Objev této v dnešní době nejvíce užívané a vysoce spolehlivé antikoncepce je možno považovat za revoluční okamžik v historii plánovaného rodičovství. V současné době užívá svou každodenní tabletu téměř 80 miliónů žen a toto jejich počínání můžeme považovat za jeden z hlavních činitelů zpomalení světové populační exploze. Také u nás mají antikoncepční tablety lví podíl na dramatickém poklesu počtu prováděných umělých potratů.

Historie všech geniálních objevů je většinou velice prostá. Sir Isaac Newton objevil gravitační zákon, když mu spadlo jablko na hlavu, Sir Alexander Fleming zase objevil penicilin díky nepořádnosti uklízečky, která přes víkend nechala zplesnivět bakteriální kultury. Objev hormonální antikoncepce je podstatně mladší a zrození zázračné tabletky bylo stejně nenápadné. V roce 1956 totiž Gregory Pincus přednášel na vědecké konferenci v Tokiu o účinku žlutého tělíska ve vaječníku na rozmnožování králíků. Byla to vědecká přednáška, které byla v té době věnována asi stejná pozornost jako sdělení o účinku měsíčního úplňku na pohyb hlemýžďů zahradních. Dokonce i předseda této vědecké konference, slavný Sir Solly Zuckermann, ještě za patnáct let v jednom novinovém interview přiznal, že neměl nejmenší tušení, jak převratný objev tato Pincusova přednáška nastartovala. Nicméně právě tento rok a tato vědecká konference představuje okamžik zrození slavné hormonální antikoncepční tablety, které se někdy i u nás říká „pilulka“, podle anglického originálu „pill“.

Autorem označení „pill“ nebyl zase nikdo jiný než slavný spisovatel Aldous Huxley. Možná, že si mnozí vzpomenou na jeho slavný román z oblasti science-fiction „The Brave New World“ (česky pod názvem „Konec civilizace“). Huxley si zde zahrál už v roce 1958 na novodobého Julese Vernea a napsal, že každoroční hrozivý přírůstek světového obyvatelstva musí být nějakým způsobem redukován. Jako možnost vidí na jedné straně hladomory, epidemie a válku a jako jedinou reálnou alternativu těchto hrůz pak kontrolu porodnosti. Většina z metod této kontroly pak zasahuje jako hádanka do oblasti fyziologie, farmakologie, sociologie, psychologie a v neposlední řadě také teologie. Ideální by byla právě jakási „pill“, která by byla rozdávána potenciálním matkám nebo otcům. Otázkou zůstává, kdo ji bude rozdávat a jak budou lidé přesvědčováni k jejímu užívání.

Historie realizace předpovědí novodobých snílků je ovšem podstatně kratší než kdykoliv v minulosti. Od Vernova letu na Měsíc uplynula pěkná řádka let, než se lidská noha skutečně měsíčního povrchu dotkla. Předpověď A. Huxleyho se naproti tomu splnila už za dva roky a první antikoncepční pilulka spatřila světlo světa už v roce 1960. Poprvé se tak objevila antikoncepční metoda, jejíž spolehlivost v okamžiku zrodu byla více než 98%. V celé historii objevů různých léků nebyl ještě nikdy nalezen takový, jehož účinnost by byla tak vysoká.

Zpočátku byla pilulka přijímána s určitou nedůvěrou. Už samotné slovo „hormony“ je schopno totiž v mnohém člověku vyvolat jakési obavy a nedůvěru. Vzpomínám si na velice zajímavý publicistický pořad ostravské televize, který se jmenoval „Tajemný svět hormonů“. V něm odborník nad jiné povolaný, můj přítel a učitel profesor Rajko Doleček, objasňoval televizním divákům různá kouzla, která hormony v chemické laboratoři lidského těla ovlivňují. Většina lidí má už ze školy jakousi povědomost o tom, že například hormon štítné žlázy souvisí s Basedowovou chorobou, vypoulenýma očima, voletem pod bradou, nebo s kretenismem. Růstový hormon podvěsku mozkového zase může způsobit obří vzrůst, jeho nedostatek zase vyrobí trpaslíky, hormon slinivky břišní inzulin má zase souvislost s nejčastější hormonální nemocí – cukrovkou.

Nad hormony vyráběnými v pohlavních žlázách se rozprostírá ještě větší tajemno. Na jejich konto jsou připisovány různé poruchy v sexuálním životě, většinou ovšem neprávem. Vlastní lidská sexualita se totiž od působení hormonů už značně osvobodila, zejména u žen probíhá pohlavní život víceméně na hormonech nezávisle. Pohlavní hormony produkované vaječníkem mají ovšem klíčovou funkci v rozmnožování – v uvolnění vajíčka z vaječníku, při dozrávání sliznice v děloze a hlavně pak v těhotenství.

K hormonální antikoncepci přistupují lidé dodnes s jakousi nedůvěrou. Ženy mají strach z toho, že ztloustnou, narostou jim vousy, změní se jejich sexualita, poruší se pravidelnost menstruačního cyklu. Naprostá většina takovýchto obav je ovšem naprosto neodůvodněná. Existují samozřejmě nemoci, při nichž se hormonální antikoncepce užívat nemá nebo dokonce nesmí. Ještě o nich bude řeč později. Tady však musím s naprostou jistotou prohlásit, že pro zdravou ženu je hormonální antikoncepce naprosto neškodná. Naopak už v roce 1991 odborníci Světové zdravotnické organizace zveřejnili skutečnost, že ve srovnání s možnými nepříjemnými vedlejšími účinky má pilulka několikanásobně více účinků příznivých a blahodárných.

Co se to vlastně v ženském těle těle odehrává?

Představy českých žen o mechanismu účinku antikoncepční pilulky jsou značně mlhavé. V polovině devadesátých let jsme u nás prováděli výzkum informovanosti a výsledky byly více než žalostné. Většina našich žen se domnívala, že polknutá tableta zahubí mužské spermie a téměř polovina žen ve věku mezi 15 až 45 lety nevěděla o účinku hormonální antikoncepce vůbec nic. Bohužel mezi nimi byly i ty ženy, které tuto antikoncepci samy třeba už několik let užívaly. Muži samozřejmě projevili ignoranci ještě větší. Většinou lidé argumentují tím, že taky jako diváci televize neznají princip přenosu obrazu a zvuku a jako řidiči mají jen velice matné představy o činnosti výbušného motoru pod kapotou auta a o funkci brzdové soustavy. Přesto se s velikým potěšením dívají na televizi i usedají za volant svého auta. Polknutá pilulka je však přece něco jiného. Myslím, že její funkce v těle by snad přece někoho mohla zajímat víc než třeba konstrukce meziplanetární rakety.

Co to tedy vlastně ten Gregory Pincus vymyslel? Jak dokázal přerušit vývojovou řadu od spermie, vajíčka, jejich spojení a konečného uhnízdění oplozeného vajíčka v děloze? Jaké pochody se odehrávají v těle těch 80 miliónů žen, které každodenně polykají svou pilulku?

Pochody vedoucí k oplodnění vajíčka jsou tady zasaženy hned na svém začátku. Antikoncepční tableta totiž zabraňuje samotnému uvolnění vajíčka z vaječníku. K vaječníkové činnosti je zapotřebí speciálního podnětu, který vydává mozkový podvěsek v podobě speciálního příkazu. Podvěsek mozkový ovšem tento signál nevydává automaticky, ale je k němu přinucen právě vaječníkovými hormony. Polknutá antikoncepční pilulka pak představuje vlastně jakýsi eskamotérský trik, při kterém je mozkovému podvěsku podstrčena „falešná karta“ v podobě uměle dodaných hormonů – u většiny tablet jsou to hormony dva: takzvaný hormon estrogen a hormon žlutého tělíska – gestagen. Po polknutí tablety se tyto hormony dostávají do krve, krev omývá mozkový podvěsek a ten je tak falešnou hormonální kartou ošizen, uchlácholen a příslušný signál k uvolnění vajíčka prostě nevydá. Vajíčko se z vaječníku neuvolní a spermie nemají co oplodnit.

Falešnou kartou vaječníkových hormonů se nakonec podaří ošidit i děložní sliznici, která normálně vyzrává a po přerušení užívání tabletek se odlučuje v podobě menstruačního krvácení. Někteří odborníci takové menstruaci při užívání hormonů říkají pseudomenstruace, ale sám osobně nemám tento název rád. Krvácení vypadá úplně stejně, je snad jenom o něco slabší a někdy i kratší dobu trvající. Žena by se neměla tímto pojmenováním cítit o nic ošizena. Žádný zainteresovaný orgán falešnou hormonální hrou nijak netrpí a v dalších cyklech se celá tato hra může znovu a znovu opakovat.

Zdá se to na první pohled velice jednoduché a člověk žasne, že na tento prostý způsob ošizení mozkového podvěsku přišla lékařská věda až v druhé polovině dvacátého století. Problém byl ovšem ve výrobě hormonální náhrady. Ty falešné karty do hormonální hry byly totiž zprvu setsakramentsky drahé. Ještě v třicátých letech byl hormon žlutého tělíska dražší než zlato, jeho 1 kg stál 200 000 dolarů. Tuto cenu pochopíme teprve po zjištění, že k výrobě hormonů se v té době používalo výhradně živého materiálu, takže za takovým množstvím progesteronu musíme vidět velice početné stádo pokusných zvířat.

Teprve později se podařilo podobnou látku objevit v rostlině s exotickým jménem Cabeza de negro. Jedná se o liánu, která roste v mexickém pralese. A ještě jedna rostlina obsahuje podobnou chemikálii. Shodou okolností pochází také z Mexika a jmenuje se jám. Je to vytrvalá rostlina, jejíž hlízy je možno konzumovat jako brambory. Byly to právě rostlinné extrakty, které umožnily profesoru Pincusovi jeho rozsáhlé výzkumy stöjící u kolébky dnešní hormonální antikoncepce. Naštěstí však už dnes nemusíme pro tyto látky pořádat výpravy do Mexika, všechny tyto hormony se už dávno vyrábějí synteticky.

loading...

Komentáře