Svět onemocněl zákeřnou nemocí, která prorůstá do mysli většiny lidí. Ta nemoc se jmenuje „Buď jako druzí“. Mysli jako většina… mluv o tom, co je vhodné… žij jako ostatní… zajímej se o věci jako druzí… buď takový a makový. Oblékej se podle současné módy, poslouchej hudbu, která zrovna „frčí“, stůj v řadě a čekej…
Jezdi na populární dovolené, jez jídla, která jsou „zdravá“. Tohle dělej… a tohle už ne, to není „vhodné“.
Stádo potřebuje organizovat, nasměrovat a manipulovat.
Hlavně nesmí samostatně myslet a dělat si věci podle svého.
A ty, co vyčnívají, je potřeba zařadit zpět na „své“ místo – do stáda.
Svět onemocněl… svět se zbláznil.
Stejnost je zabiják radosti a života vůbec.
Stejnost je společenská rakovina se všemi důsledky, které z tak zákeřné nemoci vyplývají.
Nabízím ti protijed – vakcínu plnou nadšení a energie.
DĚLEJ VĚCI JINAK
Dělej věci prostě jinak – dělej vše podle sebe, podle toho, jak to cítíš TY.
Nadšení ti ukáže směr, radost z toho ti potvrdí správnost tvého rozhodnutí.
Pokud nechceš zemřít zaživa a stát se chodícím pomníkem, nemáš jinou možnost, než jít do toho!
Buď nezávislým a sám sebou.
I když všem budeš připadat jako blázen, stejně to udělej.
A pokud ti někdo řekne, že jsi nenormální – raduj se z toho.
Potvrdil ti vlastně jen to, že jsi na správné cestě.
MĚJ RÁD DRUHÉ TAKOVÉ, JACÍ JSOU
Pokud nechceš neustále trpět a být zklamaný z chování druhých, nezbývá ti, než je přijmout takové, jací jsou.
Jsou prostě takoví a ty jsi takový – na tom není nic špatného. Každý zde prožívá svůj život a žije podle svých představ.
Ze svého úhlu pohledu každý z nás dělá jen to nejlepší, co v danou chvíli dovede.
Zamysli se nad tím.
Každý z nás měl jiné dětství, jiné rodiče, jiné zkušenosti a má i jiné vlastnosti. Život pro každého z nás píše jiný osobní příběh. Nemůže se každý chovat podle toho, jak ty vyžaduješ. To by nebyl Vesmír tak rozmanitý a nepředvídatelný, ale monotónní a nudný.
Pokud máš možnost, vybírej si, s kým budeš trávit svůj volný čas. Zvol si šťastné, radostné a podporující lidi kolem sebe.
Vyhledávej jejich společnost a sdílej s nimi tvé osobní štěstí. A pokud to nejde a ty se musíš potkávat i s těmi, kteří ti „nevoní“, ber je takové, jací jsou. Přijmi je v jejich podobě a nelam si s nimi hlavu. Nech je vymluvit a nereaguj na každou pitomost, s kterou tě chtějí dostat. Pokud mají problém, je to jejich problém, tak jim ho nechej. Oni tě vlastně učí milovat a více respektovat sama sebe. Raději jim poděkuj, že jsi je potkal.
Aspoň víš, jaký být nechceš.
KAŽDÝ KONEC JE ZAČÁTKEM
Nikdy nic definitivně nekončí.
Vesmír je v pohybu, ty jsi v pohybu a svět kolem tebe je v pohybu. Pokud to vnímáš, žiješ a svoji pozorností tvoříš tento pohyb. Vlastně i ty jsi samotným pohybem, i když ses vlastně nikam neposunul. Pohyb se děje „jakoby“ v tvém Vědomí a zdá se tak skutečný.
Na to nezapomeň a zůstávej ve svém nitru klidný, jsi tichým pozorovatelem toho všeho. Nikam se netlač a nikam nespěchej, protože pohyb neurychlíš, můžeš se mu však podvolit a mít užitek z jeho síly. Můžeš jej následovat a užívat si jízdy na vlně a být šťastný ze samotného žití.
Neustále se radovat z toho, co máš TEĎ!
Nic si natrvalo nemůžeš ponechat.
Myšlenky, které máš dnes, zítra budou jiné – v tom je tajemnost a nádhera samotného života. Každý konec je začátkem něčeho dalšího. Nebuď smutný, když něco končí, protože něco jiného kdesi pro tebe začíná.
Odliv a příliv – věční kamarádi života. Svět je tak zařízen, nikdy se nezastaví a nikdy nezůstane stát. Každý začátek má svůj konec a každý konec je začátkem něčeho dalšího. Pokud to přijmeš, budeš kráčet lehce a radostně, protože budeš vědět, že vše má nádech svého opaku.
JSI ZA KAŽDÉ SITUACE VÍTĚZ
Když jsi zcela vědomě připraven, že můžeš v některých situacích i prohrát, nemáš strach, když k tomu skutečně dojde.
Potom jednáš klidně a suverénně, i když se ti nedaří. To neznamená, že ztroskotání očekáváš, ale že si jsi vědom i možnosti ztroskotání. Naučit se prohrávat znamená naučit se vítězit nad sebou samým.
A pak jdi a dej se do toho!
Dej se do všeho, co ti nahání strach.
Uvidíš, že i samotný Vesmír ti bude fandit.
OSVÍCENÍ NENÍ NIC SLOŽITÉHO
Osvícení je tvůj přirozený stav.
Osvícení nelze dosáhnout nějakou metodou nebo technikou. Nelze se vrátit domů, když sedíš doma. Nelze získat něco, čím již jsi. Osvícení je stav bytí, kdy respektuješ sám sebe, jsi sám sebou a chováš se přirozeně. Přijímáš všechno, co je, tak, jak to je.
Nesnažíš se lidi měnit, nevymačkáváš je jako citron, bereš je prostě takové, jací jsou.
Žiješ svůj každodenní život, plníš si své povinnosti, jdeš tam, kam tě táhnou tvé touhy, a raduješ se z maličkostí. Uvědomuješ si, že vše je hra a tak tu hru hraješ s noblesou sobě vlastní. Nebereš si věci osobně a jsi na ostatních přirozeně nezávislý. Nic nepotlačuješ a nikoho nenapodobuješ. Jíš, co ti chutná a děláš převážně věci, z kterých máš dobrý pocit.
Osvícení je stav, kdy nemáš v hlavě ODPOR proti tomu, co je.
Prostě neprodukuješ negativní myšlenky.
A když už je máš, máš se rád za to, že je máš – tím se od nich odpoutáš. Miluješ se ve všem, co děláš, co si myslíš a co říkáš.
To je vše.
Nevím, proč je kolem této jednoduchosti napsáno tolik knížek, když osvícení je o tom, být přirozený – být sám sebou.
