Pokud jde o sex a sexualitu, mnoha lidem bylo řečeno, že Boží vůle je taková, aby k sexuálnímu styku docházelo jen v rámci manželského svazku, a to jako projevu lásky a pro potřeby rozmnožování. Na základě tohoto učení jsou miliony lidí přesvědčeny, že je naprosto nepřípustné oddávat se sexu způsobem, který vědomě vylučuje početí, a že jakkoli je sex příjemný, oddávat se mu jen pro samotný požitek bez možnosti reprodukce je proti Boží vůli.
Proto je to "proti přírodě", je to nemorální a hanebné podléhání nízkým pudům.
Podobně jako směšování strachu a lásky, vytvořilo i toto směšování rozkoše a hanby trvalé emocionální pomatení:
Sexuální touhy a prožitky jsou pro lidi na jedné straně příjemné a vzrušující,
ale na druhé straně v nich vzbuzují pocit studu a provinilost.
Ve většině kultur je tabuizované i pojmenování sexuálních orgánů lidského těla.
Slova vagina a penis se na veřejnosti běžně nepoužívají (kromě případů, kde je to nutné v ryze anatomickém smyslu) a zásadně se nepoužívají před malými dětmi. V rozhovoru s nimi se naopak důsledně používají nejrůznější zástupná pojmenování.
Stručně řečeno, lidská kultura se shoduje v tom, že označení určitých částí lidského těla je ostudné a je nutné se mu vyhýbat, jak je to jen možné.
Můžete být opět přesvědčeni o tom, že výše uvedené tvrzení je maličko přehnané. Ujišťuji vás, že není.
Mezinárodně proslulá fejetonistka Molly Ivinsová roku 2004 v podzimním čísle časopisu Mother Jones napsala, že občanské sdružení Advokáti mládeže, které ve Spojených státech prosazuje zavedení korektní sexuální výchovy, přišlo o finanční podporu státní sítě Center pro kontrolu nemocí a prevenci, kterým na projektu prevence proti AIDS vadilo, že "mladí lidé [ve vzdělávacím videu] používali přesnou terminologii při popisu mužské i ženské anatomie".
James Wagoner, prezident sdružení Advokáti mládeže, na to reagoval, že něco takového "je zcela absurdní. Co by s tím prezident měl dělat? Vydat federální zákon, že každý muž, žena i dítě může o penisu mluvit pouze tehdy, pokud bude používat pojem lulánek?"
A je jasné, že pokud člověk nemůže o určitých částech těla ani mluvit, rozhodně je nemůže ukazovat.
Nejen na veřejnosti, ale zřejmě ani sám sobě. Že zase přeháním? Bohužel ne.
Na mnoha místech panuje na tyhle věci natolik puritánský názor, že následující dopis se 25. prosince 2004 mohl objevit po celých Spojených státech v poradenském sloupku více než tří stovek různých novinových titulů, aniž by se nad tím kdokoli byť jen pozastavil:
Drahá Abby,
šla jsem dnes ráno probudit svou čtrnáctiletou dceru a zjistila jsem, že spí nahá. Očividně už to tak dělá nějakou dobu.
Obvykle sama vstává časně a já ji nemusím chodit probouzet. Když jsem se ptala, proč to dělá, řekla mi, že je to pohodlnější a že se jí tak lépe spí.
Když jsem jí řekla, že se mi to nelíbí, zeptala se mě, proč, a mě upřímně řečeno nenapadl žádný lepší důvod než ten, že mi to nepřipadá správné a že nevím, co by dělala, kdyby došlo třeba k požáru nebo zemětřesení. Dcera vyjádřila své pochybnosti o tom, jak by něco mohlo být špatné, když o tom nikdo neví – leda by vešel do jejího pokoje bez zaklepání (jak jsem to udělala já).
Vedle postele má dlouhý župan, který si v případě nouze může obléknout. (Dokonce v něm chodí po domě a já si celou dobu myslela, že pod ním nosí noční košili, ačkoli zřejmě už od Vánoc pod ním nic nenosila.) Stále s tou představou nejsem smířená, ale dohodly jsme se na tom, že dáme na vaši radu. Je v pořádku, aby spala nahá, a proč – nebo proč ne?
ustaraná matka ze San Leandra
Abby, redaktorka z poradny, tazatelce odpověděla, že na spaní bez oblečení "není v podstatě nic špatného.
Podívejte se na to z té lepší stránky," vzkázala ustarané matce: "Nebudete muset prát tolik prádla."
Jak vyplývá z dopisu této ustarané matky, mnoho lidí má pocit, že by určité části těla měly být zakrývány a ukrývány, protože je považují za příliš vzrušující či příliš ostudné či obojí.
Pokud někdo tyto části svého těla odhaluje, je to považováno za špatné a společensky nepřijatelné.
Na mnoha místech je takové počínání dokonce zakázáno a za porušení příslušných zákonů občanského práva hrozí tresty.
Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že některé druhy sexuálních požitků jsou, byť by je praktikovali manželé, "proti přírodě", a proto nepřípustné.
I v tomto případě platí, že v některých dobách a na některých místech byly určité takové praktiky, byť by se jich z vlastní vůle účastnili dospělí lidé, postaveny mimo zákon. Ti, kteří příslušné zákony psali, tvrdili, že vědí, že Bůh si takové sexuální praktiky nepřeje. Prý za ně lidi posílá do pekla.
Lidé jsou také přesvědčeni, že příliš explicitní zobrazování sexuálních aktivit na fotografiích, v kresbách, v komiksech, počítačových hrách, televizi a filmech je nevkusné, odporné, nechutné a nepřijatelné. Příliš explicitní zobrazování extrémního fyzického násilí a zabíjení jsou oproti tomu zcela přijatelné.
Miliony lidí jsou přesvědčeny, že sexuální energie a duchovní energie jsou zcela neslučitelné.
Bylo jim řečeno, že sexuální energie je energie pocházející z "nižší čakry" a že jsou sexuální a duchovní energie ze své podstaty v opozici.
Lidé, kteří usilují o dosažení duchovního mistrovství, by tedy měli omezit své sexuální aktivity. V některých případech se dokonce vyžaduje, aby se jakýchkoli sexuálních aktivit úplně zdrželi.
Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že taková je Boží vůle.
Co tomu říkáte?
s láskou vaše Empatia
Foto: www.whitezine.com
