Pro ego přítomný okamžik téměř neexistuje. Důležité jsou jen minulost a budoucnost. Toto naprosté zvrácení reality vysvětluje fakt, že v egoistickém modu je mysl dysfunkční. Ego se snaží zachovat při životě minulost – neboť čím jste bez minulosti? Na druhé straně však stále přemýšlí o budoucnosti, aby si zajistilo nějaké uvolnění nebo uspokojení. Ego si říká: „Jednoho dne, až se stane to či ono, budu šťastné a spokojené.“
I když se vám někdy zdá, že se ego zabývá přítomností, není to přítomnost, kterou má před očima. Ego vnímá přítomnost zkresleně, protože ji vidí očima minulosti. Nebo přítomnost redukuje na prostředek k dosažení nějakého cíle, který je v budoucnosti. Pozorujte svou mysl a uvidíte, že to tak je.
Klíč k osvobození najdete v přítomném okamžiku. Ale přítomný okamžik si nemůžete uvědomovat, dokud se ztotožňujete se svou myslí.
Osvícení znamená povznesení se nad myšlení. V osvíceném stavu používáte svou racionální mysl, jen když je to nutné, ale děláte to mnohem soustředěnějším a účinnějším způsobem. Používáte myšlení za účelem dosažení praktických cílů, ale jste vnitřně vyrovnaní a klidní a nejste pohrouženi do nevědomého vnitřního dialogu.
Když používáte svou mysl k nalezení tvůrčího řešení, oscilujete mezi myšlením a stavem bezmyšlenkovitosti. Stav bezmyšlenkovitosti je vědomí bez myšlenek. Samotné myšlení, oddělené od nesmírné sféry vědomí, se rychle stává neplodným, šíleným a destruktivním.
