Zdá se vám tato věta krutá? Nedokázali byste ji říct člověku, kterého milujete? I když je to pravda? Pro ty z vás, kteří dosud nežijí v dlouhodobém partnerském svazku a nemají s ním zkušenosti, mám velmi špatnou zprávu: Vyzkoušíte to na vlastní kůži …
Lidská sexualita je prostě divná záležitost
Příroda to zařídila tak, že funguje aby nám umožnila co nejlepší podmínky pro kvalitní rozmnožování. Proto nám dává „fázi zamilovanosti“, kterou známe určitě všichni, kdy si absolutně ošklivej kluk hrdě vykračuje s luxusní slečnou, nebo naopak, kdy nádhernej kluk za sebou vleče umolousanou „poloopici“. Prostě jakmile zafunguje chemie a člověk se zamiluje – znáte to, není co řešit.
Buďme přírodě vděčni za toto období zamilovanosti, protože kdyby nebylo, lidstvo by dávno vyhynulo.
Ani nechci totiž domýšlet, kolik dětí vzniká právě v těchto stádiích, kdy nám mozek nepracuje, zato naplno šturmují hormony. Období zamilovanosti trvá poměrně krátkou dobu. Může být dlouhé jen několik týdnů, nejdéle však rok. Některé anály uvádějí, že i dva roky, ale tam se domnívám, že došlo ke zmatení pojmů. To jen moderní psychologie doporučuje, aby se období prvních dvou let rozhodl pár, zda spolu chtějí zůstat a počal první dítě. Pokud se toto rozhodnutí nekoná, tedy nejste-li si ani po dvou letech jisti, doporučuje se výměna partnera.
Proč by se mělo do dvou let povít dítě? Je to prosté, sexualita totiž má spuštěné stopky a čas jde proti vám. Teď nemluvím o nějakých biologických hodinách, ale jen o touze milovat se s partnerem.
Sexualita funguje jako přesýpací hodiny, ovšem s tím, že se písek z nich vysypává ven, takže jakmile se dosype, není co obrátit.
Ono to začíná nádherně.
Všichni to známe. Stačí jen nepatrný úsměv, pohled zpod víček, letmý dotek a už to jede. Sex několikrát denně, anebo, jak nedávno velice trefně poznamenal jeden můj kamarád – stálý sex s přestávkami na jídlo a hygienu.
Jakmile odezní tato první fáze, nastává taková běžná – milujeme se každý den a pořád je to skvělý. Sice už nás partner neznásilňuje ve výtahu, protože by to ta dvě patra domů nevydržel, ale pořád to stojí zato.
A pak, vlastně ani nevíte kdy to začalo, zjistíte, že při milovaní myslíte na to, jestli jste vypnula žehličku, nebo jestli neteče v koupelně voda, co si vezmete na sebe zítra do práce. A leknete se toho. Proboha, vždyť se miluju se svou láskou, proč myslím na blbosti? A snažíte se mu to s pocitem jakéhosi provinění vynahradit. Možná se bojíte, aby si toho nevšiml a nebylo mu to líto. Ale to opravdu nemusí, protože váš partner je na tom v tuto chvíli zhruba stejně, dokonce možná je už o kapitolu dál.
Následující kapitolou v párové sexualitě je stále horší schopnost dosáhnout orgasmu.
Technika soulože moc nepomáhá, navíc partnera taky už nebavíte a tak se snaží to udělat co nejrychleji. Raději se totiž půjde dívat na fotbal, nebo si zahrát nějakou počítačovou hru. A tím jak on se snaží to mít rychle za sebou, protože prostě jen potřebuje vyrovnat hormonální hladinu, tak na vás už moc ohledy nebere.
A vy to víte, cítíte to a mrzí vás to. Takže se naučíte předstírat orgasmus, prostě proto, abyste to neprodlužovala. Když vyjímečně uspokojení dosáhnete tak jakýmsi „psychologickým podvodem“, že si na místě vašeho partnera třeba představíte někoho jiného. Třeba hezkého souseda, kolegu z práce, nebo i nějakou hvězdu filmového plátna.
Bohužel ani tyto vaše představy dlouho nefungují a vy se trápíte.
Odmítáte sex, proč dělat něco z čeho máte jen nepříjemné pocity?
Ale vaše přirozenost se hlásí ke slovu a toužíte se vášnivě milovat. Ani nevíte kdy nadejde ten první okamžik, kdy připustíte, že byste mohla snad s někým jiným … A jste-li slušná a nepoučená, začnete se propadat do dilematu. Co teď. Pořídit si milence? To přece nemůžu udělat…
Jsou páry, které spolu nespí i několik let. Zůstávají spolu zpravidla ze dvou důvodů. Ten první je kvůli dětem a řekněme si otevřeně – je to dobrý důvod. Děti jsou motivace, která by měla vést každého normálního člověka ke snaze v rodině zůstat a o své potomky se postarat. Nejen hmotně, ale především citově a výchovně. Tatínek, kterého děti vidí jednou za mnoho týdnů či měsíců jakoby nebyl.
Druhým důvodem, proč spolu lidé zůstávají i když se vzájemně už nevzrušují, je láska. Ano. Ta skutečná láska. A řekněme si rovnou informovaná láska. Lidé, kteří se milují a jsou schopni si promluvit i o velmi intmních a nepříjemných věcech, jsou schopni si říct i toto: „Miluju tě, ale sex s tebou mě nebaví.“
Není to zlé, není to špatné, je to přirozené. Příroda to tak zařídila, aby samičky měly různé sexuální partnery a samečci partnerky, kvůli rozmanitosti genetické informace našich potomků.
Zhruba po 5-10 letech pravidelného sexuálního života vás partnerské milování přestane natolik bavit, že buďto se spolu přestanete stýkat, nebo si vytvoříte nějaký takový zvláštní technický styl milovaní, kdy se co nejrychleji oba uspokojíte fyzicky, o nic jiného už totiž nejde.
Jste-li informovaní dostatečně a dokážete-li se oprostit od zažitých kulturně-nábožensko-společenských zvyklostí, dopracujete se k dohodě, že si budete žít svůj čistě sexuální život soukromě každý sám. Řekněme si ovšem vcelku otevřeně, že tato dohoda není mezi partnery příliš obvyklá, nejméně pro jednoho je nezkousnutelná. Z jakési naší zvláštní potřeby toho druhého vlastnit i po sexuální stránce. Kdybychom takovýchto dohod byli schopni, zřejmě by se omezil počet rozvodů na absolutní minimum. Nebyl by k nim totiž už žádný podstatný důvod.
A protože tedy nejsme dohody schopni, dochází v tomto období masově k rozvodům. Ztrátu partnerovy sexuální atraktivity si lidé mylně vysvětlují jako ztrátu lásky. Netuší, nejsou na to připraveni, že je toto naprosto běžný vývoj.
Že i se sebeatraktivnějším partnerem to bude vypadat naprosto stejně po tom, co se přesýpací hodiny lidské sexuality dosypou.
Dochází pak k jevu, který je nazýván jako posloupná monogamie. Znamená to, že člověk zhruba po 7-10 letech hledá nového partnera. Lidé se rozvádějí, rozcházejí a jdou do nových vztahů. A vývoj je zase stejný. Úžasné začátky, milování od nevidím do nevidím až k zákonitému trpkému konci.
Východisko z toho prakticky není.
Buďto dohoda, které v naprosté většině případů nejsme schopni, nebo rozvod/rozchod, nebo podvádění a ubližování si (které stejně dříve nebo později nějakou formou rozchodu skončí). Jistě se najdou mravokárci, kteří budou kázat o tom, že je možné vydržet s partnerem po celý život a být mu věrný, protože prostě si to stačí poručit a pak protrpět. A tady je důležité to slůvko protrpět. Celé křesťanství je založeno na utrpení. Které jiné náboženství má za svůj symbol mrtvolu svého umučeného boha?
Máme na výběr. Ne každý se dokáže o partnera "dělit". Ne každý dokáže opustit rodinu kvůli tomu, že mu doma nechutná sex. Ne každý dokáže doživotně trpět vláčen svou sexualitou. Ale ná výběr máme.
Foto: freeimages.com
