Mottem tohoto článku je Buddhův citát : „Bdělost je Cesta vedoucí k nesmrtelnosti. Ti, kdož jsou bdělí ke svému JÁ, nikdy nezemřou.“

Jeho matka Májádeví jej prý přivedla na svět v háji Lumbiní a zemřela 7 dní po jeho narození. Dle legendy prý hned po porodu Siddhártha pravil : „Jsem největší na celém světě, ukončím strast zrození, stáří a smrti.“

Siddhártha již po narození vykazoval znaky dokonalosti a věstci předpovídali, že buď se stane světovládným panovníkem nebo „Probuzeným“ (Buddhou). Jeho otec pochopitelně chtěl, aby se syn stal dokonalým panovníkem a proto jej vychovával v přepychu a blahobytu. Stejně byl Siddhártha ochraňován před
jakýmikoliv starostmi a neštěstím. V 16 letech uzavřel sňatek s Jašódharou, která mu v jeho 29 letech porodila syna Ráhulu.

Siddhártha, i přes obrovskou snahu otce a manželky, zahlédl na čtyřech vyjížďkách 4 znamení (starce, nemocného, mrtvolu a mnicha) a rozhodl se odejít do bezdomí. Siddhártha pochopil, že první tři znamení značí utrpení světa a poslední (mnich) jeho vlastní úděl. Stanovil si tedy za cíl překonat utrpení. V této době patřila k častěji praktikované cestě – askeze, ale ta Siddhárthu neoslovila a poté, co se vlastním vyčerpáním blížil ke smrti, pocítil, že odpověď na svou otázku ještě nenašel a asketickou cestu opustil. Jelikož neexistovalo v té době jiná metoda či cesta, odešel Siddhártha do Bódhgaje a usadíce se pod stromem bódhi, umínil si setrvat v meditaci tak dlouho, dokud nenalezne odpověď na svou otázku. Po 49 dnech intenzivní rozjímání překonal všechny svody Máry (démon vášní) a dosáhl ve svých 35 letech dokonalého osvícení. Od té chvíle se stal Buddhou („Probuzeným“).

Po osvícení mu bylo jasné, že obsah tohoto jevu nelze popsat slovy, ani jej zprostředkovat v jiné podobě druhým. Když se pod stromem bódhi objevili jeho někdejší společníci (asketové) všimli si, že se Siddhártha změnil a dospěli k názoru, že nalezl takové osvobození, které jde mimo cestu askeze. Poprosili jej o ponaučení a Buddha ze soucitu s utrpením všech tvorů přerušil mlčení a počal jim ukazovat Cestu, jenž vede k probuzení. Za tímto účelem Buddha zformuloval učení o 4 ušlechtilých pravdách, Osmidílné cestě a zákonu příčiny a následku (karma).

V Gazelím háji ve Varánasí pronesl Buddha své historicky první kázání, které se v buddhistické tradici označuje jako „roztočení kola učení (zákona)“. Jeho někdejších pět společníků se stalo jeho prvními učedníky a vytvořili tak jádro sanghy (společenství mnichů).
V dalších letech až do své smrti Buddha chodil po celé Indii a vyučoval cestu osvobození se od utrpení (dnes buddhismus). Mezi nejvýznamnější Buddhovi žáky patří – Anánda, Subhúti, Mahákášjápa či Šáriputra.

Buddha, stejně jako brahmáni či džinisté, učil že život je podmíněn karmou (zákon příčinny a následku) – „působením skutků“. Karmický zákon určuje, že člověk je výsledkem svých minulých skutků a činů. To znamená, že veškeré životní události a úděly nejsou náhodné, ale určují je naše vlastní činy a skutky z životů minulých.

Karma je všech živých tvorech – lidech, rostlinách i zvířatech. Proto jsou všichni živí tvorové vrháni do nekonečného kruhu zrození a smrtí (sansára).

Buddha řekl, že vše je pomíjivé. Veškeré děje, stavy, pocity a jevy se každým okamžikem mění – zanikají a vznikají. Tomuto zániku můžeme říkat „smrt“ a nové vzniku „znovuzrození“. Tyto malé smrti a znovuzrození jsou příčinou našeho utrpení. My lidé, nedokážeme přijmout pomíjivost / nestálost za svou vlastní. Hledáme ve svém životě nějaké jistoty, kterých se neustálý koloběh znovuzrození a smrti nedotýká. Toto hledání se stává pravým utrpením. Utrpením, které nás neustále pronásleduje, které nám nedá spát, před kterým se chceme schovat a kterému nikdy neunikneme. Neunikneme mu ani smrtí, neboť ta klíčem k našemu dalšímu životu, který budeme žít znovu ve stejném kruhu nevědomosti a utrpení.

Jak říkal Buddha : „Klíčem k celému tajemství zrození a smrti je Vaše mysl.“

REKLAMA:
loading...

Komentáře