Někdy to jsou šťastné a nabíjecí vzpomínky, na které si vzpomeneme ve chvíli, kdy náš vlastní aktuální náboj bioenergie uvadá a bioenergie vzpomínky je silnější a pohne se směrem do budoucnosti, naší současné přítomnosti, k nám a tím nám vytane samovolně v mysli. Nabíjí nás a pod vlivem přílivu bioenergie činí šťastnějšími a nabitějšími s vyšší schopností i chutí oživovat hmotu.
Proto je důležité si dělat intenzivní pozitivní zážitky do zásoby – budete je na stará kolena a vůbec kdykoliv potřebovat, budete se o ně radostně dělit s drahými a nabíjet jimi i je (nepřehánět, aby dešifrování a zpracování informace druhými nebylo bioenergeticky náročnější a celá bioenergetická transakce opakovaného posluchače záporná) a mnohdy vám zachrání i život, když vás zaskočí neštěstí nebo alespoň deprese. Syslujte radost a štěstí, co to jen jde, a hýčkejte si ten pocit, protože vám dá další bioenergii a vy ji naleznete ve své schopnosti bioenergetické výpomoci v podobě laskavosti a tolerance. Potom jste ideálním typem vhodným do týmu pro žití. Též do manželství…
Negativní vzpomínky
Většinou se nám ale hlásí o bioenergii vzpomínky negativní. A požadují nabíjení zpátky do času (velmi zjednodušeně: požadují odpuštění). A berou nám náladu a chuť do života a do oživování hmoty. A my se o ně dělíme s bližními, stěžujeme si a trápíme se za účelem žebrání o trochu bioenergie za účelem útěchy. A oni nás vyslechnou, pokývají, řeknou laskavé slovo a tím vším nás trošku nabíjí, protože jsou společenští a navíc to mají jako půjčku na oplátku. Někdy jim to oplatíme, až zase jim bude bioenergeticky nedobře. Anebo jiným…
Ve snu se negativních vzpomínek organizmus zbavuje přirozeným (vrozeným – mají to i zvířata) procesem samonabíjení na přeskáčku. Vzpomínky se rozemelou na malé kousky a po roztrhání mozková kůra vybírá malé fragmenty podobně jako jednotlivé verše různých slok mnoha básní v nehomogenní směsici a v programu automatické tvorby je změní na jakýsi děj snu.
Odezdáním se tyto fragmenty nabijí a v podstatě vymazávají z aktuální paměti (proto si někdy nemůžeme vzpomenout na některé slovo například básničky aj.). V jiných snech zase jindy se odezdají další směsky fragmentů, až se bioenergetický dluh vyrovná celý a na tyto události si člověk již samovolně nevzpomene, protože nebudou doprovázeny pohybem bioenergie.
Dívejte se na své nabíjené fragmenty myšlenek s vědomím toho, že vás z aktivní mysli navždy opouští a vzpomenete si jedině s příchodem vhodné inspirace.
Poznamenávám:
Takže se při důležité myšlence okamžitě proberte a napište si ji, jinak je v nenávratnu. Přesněji – je v oblasti limitně se blížící k nenávratnu a sama od sebe se vám již nikdy nezjeví. Ještě více přesněji a lidově srozumitelněji – je v pr… (odborník si doplní: podvědomém registru; laik si doplní … (co ho napadne nejdříve)).
Příliš vzpomínek a vjemů nám zpomaluje výkon mozku
Zneutralizovanou vzpomínku si obvykle člověk vybaví, jen když je mu nějak připomenuta, například podobnou situací, otevřením alba, čtením deníčku nebo důsledkem vložení bioenergie jiného zájmu. Ten jiný zájem může být i v kategorii zkušenost, znalost, potřeba známého řešení, ilustrace doby, informace o čemsi, jiná osoba apod.
Faktem je, že naše mozky jsou každý den zanášeny obrovským množstvím vjemů, které se normálně v klidu z krátkodobé paměti do dlouhodobé téměř neukládají a jejichž bioenergetický vazebný potenciál je slaboučký, takže je rychle a pohodlně odzapomeneme a je od nich klid. Jsou to různé orientační pohledy na okolní svět, zvuky, představy a myšlenky, pocity a poloautomatické procesy, kterých si v podstatě ani nevšimneme, pakliže probíhají dle očekávání.
Pokud ale jsme ve stresu, tak výrazně zvýšíme důležitost sledování okolních procesů o vědomé posouzení jejich korektnosti a bezpečnosti a tím do nich vložíme mnohem vyšší podíl bioenergie a uložíme si je tak do dlouhodobější paměti do šuplete – bioenergetické dluhy. A najednou nestíháme běžnými automatizmy mazat myšlenky a čistit mozek.
Mozek při vysokém výkonu zpracování dat podobně jako počítač zvyšuje svoji teplotu a máme pocit, že hlava, přestože není tepelně chráněna oděvem, je teplá v tento čas až dost. Kostra hlavy je totiž perfektní chladič a chladící médium odebírající teplotu zevnitř mozku k mozkovým plenám chladiče lbi (zvláště mužů s menším podílem vlasů) a do věčně studené ztrnulé krční páteře k ohřevu této lokality (zvláště žen s menší plochou mozkových plen) je mozkomíšní mok (= likvor, který je pro bílé odborníky stále diskutabilní téma; není to samozřejmě jeho jediná funkce, ale mně se logikou zdá, že nejhlavní, protože i jeho produkce odpovídá této potřebě).
Chemické znečištění mozku
Extrémní pracovní námaha mozku ho zanáší i chemicky metabolity – odpadními zplodinami namáhaných buněk, které nestačí být odplaveny z mozku pryč, protože velký oběh je jimi již zanesen v důsledku toho, že játra je nestačí zoxidovat, protože nemají kyslík, který všechen spotřebuje mozek, což poznáte podle toho, že je vám zima i v teplé místnosti. Svalové buňky a játra, na které v podstatě nezbývá žádný kyslík díky katecholaminům upřednostňujícím výživu mozku a jeho přežívání v chemickém znečištění organizmu metabolity, vám svým mikrochvěním (játra jen oxidací bez chvění…) nezabezpečují tělesné teplo normální oxidací živin. Tělo naopak funguje jako rezervoár na odpady z mozku.
U zaodpadkovaného téměř již nefunkčního mozku lze potom výkon krátkodobě akcelerovat hormonálně na úkor zbytku těla vzteklými katecholaminy, které z vás udělají výbušnou osobu. Později i s únavovým syndromem nebo syndromem vyhoření – nechuti k jakékoliv aktivitě. (To chce relaxovat asi rok u milionářského moře…)
Proto je za normálních podmínek nezbytné psychonámahu a stres kompenzovat tělesným pohybem takového druhu, která vás zadýchá, ohřeje až zapotí, vyždíme z vaziv a kloubů odpadní látky a prokysličí organizmus, aby játra mohla vše vyčistit. (Nezapomenu, jak mi můj přítel Bobo poděkoval, že mohl na stavbě mého domu vozit celé odpoledne kolečka s hlínou, že si takhle duševně již dlouho neodpočinul.)
Mozek se čistí automaticky
Mozková kůra je náš strážný anděl. Je naprogramována tak, aby ze zkušeností, znalostí a vědomostí porovnávala situace s vyšším pohybem bioenergie a na tyto nás upozornila jako varování i jako tvořivá inspirace – dáno očekávaným bioenergotokem. To dělá neustále v bdění i ve spánku.
Mozková kůra bez odpočinku, kromě hlubokého bezvědomí, kombinuje všechno se vším, staré s čerstvým i s předpokládaným budoucím. Neustále tvoří představy a halucinační stavy promýšlením a tvořením jakýchkoliv dějů a obrazů v mysli bez ohledu na časový zdroj dat. Data bere z minulosti, současnosti i z předpokladů vývoje a možná (omezeno blokádou: „to přece není možné…“) i ze skutečné budoucnosti. Navíc z toho všeho většinou bere jen fragmenty roztrhaných myšlenek, které čím blíže současnosti bývají větší a kompletnější díky bioenergetickým vazbám (většinou dluhům z neúspěchů). Samozřejmě kompletnější jsou i nevyrovnané silnější bioenergetické události v oživování hmoty i v čase vzdálenějším.
Mozková kůra současně s automatickou kombinací a tvorbou možných i nemožných představ, halucinací a snů, neustále na pozadí mysli opět porovnává s možným nebezpečím a na nebezpečnou kombinací nás upozorní tím, že jí přidá bioenergii stresem a podrží ji do bdění a vždy do vyššího odbornějšího posouzení uvědoměním si této myšlenkové kombinace.
Disponovanější mozky to i využívají v konstrukční a tvořivé činnosti. Každopádně ale nezachycením a vnějším nezaznamenáním (třeba tužkou, uzel na kapesníku je málo…) tyto fragmenty i snově myšlenkové kombinace z mysli mizí a dál ji neobtěžují.
Jinak se mozek přeplní nezpracovanými daty (i metabolity) a ztrácí výkon, soudnost a někdy pod vyšším stresově emočním tlakem i schopnost myslet (metabolická otrava). Potom se přepne na primitivní pudové chování a brání se všemu, veškerému vzruchu, dokonce i uklidňujícímu. V tomto případě se bioenergie netvoří, jen spotřebovává. A přestože se jí vejde do přiotráveného příjemce opravdu hodně, není výsledek valný. Takový člověk obvykle emotivně bioenergeticky parazituje na bližních, kteří se tím silně a dlouhodobě trápí a vyčerpává je to.
Postižený mozek si v primitivním módu této disproporce ale ani nevšimne, protože díky intoxikaci téměř nefunguje. Potom pro vyrovnání vývojových bioenergopotenciálů (adekvátní vazby dle přiměřenosti individuálního vývoje od hmoty k Duchu) funguje instance, kterou nazývám automatický Boží soud.
Autor: B. Nový
