To všechno, o čem píši výše, vychází z poznaní, že jsme naši civilizaci postavili na pilířích strachu. Náboženství = strach, policie = strach, armáda = strach, náčelník zvaný prezident = strach, zákony a soudy = strach, banky = strach, pojišťovny = strach, nemocnice = strach, kárná zařízení zvané školy = strach. Výzkumy veřejného mínění = strach. Reklama a marketing = strach. Média a film = strach. Patentovací právo = strach.
A co očekáváte (od sebe) Vy?
Co také skončí, je současná forma řízení společnosti. Všichni víme, že je překonaná, již řadu let jsme svědky její agonie, a to nejen v naší zemi. To nejzajímavější na této formě vládnutí je snadná korumpovatelnost ze strany korporací. A to je také pravděpodobný důvod, proč se tento neefektivní model daří prodlužovat tak dlouho. Prostřednictvím internetu bude možné vytvářet zcela jiný druh veřejného konsenzu, než je vláda politických stran. Podaří se nám, abychom se na vládě a rozhodnutích podíleli všichni.
Podaří se nám vyloučit klientelismus, nastolit stejná a všemi ověřitelná pravidla platná pro všechny. Pravděpodobně zmizí i ministerstva. Zatím si to ještě neumíme představit. Máme pocit, že takové důležité a nepostradatelné instituce se nedají ničím nahradit. Náš zvyk nechat se řídit autoritami, vzdělanějšími a povolanějšími, však vezme za své. Přestanou fungovat nejen ministerstva, ale i současné podoby států.
Energie
Skončí ČEZ? 🙂 Ano. Nebude zapotřebí. Výroba energie poběží jinými technologiemi. Než abychom dál pálili uhlí, zemní plyn či radioaktivní materiály Už tu mohly být dávno. Ropní chlapci však jsou rozhodnutí nejdříve ropu vycucat a prodat. To nevadí. Rozhodnutý může být kdokoliv o čemkoliv. Jak nakonec dokazují i mé řádky 🙂 Pokud byl objev volné energie již několikrát vládami – na pokyn korporací – rozšlapán, znamená to, že bude možné volnou energii sestavit znovu i v blízké budoucnosti.
Školství budoucnosti
Skončí školství. V této podobě. Tato podoba školství odpovídá spíše 19. století, než století dvacátému. Učit se v šesté třídě, jaké řeky protékají Afrikou, v kterém roce proběhla bitva u Thermophyl a jak se z velikosti kvádru odvodí délka jeho hrany, jsou to úctyhodné dovednosti. Pro život a jeho naplnění však dokonale zbytečné. A z toho, co je pro život opravdu podstatné, se zaručeně nedozvíte ani deset vět.
Znáte ten příběh s Lennonem?
Přiznejme si, že do školy děti chodí do velké míry proto, aby mohli dospělí chodit do práce. Číst, psát a počítat jsou ty dovednosti, o které jde ze všeho nejvíc. Myslím, že je blízko doba, kdy se děti vše ostatní budou učit podle individuálního a dobrovolného programu prostřednictvím YouTube.
Medicína budoucnosti
Skončí velká část tohoto zdravotnictví. Jednoduše proto, že nikoho neléčí. Odkrytí iluze, že zdravotní systém napomáhá lidem být zdravějšími, nás zavede k novým formám léčení, které nestojí ani korunu a na které nebude zapotřebí ani pět let otírat židle v posluchárnách tak zvaných vysokých škol. Skončí běhání do lékáren s recepty, v domnění, že potom budu zdravý. Nové formy léčení budou postavené na jednoduchém mechanismu, totiž na pochopení nemoci. A převzetí zodpovědnosti za její vytvoření. Ono to všechno v této podobě skončí i proto, že to již nikdo nebude chtít financovat.
A možná, že nic z těchto tak zvaných civilizačních vymožeností nebude možné financovat jednoduše proto, že opustíme finanční mechanismy a finanční formu výměny. Všechno to, co jsem napsal výše, považuje soudný čtenář se zdravým rozumem za nezodpovědné řeči šíleného autora. Milí čtenáři, opustí vás i váš zdravý rozum. Ve finále jej shledáte i Vy podobným sužujícím onemocnění. Vnitřní hlas rozlišující, co je pravda a co ne má daleko úspěšnější skóre. Rozum je závislý na vstupních informacích. Emocionální poznání skutečnosti není závislé na ničem. Krom vnitřní čistoty.
Civilizace postavená na intuici
To všechno, o čem píši výše, vychází z poznaní, že jsme naši civilizaci postavili na pilířích strachu. Náboženství = strach, policie = strach, armáda = strach, náčelník zvaný prezident = strach, zákony a soudy = strach, banky = strach, pojišťovny = strach, nemocnice = strach, kárná zařízení zvané školy = strach. Výzkumy veřejného mínění = strach. Reklama a marketing = strach. Média a film = strach. Patentovací právo = strach.
To všechno jsme vytvořili my muži, povětšině odpojení od intuice, zdatní v agresi a spoléhající se na náš rozum. Rozum = strach. Zatímco ženy se věnovaly deklasovaným oborům zvaným děti, jídlo a úklid. Proto také jakožto muži přicházíme na konec svých možností. Asi tak jako Bridget Jonesová: S rozumem v koncích. O většině mužů ve veřejném sektoru, o většině úctyhodných mužů na čele mnoha oborů je těžké se domnívat něco jiného, než že se změnili v naprosto vyčerpané oběti sami sebe. Učíme se od našich či jiných žen, jak vůbec obstát sami před sebou, jak pochopit a přijmout sebe sama, jak to v tomto labyrintu vůbec fyzicky přežít. A nenápadně vzniká civilizace nová, postavená na intuici. Či chcete-li, přímém zření srdce.
Autor: Antonín Baudyš
celý článek najdete na blogu Tondy zde (zase je třeba udělat z jeho článku nejčtenější v Respektu, ať editoři puknou vztekem, neboť budou zase v hitparádě nejčtěnější.. ) 🙂
