Jan Kefer (31.1.1906— 3.12.1941), předválečný předseda československých hermetiků Universalia napsal ve svém díle Syntetická magie o fenoménu pyramid následující řádky:
"Pro kulturní dějiny Egypta mají i neobyčejný význam stavby hrobů. Ve Staré říši nevyskytují se povětšině hrobky tak nákladné a dokonalé, jako v dobách pozdějších. Hrob této doby jest vlastně prostou kamennou místností. se stolem z téhož materiálu, na který vedle mumie byly vkládány obětiny mrtvému. Důvod mumifikování jest známý; podle magických teorií, měla býti umožněna delší existence astrálnímu tělu; pozdější doba odmítala mumifikování s poukazem, že udržování mrtvol odporuje pokroku života, avšak pochopíme-li Knihu mrtvých, porozumíme, proč balsamování mrtvol bylo tak důležitou složkou staroegyptského náboženského rituálu".
Pozdější hroby, mastaba, byly stavěny složitěji, takže se podobaly obytným domům. Typickým tvarem královské hrobky jest t. zv. pyramida. Nejstarší z těchto staveb jest známá stupňovitá pyramida v Sakkaře, zbudovaná králem třetí dynastie Zoserem, přibližně před pěti a půl tisíci lety. Jí podobná jest pyramida Médúnská a obě pak svým stupňovitým tvarem připomínají mexické pyramidy v Americe. Jiným typem jest tupá pyramida Dahšurská, která jest přechodem tvaru předchozího do ustáleného vzoru vlastních čtyřbokých jehlanců. První pyramida posledního stálého tvaru pochází z doby IV. dynastie, tedy kolem tří tisíc let před Kristem a po ní následovaly stavby řady pyramid dalších téhož tvaru až do XVIII. dynastie. Nejproslulejšími a nejkolosálnějšími z těchto staveb jsou pyramidy tří králů IV. dynastie: Chufu (Cheops), Chafre (Chepren) a Menkare (Mencheres).
Pyramidy jsou velmi důležitým pozůstatkem, na němž můžeme studovati hloubku egyptského esoterismu. Proporce jejich rozměrů a umístění ke stranám světa, jsou vždy stejné, čímž je zcela oprávněna domněnka, že stavitelé těchto pomníků chtěli vyjádřiti tutéž ideu a zákon. Tak na příklad dvojnásobná výška má se k obvodu pyramidy jako 1 k Ludolfovu číslu. Všechny čtyři strany jsou orientovány přesně k světovým stranám.
U pyramidy Cheopsovy činí výška 148 metrů, základna stavby je čtverec, jehož strana měří 233 metrů. Jednotkami délkovými jest tak zvaný pyramidní palec (25,4264 milimetrů) a pyramidní loket, jenž má 25 palců, a odpovídá posvátnému loktu židovskému. Pyramidní palec jest pět set miliontá část zemské osy a 10 milionů pyramidních loktů dává délku obvodu zemského. Násobíme-li pyramidní palec 100 miliardami, obdržíme číslo udávající střední rychlost pohybu zemského za 24 hodiny. Obvod základny v palcích dělený 100 rovná se střednímu počtu dní v roce. Výška pyramidy dává poloměr kruhu, jehož obvod jest tentýž, jako obvod její základny. Základna představuje pak oběh zemský. Slunce jest od země vzdáleno 1 miliardu výšek pyramidy. Délka úhlopříček čtvercové základny v palcích udává počet roků doby rovnodennostních převratů. Váha země jest kvatrilionovým násobkem váhy pyramidy. Střední hutnost pyramidy jest tatáž jako u zeměkoule: Ve vnitřku pyramidy jest systém pasáží, galerií a sálů; ústřední, tak zvaný královský sál, obsahuje granitovou truhlu, jež měří ve vnitřku 197x68x85 cm. Vnější obsah této truhly jest přesně dvojnásobek vnitřního a obsah archy Noemovy, podle rozměrů v Bibli udaných, byl stonásobkem této truhly a váha Archy úmluvy byla setinou váhy pyramidy.
Obsah Archy úmluvy byl tentýž jako obsah truhly v královské síni. Chodba, vystupující a sestupující u velké galerie jest skloněna v úhlu 26°18′. Prodloužení těchto chodeb se kryje přesně s rovinou poledníku. Chodba jest namířena přímo na polárku, která v době, kdy byla pyramida stavěna, nacházela se v souhvězdí Draka. Byla viditelna ve středu vstupní chodby, když byla vzdálena 3°20′ od pólu, což bylo v době 2170 a 3400 př. Kristem. Roku 2170 před Kristem poledník pyramidy kryl současně v Draku severní Polárku a Plejady na jihu. Bod rovnodennosti byl kromě toho ve stejném poledníku. Byla to asi éra Ahrahamova u Židů, doba velkého kulturního rozkvětu Egypta.
Jak vidno obsahuje plán pyramidy monumentální symbolismus, takže nelze jeho míry považovati za náhodné, neboť taková náhoda by byla větším divem, než esoterní a vědecká vyspělost starých Egypťanů. Moderní věda má za to, že pyramidy byly hrobkami. Snad, avšak nebyly pouze hrobkami. Proč do těchto staveb, jež byly vlastně magickými pantakly, byly kladeny mrtvoly králů, jest zjevno z magie Knihy mrtvých. Jakožto hrobky králů representují pyramidy zasvěcení božstvům, majícím nejvíce vlivů a moci nad mrtvými. Byly jímačem astrálním sil, symbolisovaných exoterně Sethem, Nebeským Psem, Merkurem, Velikým Hermem, dnešním Siriem.
Esoterní číselný význam pyramid navazuje na tajemství Čtyř, čísla živlů a uskutečnění hmotného života, východiska mentálního zdokonalení člověka magií. Pyramida jest pantaklem praktické magie, neboť živly Čtyř mají býti zjemněny božským číslem Tří, aby tak byly usměrněny k vítězství Sedmice. Svědčí o tom i fakt, že základna symbolisuje zemi, výška vzdálenost ke slunci, jest symbolem cesty k zušlechtění, neboť symbol Nejvyšší Bytosti bylo slunce. Čtyři trojúhelníky bočných stěn tvoří svými úhly číslo Dvanáct, počet zodiakálních znamení, bratří Růže a Kříže, apoštolů a jmenovitě světotvárného plánu.
Tyto pozoruhodné znalosti starých Egypt’anů, jež musí překvapiti každého, kdo se nenaučil ještě dívati na starověké kultury jinak, než z povýšeného hlediska dnešní doby, potvrdil i nález Champollionův, který objevil v hrobě jednoho z Ramsů tabulky astrologických domů s výpočty tak přesnými, že astronomická a matematická věda XX. století nenalezla v nich jediné chyby, kterou by byla s to opraviti. Při posuzování celé řady zachovaných staroegyptských horoskopů bylo zjištěno, že Egypťané znali vztah dvanácti zvířetníkových znamení s jednotlivými částmi těla a počítali svoje horoskopy hlavně na základě sekundárních čili lunárních direkcí.
Pyramidy jsou obrovským magickým pantaklem. Jsou pantaklem Herma anebo Merkura, to jest magie, jež ztělesňuje svoje díla metafysikou spočívající ve znalosti přírody. Tato magie učí, že trojnost ovládá čtveřici tak, že idea se projevuje znamením, duch hmotou a rozum praksí. Celek pak tvoří uskutečnění Velikého Díla. Pečeť Hermova obsahuje v sobě také prvky stavby pyramidy: spojuje v sobě vlastnosti sedmice, vyjadřuje svým hieroglyfem podstatu a zákon proměn universální podstaty, kvadraturu kruhu, Kámen filosofů. Kabbalisticky čtyři trojúhelníkové strany odpovídají sefirám Keter, Binah, Chocmah a Tiferet, zatím co základnu tvoří Jesod; promítne-li se základna v šestistrannou krychli, tvoří její strany sefiry Gedulah, Hod, Geburah, Malkuth, Necah a Jesod. A číslo vítězství a Velikého Díla, Sedmice jest číslem stability, dokonalé práce v přírodě a jistě jen proto praví Genese biblická, že sedmého dne Bůh odpočinul.
Zatím však Egypt bude chápán jen nemnohými a většině zůstane jeho esoterismus vázán na moskyta, jenž přináší smrt rušitelům jeho spánku. Ten, kdo zapomněl na odkaz Horův, bude vždy cizincem nejen v Evropě, ale i ve světě ideálů, evokujících nádheru života.
Vody Nilu nezrcadlí již odrazy staroegyptských chrámů snad jen proto, aby jejich tajemství odrazila se v duších těch, kteří u svatých proudů budou hledati mír své slávy, a pochopí slova, jež tolikráte byla vyřčena a tolikráte nepochopena vůdci národů, hledajících svůj cíl v světélkách nad bažinami, slova ztracená, která nyní dovedou pochopiti jen ti, jichž čelo jest obráceno k světlům nebeským a která dodnes dovedou zjeviti hrady pozemských ideálů a dávají tušiti daleké přístavy věčnosti!
Převzato: Metatron bloguje
Článek připravil(a): Jan Kefer
