marihuany nahlíželo jako na symbol morálního úpadku a bylo mylně považováno za zlozvyk vedoucí k závislosti na tvrdých drogách. Konopí totiž představovalo nebezpečnou konkurenci nově vznikajícím průmyslům založených především na ropě jako základní surovině.
V současné době se ve světě ustupuje od politiky trestního postihu držení konopí pro vlastní potřebu, neboť vědecké studie prokázaly, že tato lehká droga je ve srovnání s legálními tvrdými drogami, jakými jsou alkohol a nikotin, jen velmi málo škodlivá. Navíc se zjistilo, že přísný zákaz marihuany a její trestní postih nehrají žádnou odstrašující roli, spíše naopak – jsou přímo škodlivé – a že zrušení postihu za držení marihuany pro vlastní potřebu nemá negativní společenský dopad. Ukázalo se, že obavy z růstu spotřeby konopí po jeho přeřazení do nejnižší skupiny klasifikace nebezpečnosti drog, jak učinila Velká Británie byly nepodložené. Dokonce se zdá, že užívání konopí ztrácí svoji přitažlivost "zakázaného ovoce" mezi mládeží, protože od jeho dekriminalizace byl zaznamenán ten nejmenší meziroční nárůst počtu uživatelů za celé poslední desetiletí.
Nepřátelé konopí však při jeho očerňování používají metody, které s vědou nemají nic společného. Ostatně, proč by měli, když jejich averze k této rostlině nevychází z racionálních důvodů, ale spíš s jejich nekonečné zištnosti. Příkladem jejich přístupu je mýtus o extrémně vysokém obsahu THC v dnešní běžně dostupné marihuaně, který před lety vytvořili vládní protidrogoví odborníci v USA. Tvrdili, že dnešní mládež kouří speciálně šlechtěné konopí, které je desetkrát i více silnější než to, které kdysi kouřili hippies. Varovali, že od těch idylických dob síla marihuany na dnešním trhu až třicetkrát stoupla. Samozřejmě, že to byl naprostý nesmysl, ale účelem bylo vyděsit rodiče dnešních teenagerů, kteří v mládí k tomuto hnutí patřili a mohli by mít tolerantní postoj k užívání konopí.
Zdravotní rizika užívání konopí
Konopí je psychoaktivní bylina, která dočasně mění stav vědomí, a je tedy třeba ji užívat poučeně a s rozvahou stejně jako všechny ostatní přírodní látky s podobnými účinky. Při rozumném používání (na rozdíl od "zneužívání") poskytuje příjemnou a obohacující relaxaci, usnadňuje společenský styk, protože zvyšuje empatii, a hlavně nezpůsobuje tak nebezpečnou závislost jako ostatní legální látky běžně používané k relaxaci ve volném čase. V následujícím žebříčku síly závislosti se marihuana dokonce nachází až na posledním místě za nikotinem, tvrdými drogami, alkoholem a kofeinem.
Klasifikace obvyklých návykových látek
prof. dr. Jack E. Henningfield, NIDA, John Hopkins Medical School, Baltimore 1994)
Poslední vědecké výzkumy ukazují, že neexistuje žádná příčinná spojitost mezi užíváním marihuany a rozvojem schizofrenie u mladých lidí, jak se v posledních měsících v našich médiích s oblibou tvrdilo. Stejně tak padl i mýtus, že dlouhodobým užíváním marihuany dochází k poruchám funkcí mozku. Na tom, že rekreační užívání marihuany není nijak výrazně společensky ani zdravotně nebezpečné, se ostatně shodly všechny vědecké komise, které její působení v tomto směru ve světě studovaly (od roku 1894 jich bylo již kolem dvaceti!).
Marihuana má oproti alkoholu mimo jiné i tu výhodu, že druhý den po ní není kocovina, takže je čím dál tím více oblíbená jako relaxační prostředek pro volný čas mezi mladými výkonnými manažery. Již řadu let není pravdou, že marihuanu užívají jen dlouhovlasí nostalgikové hnutí hippies, ale mezi jejími uživateli dnes nalezneme i zaměstnance velkých podniků, bank, vědce i manažery stejně jako umělce nebo počítačové techniky. Věková hranice se také silně posunula směrem výše a v budoucnosti ještě stoupne v závislosti na tom, jak bude stárnout generace dnešních třicátníků se vstřícným postojem k rekreačnímu užívání konopí.
Válka proti drogám
Americká "Válka proti drogám" vždy byla a stále ještě je křiklavým neúspěchem. Za poslední desetiletí jen nenasytně polyká miliardy dolarů daňových poplatníků a prosazuje čím dál tím přísnější tresty, zatímco drogy jsou snadněji dosažitelné a levnější než v minulosti. S metaforou "Válka proti drogám" přišel v roce 1968 Richard Nixon v rámci své předvolební prezidentské kampaně postavené na "tvrdém postihu zločinu". Její koncept se během následujících více než 30 let úspěšně rozvinul, protože se v něm zhlédly velmi početné a mocné zájmové skupiny.
Patřily k nim nejen rodiče vyděšení nezvládnutelným chováním svých dospívajících dětí, ale i policejní aparát, jenž zavětřil příležitost k posílení svého rozpočtu, nebo politici, jimž vyhovoval pojem války proti drogám jako přitažlivé heslo pro získání přízně konzervativních voličů. Dokonce i liberálním politikům se tento koncept zalíbil, protože jim dával příležitost ukázat, jak "tvrdý" postoj dokáží zaujmout při obraně zájmů občanů. Američtí prezidenti často zneužívali boje proti drogám k odlákání zájmu veřejnosti od svých špinavých skandálů, v médiích se protidrogové téma dobře vyjímalo v palcových titulcích a pro technology vojenské moci se stalo užitečnou náhražkou za komunistické nepřátele z dob studené války.
Ale dnes se i v Americe časy mění a důkazem je i změna postoje ze strany, z níž bychom to asi nejméně očekávali. Američtí policisté totiž založili organizaci LEAP, jejímž cílem je dát prostor k vyjádření aktivním i penzionovaným ochráncům zákona, kteří jsou přesvědčeni, že válka proti drogám selhala. Žádá ukončení prohibice a její nahrazení alternativními metodami přispívajícími ke snížení počtu úmrtí, zločinnosti a závislostí spojených s drogami. Za pouhé dva roky své existence se z původních pěti členů rozrostla v mezinárodní organizaci působící v osmi zemích a sdružující přes dva tisíce profesionálů včetně policistů, probačních úředníků, soudců a prokurátorů. Jedním z cílů organizace je i obnovení respektování práva a úcty k policistům, která v očích obyčejných lidí silně poklesla právě v důsledku jejich účasti na válce proti drogám.
V LEAP jsou přesvědčení, že chceme-li úspěšně bojovat proti drogám, musíme drogy nejenom legalizovat, ale také je vyloučit z černého trhu jako zdroj zisku. Tvrdí, že zlegalizováním drog a jejich výrobou a distribucí v malých množstvích (pro osobní potřebu) všem dospělým osobám, které o ně požádají, na celá léta radikálně oslabíme moc organizovaného zločinu a teroristických skupin, pro něž dnes drogy představují nevyčerpatelný zdroj příjmů.
Po markantním neúspěchu amerického protidrogového programu DARE je dnes již jasné, že válka proti marihuaně naprosto selhala. V USA, kde je užívání konopí většinou velmi přísně stíháno, je mladí lidé dokonce začínají kouřit dříve a v daleko větší míře než třeba v Holandsku, kde je jeho užívání zákonem tolerováno. Proto také několik států Evropské unie v posledních letech dekriminalizovalo držení a užívání konopí pro vlastní potřebu a řada dalších je toleruje v praxi. Protidrogová strategie EU rozhodně odmítá nulovou toleranci hlásanou Spojenými státy a zaměřuje se spíše na zmírňování škod způsobených závislostmi než na represi. V Kanadě a v Holandsku se marihuana dá koupit v lékárnách na lékařský předpis. A právě Kanada vůbec jako první stát na světě zavedla daňové úlevy pro pacienty, kteří ji užívají na předpis lékaře.
Zlá čarodějka marihuana – nejlepší přítelkyně politiků
V České republice je pronásledování marihuany čistě politickou záležitostí a nemá co dělat ani s vědeckými poznatky ani se skutečným míněním širší veřejnosti. Ta je často nepříznivě naladěná vůči marihuaně jen díky štvavým a senzacechtivým kampaním v médiích, která se snaží vytlouct kapitál ze strachu neinformované starší generace ze zlé čarodějky marihuany podobně jako z jakékoliv jiného pocitu ohrožení.
Vládním politikům tyto kampaně vyhovují a někdy je dokonce i záměrně vyvolávají, protože jim často hrají do noty a vytvářejí příznivé podmínky pro schválení navýšení rozpočtů policejních složek. Zajisté také není náhoda, že nulovou toleranci vůči rekreačnímu používání konopí u nás prosazují politici, kteří jsou často spojeni s průmyslovými loby, jejichž zájmy a zisky by jeho legalizace ohrozila. Vždyť je veřejně známo, že například farmaceutická firma Zentiva má silné vazby na dosud vládnoucí stranu, protože její marketingový ředitel je synem současné ministryně zdravotnictví. Tyto vazby bohužel hrají v rozhodování našich politiků důležitější roli než starost o veřejné blaho.
Na druhé straně čím dál tím více vzdělanějších a poučenějších lidí odmítá věřit této lživé propagandě, protože již dobře vědí, že marihuana není zdaleka tak nebezpečná, jak se tvrdí v masových médiích. Mladí lidé se na rekreační užívání konopí dívají podobně, protože velká část z nich si je již vyzkoušela (70% mladých lidí mezi 18 a 25 lety) a vědí tedy z vlastní zkušenosti, na čem jsou.
Dokonce stoupá i počet našich starších spoluobčanů, kteří již objevili příznivé účinky marihuany na své zdravotní obtíže a začali se s ní léčit. Většinou konopí nekouří, ale používají je ve formě mastí nebo jiných preparátů, které někdy ani nemají psychoaktivní účinky. Není čemu se divit, protože léčba marihuanou bývá často stejně účinná nebo někdy i účinnější než klasickými léky, ale bez jejich nepříznivých vedlejších účinků, a především – je nesrovnatelně levnější!
Jedním z nejčastěji se opakujících argumentů proti legalizaci či alespoň dekriminalizaci konopí s obsahem psychoaktivních látek je současný stav na silnicích, kdy neexistuje žádný spolehlivý test pro řidiče, který by odhalil momentální intoxikaci THC. Močové testy, které má dopravní policie k dispozici, ukáží jen konzumaci drogy v minulosti, protože prokazují metabolity psychoaktivního THC – látek vznikajících až čtyři hodiny po intoxikaci, ale přetrvávajících v organismu až několik týdnů. Evropská policie však právě začíná s pilotní studií, která bude zkoušet účinnost nových slinových protidrogových testů pro řidiče. Roční testování bude koordinované Evropským sdružením dopravních policií TISPOL a budou se při něm zkoušet různé druhy slinových testů na zakázané látky včetně THC, psychoaktivní složky konopí. Slinové testy na rozdíl od močových prokazují právě probíhající intoxikaci THC, protože jsou založeny na detekci "příbuzných drog", které ve slinách přetrvají jen několik hodin přibližně odpovídajících délce intoxikace. Jakmile budou nové testy odzkoušeny, padne tak poslední, snad jediný alespoň trochu racionální argument proti zrušení prohibice konopí.
Profesionálové z oboru jsou jednohlasně proti nulové toleranci vůči marihuaně hlásané našimi politiky a považují ji za naprosto v rozporu s vědeckými závěry jak v oblasti medicíny, tak v oblasti společenských věd. Rekreační užívání marihuany u dospělých osob není nijak výrazně zdravotně nebo společensky nebezpečné, ale to se zdaleka netýká dospívajících, jejichž organismus ještě prochází vývinem. Proto je nejenom v obecně chápaném veřejném zájmu, ale i z morálního hlediska povinností všech odpovědných uživatelů konopí jak technického, tak i psychoaktivního, chránit naši dospívající mládež před předčasnou konzumací psychoaktivních odrůd této rostliny. A nejlepším způsobem, jakým toho můžeme dosáhnout, je šířením vědecky podložených a objektivních informací, nikoliv lhaním a strkáním hlavy do písku.
Konopí jako lék
Stejně jako v dávné minulosti i v dnešní době je konopí používáno pro své výrazné léčebné účinky. První historicky zaznamenaný důkaz o léčebném využití pochází z Číny 3. století před naším letopočtem, ale z archeologických nálezů je zřejmé, že konopí se k tomuto účelu používalo již od pradávna.
Do konce 19. století bylo běžnou součástí léčebných praktik a léčily se jím i historicky známé osobnosti jako třeba britská královna Viktorie, která je užívala na migrénu a menstruační bolesti. Předepisoval jí je její osobní lékař Sir Russell Reynolds, který v prvním čísle (vyšlo r. 1890) dnes již věhlasného lékařského časopisu The Lancet napsal: "Pokud je konopí čisté a obezřetně užívané, můžeme je považovat za jednu z nejcennějších medicín, jaké má lékařská věda k dispozici." Konopí obsahuje přibližně 600 známých látek, z toho však jen desetina patří do kategorie zakázaných kanabinoidů. Vědecký výzkum se většinou zaměřuje jen na kanabinoidy a ostatní méně známé složky nespravedlivě opomíjí.
Tato bylina účinně pomáhá nejen v případě vážných nemocí, ale přináší úlevu a rychlé zhojení i při běžných zdravotních problémech, jakými jsou drobné oděrky, popáleniny, kousnutí hmyzu, různé plísně, furunkly a hnisavá ložiska, akné, výrony či zhmožděniny nebo menstruační bolesti. Zvláště dobře se osvědčuje při léčbě tzv. civilizačních nemocí a chorob spojených se stářím. Na rozdíl od mnoha klasických léků nemá tato přírodní medicína téměř žádné závažně škodlivé vedlejší účinky – naopak, u většiny lidí vyvolává stav pohody a dobré nálady.
V posledních letech byla ve světě vypracována celá řada vědeckých studií, které potvrdily účinnost konopí v medicíně, a dokonce se na trhu (nikoliv v ČR) objevil první přírodní lék vyráběný z této rostliny – ústní sprej Sativex určený především pro nemocné s roztroušenou sklerózou.
Použití konopí v moderní klasické medicíně není ale žádnou novinkou, protože v USA se již po dlouhá léta pod obchodním názvem Marinol vyrábí lék dronabinol, který pomáhá při chemoterapii u pacientů léčících se na rakovinu a výrazně tlumí vedlejší účinky léků pro léčbu HIV/AIDS. To, co se vědci nyní tak usilovně snaží dokázat, je však už dávno známé čím dál tím větší populaci lidí, kteří konopí užívají, ať již jsou k tomu vedeni touhou po relaxaci nebo vyhledávají jeho léčivý efekt.
Nedávno byly zveřejněny výsledky vědecké studie o léčbě konopím provedené ve Velké Británii a financované společností GW Pharmaceuticals. Závěry studie jasně vyznívají ve prospěch účinnosti terapeutického působení konopí.
Lékaři ve švýcarsku provedli výzkum, který potvrdil, že konopí také zamezuje ucpávání cév. Arterioskleróza je v podstatě chronické zánětlivé onemocnění považované za jednu z nejnebezpečnějších civilizačních nemocí, protože ve vyspělých zemích způsobuje více než polovinu úmrtí. Vědci využili již dávno známého faktu, že aktivní látky přítomné v konopí – kanabinoidy – mají protizánětlivý účinek.
Existuje však silná loby farmaceutických koncernů, kterým by následkem povolení pěstování marihuany pro osobní potřebu podstatně klesly příjmy za léky proti bolestem, úzkosti, depresím, nespavosti atd. Od roku 1991 se předepisování těchto léků v České republice zvýšilo o více než tři sta procent. Je obecně známo, že lékaři často za předepisování těchto drahých léků berou provize a bezohledně tak přispívají ke skutečně nebezpečné toxikomanii, která je však naprosto v mezích zákona. Další nepřátelé marihuany pocházejí z řad výrobců alkoholu, kteří se zcela oprávněně bojí poklesu zisku v případě dekriminalizace – uživatelé marihuany totiž z velké části nepijí příliš mnoho alkoholu, jelikož tyto dvě drogy se nedobře snášejí. Je tedy zřejmé, že léčebné účinky konopí jsou tak rozsáhlé, že představují přírodní a levnou alternativu k dnes vyráběným klasickým lékům a tím i silnou konkurenci farmaceutickému průmyslu. Tato rostlina má však ještě další, neméně mocné nepřátele i v jiných odvětvích.
Technické využití konopí
V posledních desetiletích byly vyšlechtěny nové druhy konopí, které se od původních druhů konopí většinou vzhledem neliší, ale nemají psychoaktivní účinky – tzv. technické konopí. Od roku 1999 je pěstování těchto odrůd legální i v České republice. Jejich průmyslové využití je obdobné jako u psychoaktivních odrůd, ale většímu rozšíření této hospodářské plodiny brání právě vědecky nepodložené a politicky motivované pronásledování marihuany. To má totiž přímý negativní dopad i na potenciál rozšíření pěstování technického konopí – málokterý zemědělec se odváží je pěstovat, protože se zcela oprávněně obává problémů s úřady. Ty mohou nastat velmi snadno, jak dokazují zkušenosti těch nemnoha odvážlivců, kteří se o pěstování této ekologicky přínosné plodiny pokoušejí. Vždyť často pouhé udání nepřejícných sousedů stačí k tomu, aby se uvedlo do pohybu těžkopádné soustrojí orgánů činných v trestním řízení, a i když se nakonec prokáže, že zemědělec pěstoval zákonem povolenou odrůdu, často ho to odradí od dalších experimentů v budoucnosti.
Ačkoli se v EU pěstují řádově desetitisíce hektarů technického konopí a rozloha osevních ploch neustále stoupá, plocha osetá konopím v České republice se počítá na pouhé stovky hektarů. České zemědělství, které neustále hledá možnosti nepotravinářského využití své produkce, by mohlo konopí efektivně využívat jako hospodářskou plodinu. V našich podmínkách lze technické konopí pěstovat ve středních polohách, takže by ani nepředstavovalo konkurenci produkčním obilným oblastem. Zemědělci by přitom rozhodně neměli problémy s jeho odbytem, protože v současné době konopné vlákno a výrobky z něj dovážíme z ciziny. Podle odborníků by domácí průmysl spotřeboval veškerou surovinu, která by se v České republice vyprodukovala, což by zlepšilo i bilanci našeho zahraničního obchodu.
Konopí má pro laika až neuvěřitelný potenciál průmyslového využití i v mnoha dnešních průmyslových odvětvích. Jeho semena a vlákno se používají na výrobu celé řady již zavedených a na trhu úspěšných produktů. Z vlákna se vyrábějí nejen velmi kvalitní textilie, ale i papír, jehož kvalita je nesrovnatelně vyšší než u papíru ze dřeva a který především daleko pomaleji stárne, jak dokazují staré archiválie na konopném papíře. Vždyť od vynálezu knihtisku až do 19. století se používal téměř výhradně papír vyrobený z konopí.
Z konopí se také vyrábí stavební materiál s výrazně příznivými ekologickými vlastnostmi, nebo se dá využít na výrobu plastů (dnes používaných ve vnitřním vybavení automobilů), které mají proti klasickým umělým hmotám výhodu snadné recyklovatelnosti. Je možno je také použít pro výrobu motorového paliva, které by mohlo nahradit ropné produkty.
Z konopného semene se vyrábí olej, který je výchozí surovinou pro celou řadu vysoce kvalitní kosmetiky, zvláště vhodné pro alergiky a lupenkáře. V semenech konopí se však skrývá i nečekaný výživný potenciál poskytovaný plnohodnotnou bílkovinou edestinem, která je jeho hlavní složkou. Již v minulých stoletích bývala kaše z konopných semen často jedinou záchranou před hladomorem, díky níž přežily celé velké populace (např. v Austrálii). Dnes, kdy stále více čelíme problémům spojeným s chovem hovězího dobytka, by bylo vhodné a praktické postupně nahrazovat živočišné výrobky takovými rostlinnými produkty, které je v lidské výživě dokáží plnohodnotně či dokonce ještě lépe zastoupit, a které v sobě nenesou riziko nebezpečných onemocnění. Konopí je mezi těmito produkty na čelné pozici.
V dnešní době, kdy se prakticky celý svět shoduje na nezbytné nutnosti snížení emisí skleníkových plynů, vystupuje stále více do popředí role konopí jako obnovitelného zdroje energie. Dá se totiž využít jako biomasa s výhřevností srovnatelnou s hnědým uhlím. V našich klimatických podmínkách dokonce představuje tu nejvýhodnější energetickou plodinu, protože má nejrychlejší nárůst rostlinné hmoty. Vládní energetická koncepce počítá v nadcházejících letech se zvýšením podílu energie vyráběné z obnovitelných zdrojů – a v našich podmínkách je to opět konopí, které je tím nejvýhodnějším.
Výzkum v oblasti využití konopí jde mílovými kroky kupředu a již je zřejmé, že většina produktů vyráběných z fosilních paliv by se jím dala nahradit. Při jejím spalování neježe šetříme životní prostředí a zásoby fosilních paliv pro petrochemický průmysl, ale navíc při něm zůstává zachována bilance skleníkových plynů. Konopí totiž jen uvolní část CO2, které spotřebovalo pro svůj růst, a zbytek se promění v popel. Kouř neobsahuje žádné nebezpečné zplodiny jako síra, jinak běžné při spalování uhlí, takže energie z biomasy má přímý příznivý dopad na čistotu životního prostředí. Konopí je také velmi vhodnou plodinou pro rekultivaci starých povrchových dolů, hald a pozemních skládek, protože vytahuje z půdy těžké kovy a vytváří bohatou vrstvu humusu. Zemědělci si už dávno všimli, že tato rostlina odpleveluje jejich pole a zhodnocuje půdu, a tuto její vlastnost využívali při střídání plodin na obhospodařovaných pozemcích.
Civilizace na rozcestí
V poslední době někdy slýcháme, že globální oteplování představuje pro lidstvo to největší nebezpečí, s jakým se kdy za svoji existenci střetlo. Lidstvo má však nevyčerpatelný myšlenkový potenciál a celé jeho dějiny dokazují, že je schopné být v časech krize velice tvůrčí. Je totiž pravděpodobné, že právě globální oteplování a smrtící hrozba závažných klimatických změn přispějí k urychlenému nalezení úplně nových způsobů získávání energie, které již nebudou ohrožovat životní prostředí. Bude to pouze otázka času, než někdo přijde s nějakým naprosto převratným a dostatečně jednoduchým vynálezem, jehož využití bude přístupné i těm nejchudším národům.
Mezitím však bude třeba zajistit pokrytí poptávky energie z co nejčistších a pokud možno obnovitelných zdrojů. Musíme se pokusit zabránit prudkému zhoršení průběhu klimatických změn, které nás tak jako tak v blízké budoucnosti neminou. Část těchto změn je již z minulosti vepsána do systému díky jeho velké setrvačnosti, ale pořád ještě máme naději, že se nám je podaří zmírnit. Dosáhneme toho však jedině v případě, že co nejrychleji a radikálním způsobem snížíme globální objem emisí skleníkových plynů.
Pokud by se lidstvo vydalo touto cestou a začalo jako základny průmyslové výroby místo fosilních paliv využívat konopí, zachovalo by si ložiska těchto vzácných zdrojů i pro další generace a napomohlo by řešení současné hrozby nepříznivého klimatického vývoje.
Kjótský protokol možná získá svou historickou důležitost nejen tím, že se stal prvním krokem k řešení hrozby klimatických změn, ale i tím že systém obchodování s emisemi, jež zavedl, bude motorem ekonomických změn, které nakonec nebudou moci ignorovat ani politici.
Začíná být nad slunce jasnější, že je naprosto mylná současná ekonomická teorie, která předpokládá, že nerostné bohatství naše Země je nekonečné a stejně tak nekonečná je i schopnost Země vypořádat se se znečištěním, jež člověk produkuje. Lidstvo dnes stojí na křižovatce, na níž se rozhoduje o jeho osudu – o jeho přežití nebo zániku. Co nevidět někdo vytvoří novou ekonomickou teorii, která určí, kudy se vydá dál.
Můžeme dnes pouze spekulovat, jaká cesta to bude, ale je již jasné, že bude znamenat naprostý převrat v našem životním stylu. Je totiž velmi pravděpodobné, že nová ekonomika bude nadále založená nikoliv na růstu materiálním, ale kulturním a duchovním, a kýženou cílovou hodnotou se stane dobrá kvalita života (včetně hladce fungujících služeb a přijatelného životního prostředí), a nikoliv dosažení nic neříkajících ekonomických indikátorů konzumní společnosti, které s kvalitou života většiny lidí nemají nic společného.
Budeme se muset vzdát konzumního způsobu života výměnou za přežití lidského druhu, což mnohým z nás asi nebude moc po chuti. Ale upřímně řečeno, co dobrého nám konzumní společnost přinesla, aby to nahradilo vše, co nám při tom zároveň i vzala? Aby to stálo za naši zkázu? Myslím, že se všichni shodneme na tom, že v takovéto situaci by změna životního stylu byla pro lidstvo dobrý byznys – a konopí je jeho nedílnou součástí.
Autor: Bushka Bryndová
