Nikdo z jejích kolegů ale neví, že množství práce jí poskytuje vítanou záminku, aby nemusela chodit s ostatními na oběd. Za perfektní postavou stojí hodiny cvičení a důsledná hladovka. Krátkým sestřihem, který ostatní považují za součást jejího image, maskuje padající vlasy. Nezadaná je jen proto, že má panickou hrůzu z představy, že by se měla před nějakým mužem svléknout.
Dokonalá Irena se k všeobecnému překvapení před třemi měsíci zhroutila a byla hospitalizována s diagnózou mentální anorexie. Své okolí tím šokovala. Nikdo totiž neměl o její nemoci ani tušení.
Varovné signály
Možná vás zatím ani nenapadlo, že by některá z žen ve vašem okolí mohla trpět poruchou příjmu potravy. Ženy posedlé štíhlou postavou totiž dokáží své problémy dlouhodobě a promyšleně maskovat. Přesto existují určité signály, které by vás měly bezpečně upozornit na to, že něco není v pořádku.
Tím pravděpodobně nejprůkaznějším je skutečnost, že žena s poruchou příjmu potravy téměř nikdy nejí ve společnosti ostatních lidí. I když je mezi mentální anorexií a bulimií spousta rozdílů, ženy, které jimi trpí, jsou si vědomy toho, že jejich stravovací návyky nejsou v normě. Anorektičky by byly u stolu nápadné svými miniaturními porcemi, bulimičky naopak množstvím jídla, které dokáží impulsivně spořádat. Vyhýbají se proto důsledně společnému stravování a to, že si odnášejí talíř do svého pokoje, ještě vůbec neznamená, že jídlo opravdu snědí.
Pokud už s vámi anorektička či bulimička náhodou zasednou k jednomu stolu, jejich odchod je bleskový. Poměrně rozšířeným předsudkem je přesvědčení, že jejich první cesta vede na záchod. Výzkumy však ukazují, že pouze menší procento žen s poruchou příjmu potravy používá ke zbavení se přijaté potravy zvracení. Mnohem víc žen však využívá laxativa nebo intenzivní cvičení. Zvlášť anorektičky využívají zvracení jen minimálně, protože jde jednak o poměrně hlučnou metodu, která může být nápadná jejich okolí, jednak žaludeční šťávy narušují zubní sklovinu, a anorektičky touží po dokonalé kráse.
Ještě dřív, než zpozorujete citelný úbytek váhy, si můžete všimnout posedlosti jídlem, která se objevuje u většiny žen s poruchou příjmu potravy. Anorektičky i bulimičky jsou často úplně fascinované vařením a přípravou jídel, která jim nahrazuje jeho konzumaci. Často sbírají recepty a vedou sáhodlouhé diskuse o potravinách. Máte kamarádku, která v sobě zčistajasna objevila vášeň pro vaření, připravuje jídla pro všechny své známé, ale už si ani nepamatujete, kdy jste jí naposledy viděla jíst? Potom určitě zpozorněte a zapátrejte po dalších signálech.
Úbytku váhy není vždy jednoduché si všimnout, protože ženy s poruchou příjmu potravy ho maskují volným oblečením, nebo dokonce vycpáváním šatů. To je také jedním z důkazů toho, že anorektičky nestojí o uznání okolí a svou vyhublost spíš maskují. Důležité jsou pro ně okamžiky, kdy stojí samy před zrcadlem a mohou si svou postavu prohlížet. I přes maskování miniaturní váhy existují tělesné signály, které vám mohou upozornit, že se s vaší kamarádkou něco děje. Je to především nezdravá barva pleti, padání vlasů, lámání nehtů, dýchavičnost, nebo ztráta menstruace (ačkoli posledně jmenovaný symptom pravděpodobně jen těžko odhalíte).
Velmi nápadné jsou ale psychické změny, které se s vaší kamarádkou trpící PPP (poruchou příjmu potravy) dějí. Najednou máte pocit, jakoby se vám vyhýbala. Zanedbává nejenom své přátele, ale i koníčky. Pokud se nachází v partnerském vztahu, objevují se konflikty, které postupem času mohou skončit rozchodem. Zatímco anorektičky jsou velmi úzkostné, pečlivé a perfekcionistické, bulimičky mají naopak tendenci k impulsivnímu chování, jako je například zneužívání alkoholu, fetování, nebo promiskuita.
Jak jí můžete pomoci
Pokud si myslíte, že vaše dlouhé promluvy na téma: prosím tě neblbni ty přece vůbec nejsi tlustá, něco vyřeší, jste na omylu. Psychologové zjistili, že ženy s PPP mají totiž porušený náhled na své vlastní tělo. Ukázali nemocným ženám stupnici ženských siluet odstupňovaných od nejštíhlejších po nejsilnější. Měly ukázat na tu, která se nejvíc podobá jejich vlastní postavě. Všechny zvolily mnohem "tlustší" variantu. I kdyby anorektička dosáhla toho, že by na jejím těle zůstaly jen kosti a kůže, ve svých vlastních očích by stejně zůstala beznadějně tlustá.
Pokud do ní budete horem dolem hustit, že má víc jíst, aby nebyla tak vychrtlá, jediným efektem, kterého docílíte, bude to, že si vás zařadí do skupiny svých nepřátel, kteří ji její postavu nepřejí. I když se vám může zdát, že vaše kamarádka je naschvál nepřístupná rozumným argumentům, uvědomte si, že jde o záležitost, kterou ona sama nemůže ovlivnit. Je to stejné, jako byste po ní chtěla, aby si vůlí vyléčila svou chřipku.
Nejdůležitější zásadou pro vaše chování k ní je bezmezná trpělivost. Uvědomte si, že většinu lidí vnímá jako své nepřátele, kteří stojí v cestě jejímu úsilí. Cítí se opuštěná a má tendenci stahovat se ještě víc do sebe. Snažte se zrušit její sociální izolaci. Zapojujte jí do aktivit s přáteli, najděte si společného koníčka. Velmi opatrně našlapujte kolem všeho, co se týká jídla a její postavy. Rozhodně jí nepřesvědčujte, že by měla víc jíst. Zároveň se nedoporučuje odpovídat na její otázky, jestli je tlustá, nebo jestli se vám líbí její postava. V podstatě totiž neexistuje možnost správné odpovědi; pokud jí postavu pochválíte, bude to považovat za povzbuzení, pokud jí sdělíte, že je příliš hubená, bude to považovat za lež. Psychologové v takových situacích obvykle doporučují převést řeč na jiné téma, nebo jí pochválit jinou část těla, například oči, tvar rtů a podobně.
Odhalila jste PPP u někoho ve vašem okolí? Vy sami pro ní můžete udělat mnohé, ale uvědomte si, že jde o regulérní diagnózu, kterou sama nikdy nemůžete zvládnout. Pokud se vám ale podaří získat její důvěru a pomoci jí v její sociální izolaci, budete mít lepší vyjednávací pozici při jejím přesvědčování k návštěvě odborníka.
Autor: bad
