Špatní astrologové, nezodpovědní vykladači tarotu i hlupáci, kteří I – TINGU moc nerozumí, jim ochotně vycházejí vstříc a varují je před tím nebo oním obdobím, před tou či onou činností, před tím nebo oním rozhodnutím, před tím nebo oním člověkem – a to někteří dokonce v dobré víře, že jim pomáhají. Dávají však kamení místo chleba, a to i tehdy, když je jejich prekognice vypočtena správně.
V nejlepším případě se jim totiž podaří dosáhnout toho, že dotyčný se vyhne nějakému problému, což jak tazatel tak i "odpovědník" pokládají za úspěch. Opak je pravdou. Tímto způsobem je totiž člověku pouze odnímána možnost, situace, vedoucí k dalšímu vývoji. Přitom – což zúčastnění netuší – nejde o skutečné vyhnutí se problému, ale pouze o odklad jeho řešení. Problém se přihlásí znovu a přirozeně mezitím rozkošatí – takže bude v horší podobě než v původní době, kdy měl být řešen.
Ve skutečném životě to většinou vypadá tak, že neinformovaný člověk se nejvíce snaží vyhnout právě těm problémům, jejichž řešení musí podstoupit prostě proto, že bez jejich vyřešení jednoduše nemůže dál. Člověk – i když se to tak nejeví – sám uniká před svým dobrem, protože právě proto má tyto konkrétní úkoly řešit, jelikož právě s těmito problémy není vyrovnán. A tak vidíme, že lakomec se nejvíce obává majetkových kolapsů – ale právě jen majetkový kolaps ho může vyléčit.
Mnohdy se podvědomě bráníme jakékoli změně. Ačkoliv již lidová moudrost hlásá, že "změna je život", většinou se ze všech sil snažíme o zachování "statutu quo". Přesto je změna k životu a k vývoji v životě naprosto nezbytná. Změna nás nutí k aktivitě a vyžaduje, abychom rozvíjeli ty oblasti našeho duchovního potenciálu, které dosud spaly. Pokud se někdo bude bránit změnám ve svém životě příliš velkou silou, zákonitě si "vykoleduje" násilné řešení, které přivodí náhlou změnu, a uvolní tak zadržovanou energii. Neštěstí – kterým může být nemoc, úraz nebo cokoli jiného, jej prostě přinutí "rozhýbat se". Protože jen v pohybu je život!!
Zdroj: Třetí cesta ke zdraví (II:díl) – Josef. A. Zentrich