TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK – P

 paměť – proces zachycení, uchování a vyvolání minulé zkušenosti nervovým systémem; uchování informace o podnětu, který již nepůsobí; schopnost nervového systému uchovávat informace po různě dlouhou dobu ve formě engramu a využívat je v procesu učení; dynamická vlastnost mozku jako celku, a ne jeho určité oblasti; schopnost organismu uchovat strukturované informace v čase; fyziologický základ paměti není dosud znám

1.    názorně-obrazová

2.    slovně-logická

3.    motorická

4.    emocionální

1.    vizuální

2.    sluchová

3.    motorická

4.    smíšená

paměťové kódování – vštípení; přeměna fyzikálního podnětu, jako jsou zvukové vlny aj., do určitého paměťového kódu a zařazení do paměti, která tvoří určitý celek každou vteřinu naší existence uchovávající a sjednocující vjemy, které se prostřednictvím nervového systému dostávají do mozku

parakineze – viz telekineze

paralelní světy – pojem popisující problematiku (domněnku) současně existujících dvou nebo více světů, které si jsou podobné, ale nemají možnost vměšovat se do záležitostí druhého; vědci specializující se na jiné než euklidovské matematické vědy jsou schopni podat vysvětlení paralelních světů

paramnézie – dojem již viděného nebo slyšeného; je vysvětlována mimo jiné i převtělením

paranormální – označení psychických jevů, které nelze logicky zdůvodnit

paranormální fenomén – jev, který věda nemůže vysvětlit

paranormální uzdravení – dosažení zdraví paranormálními fenomény

parapsychologie – věda zabývající se skutečnostmi v oblasti psychologie člověka, které nejsou ještě zcela dokončeny a vědecky prokázány, termín nahrazuje původní výraz okultní vědy; odvětví psychologie zabývající se paranormálními jevy a jejich experimentálním výzkumem; parapsychologie objasňuje experimentální studium psychických funkcí, dosud začleněných do vědecké psychologie a klade si za cíl zařadit je do takto rozšířeného a doplněného systému (R. Amadou)

parapsychologie a psychotronika – mezioborová disciplína zkoumající jevy vnímané mimosmyslově, tj. nezachytitelně vědeckými přístroji; zkoumá paranormální psychické procesy (např. radiestezii, jasnovidectví, telepatii, léčitelství, psychokinezi aj.) založené na současnou fyzikou nevysvětlitelných jevech

patologie – v nejširším významu nauka o nemocech, studuje jejich příčiny a další děje, které způsobují jejich rozvoj (srov. nozologie); v užším smyslu patologická anatomie, obor medicíny, který zkoumá morfologické (tvarové) projevy nemoci na organismu jako celku i na jednotlivých orgánech, a to na úrovni makroskopické (pitva) i mikroskopické (histologie, histopatologie)

pedagogika – věda zabývající se výchovou, vzděláním a vyučováním; zkoumá zákonitosti výchovy jako společenského jevu, definuje cíle, obsah, podmínky, metody a prostředky výchovy; pedagogika obecná vymezuje základní pedagogické kategorie (výchova, vzdělání, vyučování), sleduje obecné zákonitosti pedagogického procesu, vztahů mezi biologickými a psychologickými podmínkami výchovy, řeší obecné metodologické problémy didaktiky a teorie výchovy; pedagogika využívá poznatky psychologie, biologie člověka, anatomie, fyziologie, teorie informace a dalších věd

percepce – fyziologický proces vnímání vnějších i vnitřních podnětů smyslovými orgány a receptory

perceptibilní – vnímatelný, pozorovatelný

perceptivní – vnímavý, schopný vnímání

percipient (příjemce) – osoba, která přijímá myšlenky a obrazy přenášené na základě telepatie

pinhala AV – struktura jemnohmotného těla; je součástí informačně-energetického kanálového systému jemnohmotných těl; je to informačně-energetický kanál, ve kterém většina mikrokanálů transportuje energii jang (moc mužského aspektu); anatomická struktura a vnitřní pinhalové směry cirkulace energií jsou neznámé; anatomická topografie popsaná v různé literatuře si protiřečí

pocit – psychický obsah (následek zážitku, vjemu, představy, myšlenky), který vedle aspektu poznávacího má i citové zabarvení a může iniciovat chtění

pocity etické – vyšší pocity vyvolávané v člověku krásou nebo ošklivostí vnímaných objektů (přírodních jevů, výtvarného umění nebo lidí) a také jejich skutky a činy

pocity intelektuální – pocity spojené s poznávatelnou činností člověka; vznikají v procesu učení, vědecké práce nebo tvůrčí činnosti v různých oblastech umění, vědy a techniky

pocity mravní – vyšší pocity, ve kterých se odráží vztah člověka k požadavkům společenské morálky

podsystém – zvláštní, samostatná část jakéhokoliv systému, doplňkový nebo podřízený systém

podvědomí – základ psychiky, souhrn informací, z níž člověk čerpá instinktivně nebo vědomě; v psychoanalýze přechodná zóna mezi nevědomím a vědomím, jimiž musí projít potlačený či vytěsněný psychický vjem na cestě k uvědomění; psychické obsahy a procesy, které jsou v daném okamžiku mimo oblast vědomí, jež se však mohou stát vědomími; podle psychoanalýzy tvoří podvědomí protiklad k vědomí, je největší součástí psychiky a zdrojem libida

podvědomí AV – soubor informací, které se koncentrují v podkůrových nervových centrech, člověk si je neuvědomuje a vědomě je není schopen využít svojí činností; při změněném stavu vědomí je možné tyto informace pocítit, zrcadlit a využít

poltergeist – PSI-kinetické fenomény (parafyzické jevy); přemísťování předmětů, jehož příčina není známa

ponětí – je zevšeobecněním myšlenky o předmětech nebo jevech našeho okolního světa, odrážející různým stupněm jednoty podstatu těchto předmětů a jevů; druhy podnětů: 1. konkrétní, 2. abstraktní, 3. společný, 4. jedinečný

potřeba – psychický stav prožívaný člověkem, kdy tento pociťuje jakoukoliv potřebu čehokoliv; stav organismu charakterizovaný nedostatkem či porušením vnitřní rovnováhy a podněcující jedince k chování, které má rovnováhu znovu vytvořit

pozornost – nasměrování, soustředění psychické činnosti na jakýkoliv objekt; stabilní nasměrování rozumu, tj. koncentrace vědomí na vybraný předmět; pozornost může být nasměrována na vnější nebo vnitřní objekty, může být  volná nebo mimovolná; v psychotronice se místo termínu pozornost používá slovo koncentrace

1.    nezáměrná

2.    záměrná

3.    statická

4.    dynamická

5.    soustředěná a rozvržená (rozdělená)

pozornost – fyziologické základy  pozornosti – z fyziologického hlediska není pozornost nic jiného, než nervová činnost odpovídající části kůry hemisfér velkého mozku v daném okamžiku a při daných podmínkách odpovídajících optimálnímu vzrušení v době, kdy se ostatní části kůry nacházejí ve stavu snížené vzrušivosti

1.    vychylování (nestálost)

2.    objem

3.    intenzita

4.    stabilita

pozornost rozdělená – je nasměrována současně na několik objektů nebo druhů činnosti

pozornost soustředěná – nasměrování pozornosti na jakýkoliv jeden objekt nebo druh činnosti

pozorování – organizované, cílevědomé, plánovité vnímání předmětů a jevů okolního světa

prekognice – znalost událostí, které se teprve stanou a které jsou logicky, matematicky a statisticky nepředvídatelné; AV – informačně-energetickým základem prekognice jsou informačně-energetické předsignály z budoucího času, které pronikají do současnosti a jsou uvědomovány jednotlivými eniopsychology s vysokou informačně-energetickou citlivostí

proces – postupná změna stavů nebo jevů, která se uskutečňuje zákonitým postupem; chod vývoje čehokoliv; soubor postupných činů, prostředků nasměrovaných k dosažení žádoucího následku; filozofie – zákonité, postupně na sebe navazující a vnitřně vzájemně spojené změny jevů, věcí a systémů; kybernetika – matematický model v čase se vyvíjející náhodné veličiny

programování – posloupnost kroků vedoucích ke stanovenému cíli

proroctví – podle religiózních představ je to projev Boží vůle; předvídání něčí budoucnosti; předvídání toho, co se stane; říká Bůh, – Já vyliji něco ze svého Ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladí muži uvidí vidění a vaši starci budou mít sny

prorok – náboženství – v judaismu, křesťanství a islámu člověk mluvící Božím jménem, pronášející Boží sdělení (rokující pro Boha), pokyny a úsudky ohledně minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti; Starý zákon má knihy spojované se jmény čtyř velkých a dvanácti malých proroků (podle rozsahu knihy); v křesťanství patří proroctví k charismatům, v rozvinutém křesťanství se však již proroctví neuplatňují; v islámu je Muhammad posledním prorokem

prostor – základní vlastnost forem existence hmoty, která je charakterizována rozměrností a obsahem; charakterizuje strukturnost a rozměrnost hmotných systémů; všezahrnující vlastnosti prostoru: rozměrnost, jednota, přetržitost a nepřetržitost

prostor a čas – mají objektivní charakter neoddělitelný od hmoty, nepřetržitě spojený s jeho pohybem a jeden s druhým, ovládají kvantitativní a kvalitativní nekonečnost

proutkařství – viz radiestezie

představa – vznik konkrétních obrazů předmětů, jevů a jejich vlastností z okolního světa ve vědomí člověka v nepřítomnosti přímého vlivu na smyslové orgány; ve vědomí člověka zachované obrazy předmětů a jevů okolního světa; tyto obrazy jsou vytvořeny na základě předešlých člověkem vnímaných pocitů; je to subjektivní odraz objektivního světa

představivost – činnost vědomí, v procesu které člověk tvoří nové představy, myšlenkové situace a nápady, při které se člověk opírá o obrazy uchovávající se v jeho paměti od minulé pocitové zkušenosti, přetváří je a mění je; schopnost jedince vytvářet představy a operovat s nimi; předpoklad tvořivé činnosti a řešení problémových situací

převtělení – zakládá se na teorii věčnosti každé duše, která se opakovaně vrací zpět na Zemi a člověk tak prožívá několik životů; pojem převtělení byl v roce 553 na konciliu v Konstantinopolu církví zavržen

přímá – transcendentální hudba – zní při informačně-energetickém působení média (psychotronika)

přímá kresba a malba – grafické produkce nebo malby bez přítomnosti člověka a všech materiálů potřebných k vytvoření díla

přímé psaní – psychokinetický fenomén psaní bez zapojení vědomí člověka, v pasivním stavu a transu; uskutečnění psaní bez přítomnosti člověka a psacích potřeb

přímý hlas – paranormální fenomén parafyzického charakteru; znění hlasu při informačně-energetickém působení psychotronika (média)

přínos – spiritismus – přínosem (aportem) se rozumí telekinetický přenos předmětů skrze pevné stěny, spojený s jeho náhlým zmizením a opětovným objevením se; jakýkoliv objekt, který se objeví bezprostředně po spiritistické seanci; přínosy jsou kombinované jevy odhmotnění a zhmotnění; proniknutí hmotou; viz též autoskopie

přízrak – pro člověka věřícího v posmrtný život je to zjevení zemřelého, pro ostatní je to zpravidla znatelný pohyblivý útvar bělavé barvy s určitými obrysy

PSI – název pro paranormální fenomény

PSI-fenomény – název pro paranormální fenomény

PSI-fenomény AV – patří do psychické činnosti člověka; projevují se jen u všestranně harmonicky duševně, duchovně a božsky vyvinutého člověka; mezi PSI-fenomény patří: senzibilita, která zasahuje za rámec fyziologických možností smyslových orgánů, telepatie, radiestezie, psychometrie, telemetrie, regrese, jasnovidectví, telekineze, levitace, mimotělová projekce, materializace, teleportace aj.; největší význam pro člověka má léčitelství; PSI-fenomény jsou projevem božských vlastností, kterými je obdařen člověk, vyvíjí se fylogenezí a ne vždy se projevují v ontogenezi; pokud se projeví, svědčí to o pokročilém fylogenetickém vývoji člověka; mechanismus vzniku a jejich projevování není znám; neznáme takové informačně-energetické hmoty, na jejichž základě vznikají a projevují se; PSI-fenomény mohou být rozvinuty speciálními metodami vývoje těl, výchovy a výuky člověka

PSI-kognitivní fenomén – mentální paranormální fenomén

psychické pole Země – soubor všech psychických polí

psychika –subjektivní zrcadlení objektivního světa; je vlastností a produktem mozkové činnosti; souhrn duševních obsahů a duševních funkcí jedince, které mu umožňují reagovat na subjektivně vnímanou a pociťovanou skutečnost

psychobolie – podvědomé působení mysli na jinou mysl

psychoduchovní léčitelství – vytváření duchovně mravního světa pacienta (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)

psychoenergoholografická metoda korekce orgánů a systémů – myšlené vytváření hologramů zdravého organismu, jejich doprava s následnou realizací na bioinformační úrovni (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)

psychoenergoholografie – věda, zkoumající zákonitosti a mechanismy procesů vytváření myšlených kladných psycho-energoprogramů, vypracovávající expresmetodologie jejich distančniho přenosu na velké vzdálenosti s následnou realizací (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)

psychoenergosugesce – neverbální (myšlená) kladná energoinformační metoda vzájemného působení člověka a individua, společnosti a prostředí Země (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)

psychoenergosugestivní terapie – neslovní forma zavádění programů zdraví, nezávisle na vzdálenosti (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)

psychofonie – PSI-kinetický fenomén registrace hlasů ze záhrobí

psychokineze – viz telekineze

psychologie – věda studující chování lidí, jejich prožívání, myšlení, city; zabývá se duševními jevy na všech úrovních rozvoje života, tj. člověka i živočichů, příčinami lidského chování; osobností člověka, jeho schopnostmi a jejich testováním, temperamentem, vůlí, emoční stránkou apod.; složkou objektivní, navenek zaznamenatelnou, i složkou subjektivní, prožitkovou; studuje jednotlivé jevy (funkce) duševního života (například vnímání), celek těchto jevů (osobnost) i začlenění jedince do sociálních vztahů; zkoumá duševní jevy v jejich vývojové dynamice u živých bytostí vůbec (ve fylogenezi) a u jednotlivce (ontogeneze, psychologie životního běhu); studuje psychické projevy a procesy, jejich vznik a vývoj, psychické rysy osobnosti a psychické zvláštnosti lidské činnosti; k psychickým projevům a procesům patří: pocity, všímání, představy, představivost, myšlení, emoce, přání, paměť, pozornost; ve svém souhrnu sestavují psychiku nebo vědomí člověka

psychometrie – paměť věcí, kdy si předměty dovedou zapamatovat živou osobu pomocí stop, tělesné vůně, teploty apod.; seznámení se s náladou člověka a jeho citovými a intelektuálními stavy prostřednictvím předmětu, který této osobě patří, nebo je s ní více méně ve styku (Robert Toquet)

psychoprogramování – programování psychické sféry pacienta (zlepšení kvality spojení mezi oběma polokoulemi mozku, odstranění vzruchů a přílišných útlumů, úplná normalizace centrální nervové soustavy) (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)

psychoterapie – vliv na člověka s pomocí uměle a včas vysloveného slova; při tom má velký význam nejen smysl slova, ale i autorita psychoterapeuta, jeho vnější vzhled (mimika, gesta, forma komunikace, chování, intonace hlasu atd.); slovo může uzdravit, ublížit nebo zabít

psychotron – jednotka měření; psychotronika ho používá k měření intenzity a doby trvání projevů bezvědomí a podvědomí

psychotronika – mezioborové vědecké zkoumání interakcí mezi živými organismy, jejich vnitřním i vnějším prostředím a energetickými procesy, které provázejí jejich projevy; psychotronika uznává spojení hmoty, energie a vědomí; integrované studium těchto vnitřních vazeb přispívá k novému chápání energetických vlastností člověka i dalších živých organismů, životních procesů a hmoty jako takové (PhDr. Zdeněk Rejdák)

psychotronika – odborný výzkum sledující energetické a informační vlastnosti distančních interakcí mezi organismy a vnějším prostředím

psychovize – PSI-kinetický fenomén registrace zemřelé osoby videokamerou

pyrobacie – nehořlavost AV – schopnost vytvořit kolem fyzického těla ochranný informačně-energetický obal, který neutralizuje negativní vliv ohně a vysokých teplot a brání fyzické tělo před popáleninami

Autor (viz foto): Doc. Anatolij Vasilčuk, CSc.

Zdroj: www.vasilcuk.cz