Jedním z nejstarších je případ mladého italského mnicha Peregrina, který koncem třináctého století strávil noc před plánovanou amputací nohy modlitbami. Měl vidění, že se mu zjevil Kristus, dotkl se nádoru na noze a vyléčil ji. Druhý den byl nádor skutečně pryč. Amputace se nekonala. Francouzské poutní místo Lurdy (Lourdes) zaměstnává pětadvacetičlenný tým lékařů, kteří mají za úkol přezkoumat všechna nevysvětlitelná uzdravení. V uplynulých více než 120 letech tu bylo zdokumentováno přes 4000 případů. Pro 66 z nich nenalezli lékaři žádné přirozené vysvětlení. Po příslušné proceduře byla tato vyléčení církevními místy oficiálně uznána za zázrak.
NOVODOBÉ PŘÍPADY
Případy náhlého uzdravení však známe nejen ze středověku nebo z poutních míst. Japonský lékař Hiroši Oda shromáždil během sedmileté práce na heidelberské univerzitě 101 případ nádorových onemocnění se spontánní remisí. Tím se rozumí úplný nebo částečný ústup zhoubného onemocnění s přechodným či trvalým výsledkem bez léčebné terapie, případně po terapii, která obvykle k ústupu nemoci nevede. Shromážděné záznamy dostal do rukou tým tří onkologů a podrobil je pečlivé analýze. Po vyloučení všech sporných a nejasných případů zůstalo šest žen a šest mužů, u kterých šlo jednoznačně o úplný spontánní ústup nádorového onemocnění. Všech dvanáct osob mělo v podrobných rozhovorech popsat, jak své uzdravení chápou a v čem vidí jeho zdroje. Jako zdroj se tu chápe vše, co mohlo pacientům při uzdravení pomáhat. Podpora okolí, víra v lepší obrat, odvaha, pozitivní myšlení nebo důvěra ve zvolenou terapii. Společným rysem všech dotázaných byla schopnost tyto zdroje mobilizovat.
Podle přístupu je bylo možné rozdělit do tří kategorií:
Bojovníci: Pro tyto osoby bylo onemocnění vetřelcem, se kterým je nutné bojovat a neustoupit. Pacient chce ještě dosáhnout nějakých životních cílů, musí splnit určité povinnosti nebo před ním stojí velké úkoly. K tomuto typu patří třeba cyklista Lance Armstrong, který trpěl rakovinou varlat. Podle svých slov ještě nedosáhl vytčeného cíle. Podobně mluví zpěvačka Anastacia, která překonala rakovinu prsu. V rámci aktivního boje proti chorobě využívají pacienti i alternativní léčebné metody jako homeopatii, muzikoterapii, vitaminové preparáty nebo třeba i vkládání rukou.
Druhým typem jsou věřící. Pro ně je nemoc ranou osudu a obdobím zkoušek, v němž čerpají životní sílu z víry, kterou praktikovali již dříve nebo se k ní navracejí. Mají hlubokou důvěru v Boha (nebo v Pannu Marii) a věří, že se jim dostane pomoci. Své vyléčení vysvětlují modlitbami a přímluvou jiných. Tak tomu bylo například u jedenapadesátiletého Francouze Jean-Pierre Bély, který v roce 1987 na vlastním těle zažil poslední uznaný zázrak v Lurdech. Od roku 1972 trpěl roztroušenou sklerózou, a proto se vypravil do Lurd. Tam se účastnil v invalidním vozíku mše a již krátce nato jím prý projel pocit osvobození. Ještě než se dokázal sám pohybovat, věděl, že je uzdraven.
Třetí typ tvoří ti, kdo chtějí změnit styl života. Nemoc je pro ně signálem k zamyšlení nad dosavadní životosprávou. Jejich síla spočívá v tom, že jsou schopni ze svých úvah vyvodit důsledky a podle potřeby nastolit radikální změny. Pro obnovení vnitřní harmonie a objevení vlastní podstaty využívá tento typ rovněž alternativní léčebné metody a vnější zdroje. Jejich metoda je vlastně návratem zbloudilých na správnou cestu.
SPOLEČNÉ PŘÍSTUPY
Mezi uvedenými třemi kategoriemi nejsou přísné hranice. Bojovník může být současně věřícím a doufat v pomoc Boží. Věřící se může ve svých modlitbách ptát: Co jsem udělal špatně?a bude usilovat o návrat na správnou cestu podobně jako náš třetí typ. Při bližším pohledu se u všech typů objeví dva další společné rysy. Za prvé nikdo z nich nenaříká a nežehrá na nespravedlnost Boha nebo osudu. Není tu žádná rezignace nebo zahořklost. Za druhé všichni se ve svém zápase s nemocí opírají o víru, ať již je to víra v Boha nebo v lidi a léčebné praktiky. To je velmi důležité. Každá pevná víra člověku umožňuje vytvořit si vnitřní duševní pořádek a navodit tak soulad se sebou i s okolním světem.
ROLE PSYCHIKY
Několik let již existuje a vyvíjí se obor vědy, který se zabývá vztahy mezi tělem, duší a imunitním systémem. Nazývá se psychoneuroimunologie a jeho výzkumy potvrzují, že u složitých onemocnění hraje psychika mnohem větší úlohu, než jsme si dříve mysleli. Všechny myšlenky, všechny pocity vnímá a zpracovává nejen mozek, ale celé tělo. Emocím tak připadá ohromný a dosud podceňovaný vliv na naše zdraví. Touha po obnovení řádu v našem těle pak člověka zavede buď do kostela, nebo k léčitelům, šamanům a nejrůznějším východním praktikám. Všem je společné jedno: léčí především duši a jejím prostřednictvím i tělo.
LÉČITELÉ
Nelze ignorovat, že alternativní léčitelství se svými rozdílnými metodami vykazuje hmatatelné výsledky. Od šedesátých let proběhlo v Německu více než deset průzkumů mezi lidmi, kteří navštěvují léčitele. Ze sedmi tisíc dotázaných odpověděly dvě třetiny, že jejich potíže po terapii více či méně polevily, pět až deset procent uvádělo dokonce úplné uzdravení. Devadesát procent osob potvrdilo, že se po návštěvě léčitele zlepšil jejich psychický stav a kvalita života. Jaký je vlastně mechanismus léčitelských praktik? Většina léčitelů je přesvědčena, že je ve hře jakási zvláštní energie, kterou nemocnému předávají. Spolupůsobí tu také psychologické faktory, vjemy, představy a očekávání pacienta, sugesce ze strany léčitele, jeho charisma a způsob, jakým s léčenou osobou komunikuje.
To vše napomáhá léčebnému procesu. Možná máme co činit s jevem, který klasická medicína již dávno sama využívá, totiž efekt zvaný placebo. Je známo, že víra v lékaře a jím podávané tablety může odstartovat léčebný proces i v těch případech, kdy prášek obsahuje obyčejný cukr. Účinnost této metody prokázaly dokonce i první pokusy s placebo operacemi. Léčitelé vidí často kořeny choroby v nemocné psyché, v nezvládnutém traumatu či v nevyřešeném konfliktu. Při terapii pak jde o to obnovit rozvrácenou jednotu ducha a těla. Stejně jako ostatní lékaři vedou i léčitelé pacienta k tomu, aby pochopil svůj způsob života a případně ho změnil. Vyžaduje to trpělivost, pozornost a péči, tedy vlastnosti, které pacienti v moderním lékařství stále více postrádají.
SPOLUPRÁCE S LÉKAŘI
Přes evidentní úspěchy, nebo možná právě kvůli nim, narážejí alternativní léčitelské metody na silný odpor lékařské obce. Někteří lékaři však již nahradili konfrontaci spoluprací. Profesor Kaspar Rhyner ze švýcarského kantonu Glarus spolupracuje s léčitelkou, která přebírá pacienty, jimž klasická lékařská věda nedokáže pomoci. Takovým případem je třeba elektrikář Herbert Löffler. Trpěl těžkými poruchami rovnováhy, avšak z fakultní kliniky v Curychu byl odeslán
do Glarusu jako simulant. Když se lékařům ani tady nepodařilo mu pomoci, předal ho profesor Rhyner do péče léčitelky. Po dvou sezeních potíže odezněly. Ještě rychlejší úspěch zaznamenaly netradiční metody u jiného pacienta. Rolník Jost Kundert přestal mluvit a chodit a žádný lékař nebyl schopen najít příčinu jeho potíží. Když trvaly tři měsíce, dostal se do péče léčitelky z Glarusu a již po dvou hodinách terapie se dostavilo první zlepšení. Výkony a metody švýcarské léčitelky jsou pod dohledem profesora Rhynera pečlivě dokumentovány. Podle jeho slov se v minulých letech prokázalo, že léčitelství dokáže ovlivnit nejen psychickou stránku, ale může obnovit i narušené tělesné struktury. Neznamená to zavrhování tradičních lékařských postupů, ale jejich doplnění o další dimenzi, zvlášť v případech psychosomatických potíží.
NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ
V případě nádorových onemocnění nechtějí odborníci zatím mluvit o přímé příčinné souvislosti mezi ústupem choroby a konkrétními psychickými nebo psychospirituálními faktory. Psychická pohoda má sice nepopiratelný vliv na subjektivní pocit pacienta, obvykle však nepřináší statisticky relevantní dlouhodobé zlepšení zdravotního stavu. Spontánní uzdravení zůstává výjimečným jevem. Na 100 000 nemocných připadá zhruba jeden takový případ. Jestliže zázračně uzdravení pacienti jsou zpravidla mimořádné osobnosti, neznamená to, že by mimořádné vlastnosti spojené s pevnou vírou vedly vždy k uzdravení. I silné osobnosti v zápase s nádorovým onemocněním často podlehnou. Přesto jsou případy spontánní remise alespoň určitým příslibem, že v sobě každý nosí možnost uzdravení a že jde jen o to správně ji využít. Nové terapeutické metody by ve spolupráci s tradiční medicínou měly přispět k odhalení tohoto potenciálu a k jeho aplikaci v léčebné praxi.
Do jihofrancouzského poutního místa Lurdy přichází ročně 4,5 milionu lidí. Někteří se vracejí skutečně vyléčeni. Oficiálně bylo dosud uznáno 66 zázračných uzdravení, která nelze vysvětlit běžnými léčebnými postupy.
Cyklista Lance Armstrong trpěl nádorem varlat a měl metastázy na plicích a v mozku. V roce 1996 se zdálo, že jeho závodní kariéra je u konce. Po tvrdé chemoterapii však nemoc překonal a začal znovu trénovat. Podle jeho slov v něm choroba probudila síly, o kterých dříve nevěděl.
K probuzení samoléčebných schopností těla možná směřují i některé šamanské praktiky provozované například na ostrově Bali. Zpěvačka Anastacia překonala nádorové onemocnění prsu a slaví svůj návrat na scénu.
Mnoho spontánně uzdravených pacientů své vyléčení přisuzuje zásadní změně životního stylu, odstranění stresu, návratu k přírodě a jednoduchosti.
Alternativní terapie usilují často o probuzení samoléčebných schopností našeho těla. Jóga, olejové koupele podle ajúrvédy nebo reiki skutečně posilují imunitní systém, který je průsečíkem naší psychické a tělesné stránky.
