Co mají společného Gisele Bundchen a slavný dermatolog? Nebojí se slunce, ale chemie. Tajná ingredience zdravého opálení na prázdninách
Erika Magdalena Peprná připomíná aktuální letní téma opalování na sluníčku, vyvrací řadu mýtů a mediálních manipulací, a přidává recept na to, jak zůstat zdravý a nespálit se
Gisele Bundchenová, slavná topmodelka, to má (přinejmenším v některých ohledech) v hlavě dobře srovnané, Před pár lety rozzuřila lékaře, když chemické opalovací krémy prohlásila za “jedy”. Má pravdu. Jak je to ale možné? A co dělat, pokud se na to konto nechceme těmito “jedy” mazat?
Mediální masáž nebezpečnou chemií
Slýchali jsme to od malička a mediální masáž je skutečně extrémně silná: máme ozónovou díru! Slunce zabíjí! Volné radikály, vitamín A, stárnutí kůže! Rakovina kůže! Honem, honem, honem se namazat a vzít si sluneční brýle!
Leckoho žene k používání opalovacích krémů čirá nutnost. Co také jiného dělat, když chce člověk jednou za rok vyrazit k moři?
Jenže, jak ukazují staleté tradice i nedávné výzkumy, všechno je přesně naopak. Rozumné, kontrolované vystavování těla slunci nám neškodí, ale naopak pomáhá. Slunce rakovinu kůže (na rozdíl od chemických opalovacích přípravků) nezpůsobuje, ale léčí! A kromě toho, slunění také snižuje riziko spousty jiných forem rakoviny i dalších chorob.
Například Alzheimerovy choroby a demence, abychom alespoň nějaké jmenovali. Nosit sluneční brýle je to nejhorší, co pro své opalování můžete udělat, alespoň podle některých lékařů. A chemické opalovací přípravky z vás mohou udělat neplodnou chudinku trpící slabou imunitou a rakovinou.
Kam nechodí slunce…
Říkává se, že kam nechodí slunce, chodí lékař. Na počátku 20. století však dva švýcarští lékaři, dr. Oscar Bernhardt a dr. Augustus Roller, zkoumali a praktikovali léčbu sluncem. Zjistili například, že slunce hojí kožní léze – vředy, nehojící se zranění, tuberkulózní granulomy. Sluncem léčili i další onemocnění, včetně těch kloubních. Že by překonané “pavědecké” historické pokusy?
Ani ne. Sluneční záření má mnoho výhod. Prokrvuje a desinfikuje kůži a podkoží, přispívá k lepšímu okysličení buněk, aktivuje hormonální systém. Především ale pomáhá syntetizovat vitamín D, jehož dostatečná koncentrace v těle je naprosto zásadní pro naši imunitu. Samozřejmě, jako s ničím, ani se sluníčkem se to nesmí přehánět. Pokud se člověk spálí, ničemu to neprospěje, a často traumatizovaná pokožka pak skutečně může onemocnět.
Mnohé výhody "opékání se"
Jinak ale slunce pomáhá proti celé řadě onemocnění: Tak například vitamín D s jeho pomocí syntetizovaný pomáhá i proti onemocněním oběhové soustavy včetně toho, že vyrábí optimální tlak, zvláště u starších dam. Snižuje riziko onemocnění ledvin, a posiluje kosti, zuby i svaly. Kromě toho má nezanedbatelný vliv na nervovou soustavu a boj proti autoimunitním chorobám: snižuje riziko vzniku roztroušené sklerózy i diabetu prvního typu.
U nervové soustavy ještě zůstaneme. Studie, publikovaná nedávno v prestižním americkém vědeckém časopise Neurology, zkoumala 1658 lidí přes 65 let. Zaměřila se především na ty, u nichž se během šesti let, kdy studie probíhala, vyvinula demence nebo Alzheimerova choroba. Studie zjistila, že podvýživa vitamínem D vede až ke 122% nárůstu pravděpodobnosti rozvoje těchto chorob.
Slunce s rakovinou bojuje – ne ji vyvolává!
Kromě toho slunce pomáhá proti rakovině. Přesně tak – příčinný vztah je opačný, než nás běžně “vzdělávají” média i lékaři (mnozí jistě v dobré víře). Americký webový server zaměřený na rakovinu, canceractive.com, cituje například studii londýnské Nemocnice sv. Jiří, která ukázala, že ženy, nemající v prsech dostatečně vysokou koncentraci vitamínu D, mají o 350% větší šanci onemocnět rakovinou prsu.
Také cituje studie provedené organizací Cancer Watch, podle nichž přes 90% pacientů, u kterých byla nalezena rakovina kůže, prsu nebo střev a konečníku, trpělo nízkou hladinou vitamínu D. A tak bychom mohli pokračovat. Některé zdroje uvádějí, že vitamín D chrání před 16 různými druhy rakoviny, ale můžeme v podstatě říci, že chrání před každou nemocí.
Nejpozoruhodnější je asi melanom – tedy rakovina kůže – kterou, jak nám “mainstream” vtlouká do hlavy, slunce způsobuje. Je pozoruhodné, že při populačních studiích vyšlo najevo, že lidé, kteří pracují venku (jako plavčíci a farmáři) a žijí jižněji (jako Francouzi) mají nižší úroveň výskytu melanomu, než lidi pracující v kanceláři či žijící například v Norsku. Kromě toho se melanom objevuje i na místech, která se slunci nikdy nevystavují, jako například na ploskách nohou, genitáliích a pod nehty.
Dermatolog-disident: Nebojím se na pláž
Dr. Bernard Ackerman, “dermatologický disident”, který o sobě říkal, že “se nebojí sedět na pláži”, napsal do New York Times krátce před svou smrti v roce 2008 článek, v němžříká: “Vztah melanomu a slunečního záření nikdy nebyl prokázán. Nikdo nedokázal, že spálení vede ke vzniku rakoviny. Nikdo nedokázal, že větší množství oslunění způsobuje melanomy.”
Zajímavé je také v tomto ohledu svědectví dr. Harlanda G. Calla. Tomu byla údajně diagnostikována rakovina kůže a chirurg doporučil operaci. Dr. Call namísto toho postižené místo vystavoval slunci – a rakovina zmizela (což bylo klinicky potvrzeno). Zda je historka pravdivá sice nemáme jak ověřit, terapeuti méně konvenčních forem léčby však tato slova nepřímo potvrzují:
“Tradiční čínská medicína jako taková by zřejmě melanom vyléčit uměla,” říká terapeutka Jana Hollanová.“Nicméně v našich podmínkách se všichni "jistí", a tak raději posílají pacienty k lékaři – což je samozřejmě pochopitelné. Faktem ale je, že by se nejspíš nádor dal léčit klasickým postupem, kterým se léčí a téměř ‘zázračně’ mizí všechny ostatní neduhy, založené na stagnaci energie v kůži – například jizvy.
Současně by se ovšem zřejmě musela rozhýbat energie v celém organismu, protože právě její stagnace způsobuje podle čínské medicíny rakovinné bujení. Pak je také logické, že slunce, které do systému energii dodává a rozhýbává ji, proti rakovině bojuje.”
Co na nás svítí?
Abychom slunci a jeho vlivu na nás trochu porozuměli, je dobré vědět, co to na nás vlastně svítí. Naše hvězda k nám vysílá záření o mnoha frekvencích, mezi nimi ultrafialové paprsky. Škodit lidské kůži může z tohoto konce spektra především UVA záření, které proniká hluboko do pokožky a způsobuje její spálení.
Naopak příznivě může v jisté míře působit záření UVB. To právě přispívá k syntéze vitaminu D. Zatímco hladina UVA záření je během dne i slunečních podmínek více či méně konstantní, UVB záření se k nám dostává především kolem poledne a při přímém vystavení slunečnímu záření.
Jenže – většina chemických opalovacích přípravků blokuje jak UVA, tak UVB! Syntézu ”zdravého déčka” také blokuje, pokud se nedostává dostatek světla do našich očí. Pokud se tedy “namažeme jak zákon káže” a vyrazíme na slunce v brýlích, ze zdravotního hlediska nám to k ničemu nebude. Kůže možná zhnědne, ale jediný efekt, jehož docílíme, bude ten estetický.
Dobře prodejná nemoc a smrt
Je to spíše naopak – mnohé opalovací krémy nám ubližují a některé látky v nich obsažené rakovinu přímo způsobují. Snad nejhorší možnou surovinou je oxybenzon, sloučenina, označovaná jako “filtr”, která pohlcuje UV paprsky ze slunce. Tato sloučenina v těle působí podobně jako estrogen (“rozhozené” hladiny estrogenu souvisejí s rakovinou).
Další báječnou sloučeninou je retinyl palmitát, derivát vitamínu A, který dost možná za působení slunečních paprsků reaguje za vzniku rakovinotvorných volných radikálů. Dalšími jsou například oktinoxát a homosalát, které mohou narušovat fungování hormonální soustavy. Relativně nová studie provedená na univerzitě v Kodani také ukázala, že 29 ze 31 UV filtrů běžně používaných v krémech, narušuje zdravou funkci spermatu a může způsobit ničím jiným nevysvětlitelnou neplodnost.
Jak to, že nám něco takového nikdo neřekne? Inu, data z roku 2013 ukazují, že prodej opalovacích krémů narůstal mezi lety 2007 a 2012 o 4,2% ročně a vygeneroval za rok miliardu dolarů. Žádný div, že se teze o jejich škodlivosti moc nenosí…
Tajná "ingredience" zdravého opálení
Leckoho ovšem žene k používání opalovacích krémů čirá nutnost. Co také jiného dělat, když chce člověk jednou za rok vyrazit k moři?
Odpověď je prostší, než by se zdálo: lékem proti spálení je především trocha zdravého rozumu. Slunci je dobré a potřebné se vystavovat alespoň půl hodiny denně, nebo kdykoli je to možné, i před časem dovolených. Pak kůže bez problémů zhnědne a na “dovču” jedete už opálení.
Druhou možností je pokožku vyživit zvnějšku (například olivovým či kokosovým olejem, fajnšmekři si mohou vyrobit jednoduchý, ale luxusní opalovací krém s esenciálními oleji) i zevnitř (správnou stravou; pokožce velmi pomáhá také sloučenina asthaxantin, tedy výtažek z mořských řas). A nelézt na slunce pořád. Docela stačí se zakrýt bavlněným tričkem, které má údajně SPF 15.
Pokud musíte být vystaveni slunci (jako například na horské túře), pak se vyplatí zakoupit některý ze “zdravých” mechanických opalovacích krémů. Používají většinou částečky oxidu titaničitého nebo zinečnatého, které sluneční záření odrážejí, nikoli pohlcují, a fungují docela spolehlivě. Především ale neblokují “výrobu Déčka”.
Jenže zdravý rozum je právě to, co by multimiliónový mezinárodní průmysl, který bohatne na našich nemocech a strachu, v hlavách “svých” lidí velmi nerad viděl. Kdyby vzal “lid” do vlastních rukou své zdraví, nejen, že by to mohlo způsobit pád medicínského impéria objemem srovnatelného jedině se zbrojením. Především by pak lidé mohli začít přemýšlet i o jiných věcech.
Není to jen Gisele Bundchenová. Počet těch, kteří odmítají prefabrikovaná chemická (a jiná) řešení, neustále narůstá všude po světě. Takový kosmetický protiproud.
Léto je výborný čas na to si v něm alespoň omočit prsty u nohou.
