Galanin je látka bílkovinné povahy úzce spjatá s nervovým systémem. První vědecká zpráva blíže popisující tuto bílkovinu je z r. 2007, celkem lze ve vyhledávači publikovaných vědeckých prací (PubMed) dosud nalézt 155 článků obsahujících výraz galanin, přičemž maximum článků pochází až z tohoto roku. Pro srovnání: po zadání výrazu interferon beta lze ve stejné databázi nalézt celkem 1465 článků. Rozhodně se tedy v případě galaninu nejedná o látku, která by byla dlouhodobě kvalitně zkoušena, nebo dokonce použita v humánní (lidské) medicíně. V současné době není plánována ani klinická studie u pacientů s RS. 
 
Dosud nejsou zcela známy přesně do detailu ani všechny funkce této bílkoviny. Zřejmě se podílí na regulaci příjmu potravy, vnímání bolesti a na kognitivních funkcích jako je např. paměť. Proto se do budoucna teoreticky počítá s jeho výzkumem i v oblasti Alzheimerovy nemoci, léčby bolesti, deprese, poruch příjmu potravy atd. Podle receptoru, na který se galanin naváže, může navíc mít různé další funkce v těle i mimo centrální nervový systém.
 
Některé zprávy připouštějí pozitivní vliv na zánět, některé naopak připisují galaninu i zánětlivé (tedy RS škodlivé) vlastnosti.
 
Velmi důležité je také pochopení zpráv o „vynikajícím výsledku“ u myšího modelu RS (tzv. experimentální alergická encefalomyelitida, EAE). Ač máme s myší překvapivě geneticky velmi mnoho společného (máme naprostou většinu genů stejných), tak se přeci jen v mnoha ohledech zásadně lišíme. Už z historie známe několik látek, které výborně zastavily myší RS, ale u člověka vedly naopak ke zhoršení onemocnění. Na druhou stranu je ale myší model pro první poznání všech budoucích možných léků velmi důležitý. I natalizumab (Tysabri) byl nejprve takto zkoušen počátkem devadesátých let a v r. 2006 jsme se dočkali jeho definitivní registrace v léčbě RS.
 
Ke galaninu lze tedy zatím říci, že ho nelze považovat v tuto chvíli ani za zázrak ani za lék řešící diagnózu RS, ale pouze za jednu z mnoha molekul současného intenzivního výzkumu na poli RS. Platí, že pokud by se měl dostat mezi registrované léky na léčbu RS, bude to trvat minimálně 10 let (stejně jako u výše zmíněného natalizumabu – Tysabri). Výzkum je obecně velmi slibný, zatím ale stále chybí lék, který by byl schopen nahradit ztracená nervová vlákna a obnovit tak funkci hybných a ostatních drah. Zájem všech pacientů s RS o zprávy o nadějných až „převratných“ lécích je zcela pochopitelný. Je ale třeba se vyvarovat přílišného zklamání z nepřesně formulovaných zpráv v mediích. Historie se stále opakuje a týká se to všech dosud nevyléčitelných onemocnění.
 
Neváhejte diskutovat na toto téma s lékařem ve svém RS centru a získávat tak kvalitní medicínské informace.

MUDr. Eva Krasulová, Centrum pro demyelinizační onemocnění, Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Nové článkyVíce od autora