Tibetská medicína, odvozená hlavně od indické buddhistické medicíny, se soustředuje na obnovování a udržování rovnováhy mezi třemi fyzikálními faktory – třemi šťávami, nazvanými vítr (vzduch), žluč a sliz. Třebaže např. žluč zahrnuje žluč, kterou vyměšuje žlučník, je to mnohem víc, protože je to také tekutina, která je zodpovědná za dobrý zrak, za silný duševní náhled atd. To znamená, že pojmy vítr, žluč a sliz mají velmi široký význam. K obnovování a udržování rovnováhy mezi těmi snadno narušitelnými faktory pomůže dieta, změna chování, léky a přídavná léčba. Základní systém byl doplňován praktickými poznatky zkušených tibetských lékařů, kteří ho používali po více než 1000 let.
Vzdálené příčiny nemocí jsou v základní nevědomosti bytostí bloudících v cyklické existenci. Protože nechápou podstatu fenoménů, jsou vtahovány do žádostivosti, nenávisti a zatemnění. Tyto vytvoří duševní modely, které pak samy zase vedou k nerovnovážným stavům mezi větrem, žlučí a slizem – stavům, které se projeví jako nespočet nemocí. Pokud se týká původu chorob, Buddha Šákjamuni učil, že existuje 84 000 různých druhů sužujících emocí, jako např. žádostivost a nenávist, které mají odpovídající účinky na bytosti a tím vyvolávají 84 000 různých druhů nemocí. Tyto se dají shrnout do 1016 druhů nemocí, které se dají dále shrnout do 404. Faktory, které vedou k nemocem, jsou příčiny a podmínky, a tyto druhé umožňují příčinám, aby dozrály a projevily se.
Buddhovo lékařské učení je obsaženo hlavně ve čtyřech spisech nazvaných Čtyři tantry.
